Vojtěch Stejskal: Posudek návrhu zákona o vyhlášení Národního parku Šumava

Redakce Ekolistu.cz získala návrh zákona o Národním parku Šumava a jeho verzi, tak jak byla dostupná v květnu 2012, nechala okomentovat právníkem Vojtěchem Stejskalem, docentem práva životního prostředí na pražské Právnické fakultě. Z kompilace návrhu a posudku Vojtěcha Stejskala redakce vytvořila „komentované vydání“ poslaneckého návrhu Tomáše Chalupy a dalších poslanců. V textu jsou kurzívou označeny poznámky a komentáře Vojtěcha Stejskala k jednotlivým paragrafům.

Úvodem:

Pan ministr se zjevně bojí odborné kritiky a schovává se za poslanecký mandát. Proč? Chtěl bych zdůraznit, že návrh zákona neprošel standardním legislativním procesem, tj. nebyl projednán ve správní komisi Úřadu vlády, ani Legislativní radou vlády ani řádným připomínkovým řízením podle Jednacího řádu vlády. Pokud by to měl být vládní návrh zákona, tak by těmito fázemi projít musel. Takhle je to zřejmě poslanecký návrh (pod důvodovou zprávou jsou podepsáni poslanci Chalupa a předseda poslaneckého klubu ODS Stanjura), což je sice zřejmě legislativně-technicky přípustné, ale vzhledem k tomu, že poslanec Chalupa je zároveň ministr, sedí tedy na dvou židlích (moc zákonodárná a moc exekutivní), je to nefér. Není tajemstvím, že pan ministr zapojil do práce na návrhu zákona najaté advokátní kanceláře, které předmětné problematice ovšem nerozuměly. Nabízí se otázka, k čemu má pan ministr na úřadě právníky, vzdělané v oblasti práva životního prostředí, když je nevyužívá.

Zároveň je třeba kritizovat, že ministr Chalupa porušil dvacetiletou praxi ve státní správě , když všichni jeho předchůdci svolávali při tvorbě a posuzování návrhu nového zákona tzv. legislativní radu ministra, jmenovanou z odborníků na právo životního prostředí z akademické sféry. K předmětnému návrhu zákona o Národním parku Šumava ministr Chalupa ani ministerstvo samo nikdy nejednalo s členy kateder práva životního prostředí právnických fakult veřejnoprávních univerzit v Praze, Brně, Olomouci a Plzni. Tato pracoviště – a v případě pražské katedry tým pod vedením profesora Milana Damohorského evropsky uznávané zejména v oblasti práva na úseku ochrany přírody – nikdy nebyla ministerstvem oficiálně oslovena ke spolupráci na tvorbě tohoto zákona, nikdy nebyla k návrhu svolána legislativní komise ministra za účasti těchto odborníků. A tzv. kulaté stoly za účasti přírodovědců a nevládních organizací byly jen formálním divadlem, kterým si ministr dělal alibi.

Tomu ovšem také odpovídá výsledek, předložený návrh zákona je značně nekvalitní po věcné i právní stránce, utilitárně pojatý, jednostranně zaměřený na rozvoj podnikatelských aktivit, v rozporu s obecnými zásadami ochrany přírody, krajiny a biodiverzity, v rozporu s mezinárodními standardy ochrany přírody.

Není pravda, co tvrdí ministerstvo v důvodové zprávě, např.že návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem ČR, ani že je v souladu s mezinárodními a evropskými závazky. Návrh zákona trpí četnými právními nedostatky.

Důvodová zpráva návrh řady paragrafů nikterak neozřejmuje, a v tomto bodě je tedy zpracována nekvalitně a v rozporu s pravidly legislativního procesu, které vláda přijala.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ
Vyhlášení Národního parku Šumava

K § 1 obecně: Návrh postrádá přihlášení se k mezinárodním a evropským standardům ochrany přírody, tedy chybí vyjádření vztahu ke kritériím územní ochrany IUCN (i když IUCN není již zdaleka jedinou mezinárodní organizací, která má kritéria územní ochrany) a dále je nutné, aby v textu byla mezi cíli výslovně vyjádřena vazba na evropské standardy, tedy, že cílem národního parku je i zajistit v souladu s právem EU vytvoření a ochranu soustavy Natura 2000. V tomto směru návrh ignoruje lex generalis, kterým je pro něj zákon č.114/1992 Sb.

(1) K zachování mimořádných přírodních hodnot v nejcennější části Chráněné krajinné oblasti Šumava1) se vyhlašuje Národní park Šumava (dále jen „národní park“).

K § 1 odst.1:
Návrh vypadá, jako by v současné době žádný NP Šumava neexistoval, to by byla nepřípustná diskontinuita. Není možné formulovat zřízení NP na území CHKO, to je nonsens.

(2) Předmětem ochrany jsou ekosystémy ve všech přirozených vývojových stádiích a fázích, volně žijící živočichové, planě rostoucí rostliny a vysoká rozmanitost živé i neživé přírody. Předmětem ochrany jsou též populace zvláště chráněných a pro Šumavu typických druhů rostlin a živočichů. Na části území jsou předmětem ochrany také přírodní procesy.

§ 1 odst.2 třetí věta: Z biologického pohledu je nesmyslné chránit přírodní procesy jen na části území. Zákon již dále neříká, na jaké části území.

(3) Cílem ochrany národního parku je zachování a obnova přírodních procesů a ekosystémů, zejména jejich přirozené biologické rozmanitosti, ekologické stability, struktury a funkcí. Národní park má za cíl také zachování, zlepšení nebo obnovu příznivého stavu stanovišť a druhů rostlin a živočichů.

(4) Cílem ochrany přírody a krajiny v národním parku je rovněž zachování příznivého stavu ekosystémů, jejichž existence byla podmíněna činností člověka. Cílem ochrany kulturní krajiny je zachování a zlepšení tradičních estetických hodnot krajiny a jejího typického vzhledu.

(5) Posláním národního parku je rovněž využití území národního parku k turistice, rekreaci, vědeckému výzkumu a výchově, a to při zachování cílů a předmětu ochrany národního parku podle odstavců 1 až 4, jakož i k udržitelnému rozvoji územních samosprávných celků.

§ 1 odst.5: Tady navrhovatel zjevně nechápe (anebo chápe, ale účelově ignoruje) obsah pojmu „udržitelný rozvoj“. Udržitelný rozvoj územních samosprávných celků obecně ano, ale je potřeba jej též podřídit zachování cílů a předmětu ochrany. Udržitelný rozvoj totiž již pojmově musí dbát na zajištění ochrany životního prostředí, tedy nelze jej nadřazovat předmětu a cílům ochrany národního parku.

(1) Národní park se rozkládá na území Jihočeského kraje a Plzeňského kraje. Územní vymezení národního parku je uvedeno v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(2) Grafické znázornění území národního parku je uvedeno v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Základní mapa, v níž je zakresleno území národního parku v měřítku 1 : 10 000, je uložena na Ministerstvu životního prostředí (dále jen „ministerstvo“), mapy z ní odvozené jsou uloženy na obecních úřadech obcí a krajských úřadech krajů, na jejichž území se národní park rozkládá, na Správě národního parku (dále jen „správa“) a na příslušných katastrálních úřadech.
(3) Národní park se vyhlašuje bez ochranného pásma.

(1) Zřizuje se správní úřad Správa Národního parku se sídlem ve Vimperku. Správa je státní příspěvkovou organizací a jejím zřizovatelem je ministerstvo. Správa vykonává také působnost správy Chráněné krajinné oblasti Šumava.

K § 3 odst.1: Správa NP je správní úřad a jako takový nemůže být podle zákona 219/2000 Sb., o vystupování v právních vztazích ČR a nakládání s majetkem státu státní příspěvkovou organizací, ale jen organizační složkou státu. Státní příspěvkovou organizaci včetně určení jejího zřizovatele by sice mohl zvláštní zákon stanovit, ale nemohla by být správním úřadem.

Návrh je v rozporu s pracovněprávními předpisy, nikde není (ani v přechodných ustanoveních) přechod zaměstnanců, a práv a závazků dosavadní Správy NPŠ.

(2) V čele správy stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr životního prostředí. Ředitel rozhoduje ve všech záležitostech s výjimkou věcí, ke kterým zaujímá stanovisko Společný výbor národního parku (dále jen „výbor“).

K § 3 odst.2: „Ředitel rozhoduje ve všech záležitostech s výjimkou věcí, ke kterým zaujímá stanovisko Společný výbor národního parku.“ Tady jde o zásadní právní chybu. Ředitel Správy NP rozhoduje i ve věcech, ke kterým by někdo třetí zaujímal stanovisko. Formulace návrhu je tedy nejen věcně nesmyslná (proč by měl orgánu státní správy někdo s pochybným statusem něco diktovat), ale i právně chybná (správní úřad rozhoduje sám).

(3) Správa vykonává na území národního parku působnost stanovenou tímto zákonem a zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve vybraných činnostech po dohodě s Radou národního parku a výborem.

K § 3 odst.3: Není jasné, o jaké dohodě mezi Správou a výborem je řeč, protože v návrhu zákona v kompetencích výboru (§ 4) není o dohodě ani zmínka. To je ze strany navrhovatele již vysloveně diletantství.

(4) Správa vykonává příslušnost hospodařit s lesy, s pozemky určenými k plnění funkcí lesa a s jiným lesním majetkem ve státním vlastnictví na území národního parku.

K § 3 odst.4: Navrhovatel je zřejmě neznalý faktických poměrů na Šumavě. Podle textu to vypadá buď, A) že na Šumavě jsou jen lesní pozemky a nikoliv jiné, zejména spadající do zemědělského půdního fondu (louky, pastviny, atd.), pozemky tvořící koryto a břeh vodních toků a vodních útvarů, pozemky kategorie ostatní plochy, apod., nebo B) že Správa NP nemá mít k jiným než lesním pozemkům příslušnost hospodařit. Pokud je B správně, pak je to věcně nesmyslné a politicky i ekonomicky netaktické a pochybné. Věcně i právně neprovázané s § 10 návrhu zákona.

(1) Výbor je orgánem správy, který se podílí na dále vymezených záležitostech při řízení národního parku. Výbor se skládá z 9 členů.

(2)  Členy výboru jmenuje a odvolává ministr životního prostředí, přičemž jednoho člena jmenuje z řad zaměstnanců ministerstva, jednoho člena z řad zaměstnanců správy, dva členy ze zástupců dotčených krajů, dva členy ze zástupců dotčených obcí a tři členy z řad vysokoškolsky vzdělaných odborníků (jednoho zástupce Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, jednoho zástupce Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze a jednoho zástupce Akademie věd České republiky). Návrh na jmenování zástupce dotčených krajů podává hejtman dotčeného kraje, návrh na jmenování zástupce dotčených obcí podávají obce většinovou shodou. Návrh na jmenování zástupců vysokoškolsky vzdělaných odborníků podává Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně, Česká zemědělská univerzita v Praze a Akademie věd České republiky.

(3) Funkční období členů výboru je sedmileté. Každý člen může být jmenován nejvýše na dvě navazující sedmiletá období. Výbor ze svého středu volí předsedu, který jeho jménem jedná.

(4) Členství ve výboru je čestné. Na žádost člena výboru proplatí správa náhradu ušlé mzdy a cestovní výdaje spojené s jeho účastí ve výboru.

(5) Členství ve výboru zaniká uplynutím funkčního období, úmrtím, odvoláním nebo odstoupením člena.

(6) Zástupce krajů, obcí, univerzit nebo Akademie věd České republiky, jehož členství ve výboru zaniklo podle odstavce 5, navrhnou kraje, obce, univerzity nebo Akademie věd České republiky do třiceti dnů od zániku členství. Ministr životního prostředí jmenuje nového zástupce do 30 dnů od doručení návrhu krajů, obcí, univerzit nebo Akademie věd České republiky na jmenování nového člena.

(7) Jednání výboru se koná nejméně šestkrát za rok. Jednání svolává písemně jeho předseda nejméně 7 dní předem; ve stejné lhůtě musí být na internetu zveřejněna informace o jednání. Výbor je usnášeníschopný, jsou-li přítomny alespoň dvě třetiny jeho členů. Usnesení přijímá výbor nadpoloviční většinou hlasů všech jeho členů. Jednání výboru je neveřejné. Výbor může ke každému projednávanému bodu programu přizvat další osoby, pokud s tím souhlasí nadpoloviční většina všech jeho členů. Jednání se řídí jednacím řádem, který na prvním jednání výbor projedná a schválí. Činnost výboru zajišťuje správa ze svého rozpočtu.

(8) Výbor projednává a zaujímá stanovisko k návrhu:
a) opatření obecné povahy vydávaného správou,
b) návrh nového vymezení sítě vyznačených přístupných cest na území národního parku,
c) nařízení vydávaného správou,
d) návštěvního řádu národního parku vydávaného správou a
e) plánu péče o národní park.

(9) Bez stanoviska výboru nelze vydat nebo schválit správní akty a dokumenty uvedené v odstavci 8. Návrh uvedený v odstavci 8 písm. b) a opatření obecné povahy vydávané podle § 8 odst. 7 nelze ve výboru schválit bez souhlasu zástupců za dotčené obce a kraje.

(10) Výbor dále projednává: a) návrh nového vymezení zón na základě změn v území,
b) návrhy lesních hospodářských plánů,
c) návrhy rozpočtu správy na běžný rok,
d) průběžné hospodářské výsledky správy,
e) investiční plán správy na běžný rok a jeho průběžné plnění,
f) žádosti o vydání souhlasu k činnostem uvedeným v § 6 odst. 3 a
g) ostatní záležitosti, o jejichž projednání požádá ředitel národního parku nebo ministr životního prostředí.

K § 4:
Tzv.Společný výbor národního parku je nesmysl. Není pro něj věcné, právní a ani logické opodstatnění, už vzhledem k existenci Rady NP(§ 20 z.č.114/1992 Sb.), ale i principiálně. Pokud by návrh prošel, nemá další právní opodstatnění existence Rady NP (a to by se asi nelíbilo obcím, které mají v Radě NP hlavní slovo). Návrh nepřípustně zasahuje do institucionálního řešení správy všech národních parků na území ČR. Provádí nepřímou novelizaci ustanovení z. č. 114/1992 Sb. Společný výbor jako, cituji z návrhu: „orgán správy“, je pro české právo cizorodý prvek, jedná se o institut ze zemí frankofoního práva, kde ovšem mají odlišný systém právního zakotvení ochrany přírody a krajiny včetně organizace veřejné správy, v českých společenských podmínkách i v rámci práva životního prostředí je tedy tento model jakési správní rady polosoukromého území maskovaný za orgán státní správy nepřijatelný. Je tedy třeba § 4 návrhu zákona principiálně odmítnout.

Pokud bych se ovšem měl přesto zabývat jeho obsahem, pak je třeba konstatovat zejména následující: Způsob ustanovení výboru a hlavně složení členů je nepromyšlený, utilitárně pojatý, nezohledňující zástupce státní ochrany přírody, univerzitních oborů ochrany přírody či občanských sdružení, působících v oblasti ochrany přírody. Pokud má mít rozhodovací pravomoc (cože je nepřijatelné), není tedy zajištěno oním navrhovaným složením dosahování cílů a poslání Národního parku ve smyslu § 1 návrhu zákona. Dále, přestože stát vlastní na území NP Šumava vysoké procento lesních pozemků (uvádí se obvykle až 85%) a jiných (zemědělských pozemků), jsou v navrhovaném složení pouze dva zástupci státu. Ustanovení § 4 je hypertrofované, komplikované, po procesní i materiální stránce nepromyšlené a neprovázané s jinými právními předpisy. V odst.8 navrhovatel nerozlišuje mezi formou a obsahem správního aktu (návštěvní řád je vydáván opatřením obecné povahy). V odst.9 není jasné, zda jde o formální či materiální závaznost. Má-li jít o materiální závaznost, je toto třeba z právního hlediska odmítnout. Rozhodovat musí Ředitel správy, popř. ministerstvo, jako je tomu dosud.

K § 5 (členění NPŠumava do zón):
Stále nechápu význam nesmyslně komplikovaného členění parku do – z materiálního hlediska pojetí návrhu - v podstatě čtyř zón (IIA a IIB ???!!). Lex generali zákon č.114/1992 Sb.něco takového nezná, hovoří o třech zónách národního parku. Návrh zákona o NP Šumava sice formálně tři zóny předpokládá (§ 5 odst.4), avšak materielně zavádí čtyři zóny (odlišný právní režim zóny II.B.). Jedná se tedy o legislativní rozpor.

Nesouhlasím s důvodovou zprávou, vyvolává dojem, že se náhrada za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření podle § 58 odst.2 a násl. zákona č.114/1992 Sb. poskytuje jen na území 1.zóny NP.

Je nepochybné, že i III.zona má sloužit k naplňování cílů ochrany NP, takto musí být formulována, takto musí být vnímána a takto se v rámci ní musí i hospodařit, resp.plánovat územní rozvoj. Pokud má předkladatel jiný názor, není důvod, aby III.zonu vymezoval v zastavěném a zastavitelném území obcí. Ať v těchto případech vyjme zastavěné území obcí do ochranného pásma, jako v Krkonošském národním parku.

(1) Území národního parku se dělí do tří zón odstupňované ochrany přírody (dále jen „zóna“). Orientační grafické znázornění zón na území národního parku je uvedeno v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Vyznačení hranic zón na podkladě katastrální mapy v měřítku 1 : 2 000, včetně elektronické podoby a na podkladě Základní mapy České republiky v měřítku 1 : 10 000, je uloženo v sídle Správy a v ústředním seznamu.

(2) Do I. zóny se zařazují plošně rozsáhlá území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy schopné přirozených procesů a izolované jedinečné lokality s výskytem významných biotopů a chráněných druhů rostlin a živočichů, jejichž zachování v příznivém stavu je zpravidla vázáno na dlouhodobé nebo trvalé specifické způsoby péče. Povolené činnosti v jednotlivých segmentech I. zóny jsou uvedené v příloze č. 4 části A k tomuto zákonu, jiné činnosti jsou v I. zónách zakázány. Lokalizace a rozsah činností uvedených v příloze č. 4 části A k tomuto zákonu budou v rámci jednotlivých segmentů I. zóny stanovena plánem péče.

(3) Možnost asanace kůrovcem napadených zlomů, vývratů nebo kůrovcem napadených stromů v segmentech I. zóny uvedených v příloze č. 4 části A k tomuto zákonu je časově omezena pouze do doby, kdy bude na celém území národního parku dosaženo základního stavu kůrovce.

(4) Do II. zóny se zařazují území s významnými přírodními hodnotami s pozměněnými ekosystémy, vhodnými pro obnovu přirozených procesů nebo pro omezené, přírodě blízké a šetrné hospodaření. Za tím účelem se tato zóna dělí na část II. A a část II. B.

(5) V části II. A jsou vymezena území, která jsou vhodná pro obnovu přirozených procesů. Cílem ochrany je dosažení stavu, kdy ekosystémy svojí druhovou skladbou budou odpovídat přirozeným ekosystémům v dané poloze a zároveň získají schopnosti dalšího vývoje prostřednictvím přirozených procesů, aby se v budoucnu mohly zařadit do I. zóny. Harmonogram přechodu části II. A do I. zóny je uveden v příloze č. 5 k tomuto zákonu.

(6) V části II. B jsou vymezena území trvale určená pro přírodě blízké a šetrné hospodaření.

(7) Část II. A se dělí na území označené čísly 1, 2 a 3. Území označené číslem 1 je připravováno pro vstup do první zóny v časovém horizontu 15 let, území označené číslem 2 je připravováno pro vstup do první zóny v časovém horizontu 30 let, území označené číslem 3 je připravováno pro vstup do první zóny v časovém horizontu 45 let.

(8) Do III. zóny se zařazují území se značně pozměněnými ekosystémy, využívané převážně pro hospodářské činnosti, turistiku, sport a rekreaci, jakož i zastavěné nebo zastavitelné území obcí, vyznačené v územně plánovací dokumentaci.

(9) Povolené činnosti v zónách II. A, II. B a ve III. zóně jsou uvedeny v příloze č. 4 části B k tomuto zákonu.

V § 5 odst.9 je naprosto neadekvátní rarita, je zaveden výčet povolených činností v jednotlivých zónách, které jsou obsaženy v přílohách zákona, tedy jsou součástí právního předpisu. Jedná se o rozpor s ústavním pořádkem, když se povolují některé výslovné činnosti a ostatní (ale není řečeno které!) se zakazují. Odst.2 a příloha 4A zavádí naprosto obsahově neznámý pojem „segmenty“. Kuriozitou je, že by se vlastně např.v III.zóně národního parku v obcích řada běžných činností vlastně vykonávat vůbec nesměla. Navíc lze konstatovat ještě, že ustanovení § 5 odst.8 a příloh 4A a B je v rozporu se zákonem č.114/1992 Sb., který stanoví, které činnosti jsou na území NP obecně zakázány, resp.které jsou na povolení výjimky. není tady vlastně vůbec vyřešený vztah mezi § 5návrhu zákona o NP Šumava a § 16 zákona č.114/1992 Sb.

(10) Nové vymezení zón na základě změn v území podle odstavce 5 stanoví vláda nařízením. Dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení pozbývá platnosti vymezení zón uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Vymezení zón na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví státu, lze provést pouze postupem vymezeným § 40 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

V § 5 odst.10 není logické vyjímat z režimu § 40 odst.2 z.č.114/1992 Sb. jakékoliv pozemky, tzn.postup podle § 40 odst.2 je vhodné zachovat i pro pozemky ve vlastnictví státu.

(1) Na celém území národního parku je zakázáno ničit, poškozovat nebo měnit předměty ochrany, krajinu nebo její části. Zejména je zakázáno zasahovat do přirozeného vývoje vodních útvarů včetně rašelinišť, pramenišť a břehů ledovcových jezer a přirozených vodních toků a geologických a geomorfologických útvarů z jiných důvodů, než je ohrožení lidského života či zdraví nebo hrozící škoda značného rozsahu na majetku.

(2) Na území I. zóny a zóny II. A je dále zakázáno: a) skladovat pohonné hmoty a chemické přípravky,
b) umisťovat a povolovat stavby, s výjimkou staveb pro účely ochrany přírody, obrany státu a ochrany státních hranic, a dále drobných staveb pro pěší a cyklistickou turistiku, jako jsou povalové chodníky, stavby orientačních rozcestníků a tabulí a lehké  přístřešky pro odpočinek a ochranu turistů před nepříznivým počasím,
c) měnit současnou skladbu a druhy pozemků, nevyplývá-li změna z plánu péče o národní park,
d) hnojit, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady.

(3) Na celém území národního parku lze jen s předchozím souhlasem správy:
a) zřizovat nové turistické cesty, cyklotrasy a cyklostezky, hipostezky, parkoviště, vyhlídky, mostky, lávky a jiná zařízení turistické infrastruktury, nebo tato zařízení odstraňovat,
b) zřizovat lyžařské sjezdovky, vleky a vytyčovat zimní běžecké tratě,
c) vydávat povolení ke geologickým pracím a průzkumům,
d) provádět opravu a údržbu vodních toků a jiných vodních útvarů,
e) provádět změny ve využití, skladbě a plochách druhů pozemků včetně krátkodobého rozorávání pozemků evidovaných jako travní porost.

K § 6 (bližší ochranné podmínky NP): Návrh neobsahuje dostatečné záruky, pokud jde o naplňování cílů národního parku, a to z hlediska regulace stavebních aktivit. Mimo území I.zóny a zóny II.A je ochrana přírody a naplňování cílů a poslání národního parku značně ohrožena. Je zde zřejmá neprovázanost s ustanovením § 16 lex generali, tedy zákona č.114/1992 Sb., neboť nemůže při nově zaváděné terminologii zónace NP Šumava požadavkům lex generali vyhovět.

Na činnostech vykonávaných správou se podílejí kraje, obce a obyvatelstvo prostřednictvím delegovaných zástupců v Radě národního parku a ve výboru.

K § 7 (kraje, obce a obyvatelstvo): Formulace zní logicky, jedná se však o zbytečné deklaratorní ustanovení. Slova „a ve výboru“ je nutné vzhledem ke komentáři k § 4 principielně odmítnout.

(1) Území národního parku mimo zastavěné území lze využívat k turistice a rekreaci v rozsahu, který není v rozporu s posláním národního parku. Vstup a pohyb osob na území národního parku mimo zastavěné území se řídí zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a návštěvním řádem národního parku, pokud tento zákon nestanoví jinak.

K § 8 ( podmínky vstupu a pohybu osob na území národního parku):
V odst.1 první větě je nutné doplnit za slova „který není v rozporu s posláním“ slova „a cíly“. Pokud by se nedoplnilo slovo „a cíly“, nemá ustanovení logiku a smysl.

(2) Orientační grafické znázornění přístupných účelových komunikací, lesních dopravních cest a značených turistických tras je uvedeno v příloze č. 6 k tomuto zákonu. Vyznačení přístupných cest na podkladě katastrální mapy v měřítku 1 : 2 000, včetně elektronické podoby a na podkladě Základní mapy České republiky v měřítku 1 : 10 000, je uloženo v sídle správy. Nově vyznačené cesty budou doplňovány do seznamu vyznačených přístupných cest vedeného správou, který je veřejně přístupný.

V odst.2 § 8 se zasahuje mocí zákonodárnou do kompetencí moci výkonné. Je třeba toto zrušit včetně vymezení cestní sítě v příloze zákona. Pro srovnání, žádný zákon v českém právu životního prostředí neobsahuje seznam přístupných pozemních komunikací, lesních a turistických cest. Stanovit cesty na území parku je v kompetenci moci výkonné (viz zákon č.114/1992 Sb., ale i viz § 6 odst.3 písm.a)návrhu zákona o NP Šumava).

Navíc, i kdybychom takovou možnost stanovit toto v zákoně připustili, návrh zákona neřeší odpovědnost za stav těchto komunikací, odpovědnost za škody a zdraví způsobené stavem komunikací, způsob uzávěrky těchto cest, způsob jejich odstraňování, apod. Každá změna v cestní síti by musela být provedena zákonem, což je značně zdlouhavé a nešikovné. Zákon navíc tady nepočítá s tím, že taková nově zřízená komunikace či turistická cesta může mít významný vliv negativního charakteru na dochovaný stav přírody, zejména z hlediska rušení druhů živočichů v přirozeném vývoji, jedná se vlastně o záměr, který nutně musí podléhat např. naturovému posuzování vlivů podle § 45h a 45i zák.č.114/1992 Sb. Tímto krokem by návrh zákona v podstatě režim výše zmíněných paragrafů vylučoval, což by se dostalo do rozporu s evropskou legislativou na ochranu přírody (Směrnice č.92/43/EHS).

(3) Vstupovat mimo vyznačené cesty na území I. zón lze pouze se souhlasem správy, která ho může vydat z důvodu plnění pracovních nebo služebních povinností nebo z jiných důležitých důvodů. Souhlas není třeba pro vstup vlastníků nebo nájemců dotčených pozemků a jejich zaměstnanců, pracovníků orgánů veřejné správy, základních a ostatních složek integrovaného záchranného systému6) a zaměstnanců věcně a místně příslušných správních orgánů7).

V odst.3 § 8: V druhé větě na konci by mělo být zdůrazněno, že se souhlas nevztahuje na zaměstnance věcně a místně příslušných správních orgánů, pokud jde o vstup v souvislosti s plněním jejich služebních povinností. Obsah první věty se s obsahem druhé věty zcela nelogicky míjí v případě plnění pracovních nebo služebních povinností u pracovníků, zaměstnanců, atd.

(4) Osoby s trvalým pobytem na území národního parku mohou volně vstupovat na území I. zón, pokud svým vstupem nepoškodí dochovaný stav přírodního prostředí. Vjíždět a setrvávat motorovými vozidly na území národního parku nad rámec základních ochranných podmínek mohou osoby s trvalým pobytem, vlastníci nemovitostí a nájemci pozemků na území národního parku pouze se souhlasem a v rozsahu stanoveném správou. Souhlas se nevyžaduje u vozidel základních a ostatních složek integrovaného záchranného systému7) a věcně a místně příslušných správních orgánů.

(5) Souhlas podle odstavců 3 a 4 není rozhodnutím podle správního řádu.

K odst. 5 § 8: ustanovení je nutné posoudit jako protiústavní, neboť vylučuje z rozhodování o právech a povinnostech jedinou zákonnou úpravu postupu pro toto rozhodování. Obecné předpisy o rozhodování o právech a povinnostech je možné vyloučit pouze v případě, kdy je upraven zvláštní postup, který ovšem v návrhu zákona chybí. Souhlas podle § 8 odst.3 a 4 návrhu zákona musí být rozhodnutím, neboť se zde rozhoduje o právech a povinnostech, navíc s dopadem na dochovaný stav ekosystémů a organismů.

Stejně tak je nepřípustné navrhované znění § 8 odst.6, opatřením obecné povahy nelze udílet výjimku ze základních ochranných podmínek národních parků, jak se zde fakticky děje, jedná se o nepřímou novelizaci zákona č.114/1992 Sb., resp. o jeho obcházení. Zákon by musel vymezit hmotně-právní podmínky pro vymezení území, ve kterých je možný volnější pohyb osob, neboť se v podstatě jedná o modifikaci zónace NP, s tím, že Správa NP opatřením obecné povahy takové území v konkrétním případě vymezí. Stávající návrh nijak nelimituje správní uvážení Správy a lze jej proto hodnotit jako protiústavní.

(6) Opatřením obecné povahy může správa vymezit části prvních zón, na které se nevztahuje zákaz vstupu mimo vyznačené cesty a stanovit v něm podmínky vstupu.

(7) Opatřením obecné povahy může správa ve výjimečných případech a na omezenou dobu omezit vstup na území I. zón pro osoby s trvalým pobytem na území národního parku.

Ustanovení § 8 odst.7 návrhu zákona je v rozporu s ústavním principem rovnosti subjektů.

Pozemky náležející do zemědělského půdního fondu se v národním parku využívají zejména jako louky a pastviny pro extenzivní chov dobytka. Není dovoleno používat a postupy trvale zhoršující fyzikální vlastnosti půdy.

K § 9 (zemědělství v NPŠ): Ustanovení je na první pohled sice „ekologické“, ale při bližším rozboru příliš záruky pro ekologicky šetrné zemědělství neposkytuje. Zejména slova „trvale zhoršující fyzikální vlastnosti půdy“ jsou z hlediska ekosystémového přístupu k ochraně přírody nedostatečné.

Pozemky, které nejsou pozemky určenými k plnění funkcí lesa nebo zemědělským půdním fondem, lze využívat pouze způsobem, který není v rozporu s posláním národního parku a odpovídá zařazení těchto pozemků do jednotlivých zón národního parku.

K § 10 (právní režim tzv.ostatních pozemků): K právní i věcné konstrukci tohoto ustanovení připomínky nemám, zato ale mám zásadní připomínku k důvodové zprávě, kde navrhovatel tvrdí, že se na tyto pozemky „nevztahují jednotlivé složkové zákony (zákon o zemědělském půdním fondu, lesní zákon, atd.)“. To je samozřejmě nesmysl, ten, kdo to psal, nemá ani ponětí o systému a obsahu práva životního prostředí.

(1) Správa se podílí na předcházení mimořádným událostem na území národního parku, zejména předcházení požárům, haváriím, úrazům a ztrátám orientace osob.

(2) Správa spolupracuje se základními a ostatními složkami integrovaného záchranného systému, s věcně a místně příslušnými správními orgány a s obcemi při záchranných  nebo likvidačních pracích při vzniku mimořádných událostí na území národního parku.

(3) Správa zřizuje Informační a strážní službu k plnění úkolů podle tohoto zákona a podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

K § 11 odst.3: Není jasné, co se rozumí zřízením Informační a strážní služby k plnění úkolů podle zákona č.114/1992 Sb. Důvodová zpráva to neřeší. Zákon č.114/1992 Sb. zná pojem „stráž přírody“. Návrh zákona o NP Šumava ono „plnění úkolů“ nevymezuje. Není tedy jasné, jaká jsou práva a povinnosti Informační a strážní služby, což je v rozporu s ústavním pořádkem (zejména s čl.4 odst.4 Listiny základních práv a svobod).

(4) V rámci opatření proti vzniku a šíření požáru správa
a) zabezpečuje v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru opatření pro včasné zjištění požáru a proti jeho rozšíření pomocí hlídkové činnosti,
b) zpracovává operativně taktickou studii dokumentace zdolávání požáru7), ve které vyhodnotí možnosti vzniku a šíření požáru, možnosti požárního zásahu a případné zřízení vlastní jednotky požární ochrany,
c) označuje a udržuje vodní zdroje k hašení požárů na území národního parku; zdroje požární vody a jejich počet musí vyhovovat potřebám požárního zásahu podle operativně taktické studie dokumentace zdolávání požáru,
d) označuje a udržuje síť účelových komunikací a lesních cest se zpevněným povrchem s minimální šířkou vozovky 3 m tak, aby bylo území výměry lesů rovnoměrně dosažitelné pro požární techniku a vedení požárního zásahu podle operativně taktické studie dokumentace, a
e) zpracovává operativní plán zdolávání požáru.

Pozemky ve správě Pozemkového fondu České republiky nacházející se ke dni účinnosti tohoto zákona v zastavěných územích a zastavitelných plochách podle územně plánovací dokumentace, budou převedeny do vlastnictví dotčených obcí, pokud o převedení tyto obce do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona požádají.

K § 12 (převod pozemků státu obcím): Důvodová zpráva návrh § 12 nikterak neozřejmuje, i v tomto bodě je tedy zpracována nekvalitně a v rozporu s pravidly legislativního procesu. Je pravda, že původní ministerský návrh byl horší, zahrnoval i pozemky mimo zastavěná území a zastavitelné plochy a předpokládal automatický převod. Současný návrh již tak nečiní. Ale: Převod pozemků jen do vlastnictví obcí zakládá nerovnost subjektů a je tedy protiústavní.

Vlastnictví pozemků v národním parku státem (Bavorsko, USA, apod.) je v mezinárodní ochraně přírody klíčovým předpokladem plnění cílů národního parku. Obce by pozemky takto nabyté mohly i prodat nebo darovat či směnit a tak jde vlastně o neodůvodněnou ekonomickou “ pomoc“ ze strany státu. Navíc státní vlastnictví zemědělské a lesní půdy v národním parku je v ekonomickém zájmu státu, jinak by totiž musel platit vlastníkům nemalé částky kompenzace za omezení vlastnického práva podle § 58 odst.2 a násl. zákona č.114/1992 Sb. Navrhované řešení tedy může mít značný dopad na státní rozpočet.

ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o ochraně přírody a krajiny

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 161/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 168/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 100/2004 Sb., zákona č. 387/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 167/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 349/2009 Sb. a zákona č. 381/2009 Sb. se mění takto:

a.i.1.a.i.1. V § 17 odst. 2 se slovo „obcemi“ nahrazuje slovy „dotčenými kraji a obcemi, pokud nejsou vymezeny v zákoně o národním parku nebo v nařízení vlády“.

a.i.1.a.i.2. V § 20 odst. 3 se za slovem „zástupci“ vkládají slova „krajů a“.

a.i.1.a.i.3. V § 20 odstavec 4 zní: „(4) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 3, předloží rada rozpor se svým stanoviskem k rozhodnutí Ministerstvu životního prostředí. Účastníky správního řízení jsou pouze dotčené kraje a obce.“.

a.i.1.a.i.4. V příloze k zákonu č. 114/1992 Sb. se v řádce „Správa Národního parku Šumava“ ve sloupci „Zřizovací právní předpis národního parku“ nahrazují slova „nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb.“ slovy „zákon č. …/2012 Sb.“.

K § 13 bod 3. (změna § 20 odst.4 zákona č.114/1992 Sb.): nelze souhlasit s navrhovanou větou o účastnících tohoto řízení, neboť slovem „pouze“ nedůvodně a nepřípustně zužuje okruh účastníků správního řízení, a to v rozporu s § 27 zákona č.500/2004 Sb., správní řád, a § 70 odst.2 a 3 zákona č.114/1992 Sb., rovněž je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu ČR.

ČÁST TŘETÍ
Ustanovení přechodná a závěrečná

Členy Výboru nominují subjekty uvedené v § 4 odst. 2 do třiceti dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona. Ministr životního prostředí jmenuje členy Výboru do třiceti dnů od doručení návrhů na nominaci jednotlivých členů.

K § 14: s ohledem na komentář k § 4 je třeba § 14 zásadně odmítnout.

Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinností tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, se zrušuje.

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

K § 17: Legisvakanční lhůta je velmi krátká, jedná se o nový právní předpis, s celou řadou změn oproti dosavadnímu právnímu stavu, je potřeba tuto lhůtu účinnosti prodloužit.

---

reklama

---