Teplé klima končí, říká historický klimatolog Jiří Svoboda
Jak se se svou databází za zády díváte na teorii globálního oteplování?
To je módní záležitost. Při proměřování teplotních řad, které jsou k dispozici, byl zjištěn prudký nárůst teplot přibližně od roku 1900 do současnosti. Vědci začali hledat, jestli to je jev cyklický, nebo jestli může mít jiné příčiny. Objevily se teorie, že se jedná o vliv člověka, který může souviset s tím, že se do atmosféry dostávají plynné emise, jež následně způsobují kolísání teplot.
Většina instrumentálních měření ale není starší než 150 let. V nich se mohou objevit pouze krátkodobé cykly klimatu, které z dlouhodobého pohledu neznamenají nic. Dělají se modely kontinuálního zatížení atmosféry. Do matematických modelů se zadávají konstanty přírůstku oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Pak modely ukazují, že se atmosféra bude zahřívat.
Ale z pohledu historického klimatologa se dá usuzovat, že atmosféra se i ve velmi dávných dobách mnohdy chovala téměř stejně jako v současnosti. V Čechách lze upozornit na celou řadu velkých studených a velkých teplých výkyvů, které vyústily po roce 1620 do malé doby ledové. Před tímto ochlazením tady bylo mimořádně silné oteplení. Tenkrát se v Čechách pěstovaly melouny. Na základě předčasných sklizní obilovin se dá vypočítat, že letní teploty byly až o 2 °C vyšší než dnes, což v celoročním průměru znamená, že teploty byly aspoň o 1,5 °C vyšší než v současnosti.
Historický klimatolog Jiří Svoboda říká, že vliv člověka na klima není dominantní. | |
Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
Hovořit o lidském vlivu jako dominantě bych si netroufal, protože pořád ještě nejsou prozkoumány minulé oscilace, které byly stejně silné jako ta současná. Netvrdím, že by snad byl vliv člověka bezvýznamný, ale nepřikládal bych mu prioritu. Do cyklů přírodních vstupuje lidská činnost. Pokud dojde ke zlomu v přírodní oscilaci, projeví se to v nekompaktnosti matematického modelu založeného na konstantním přibývání emisního zatížení. Nárůst teplot bude silně rozkmitaný.
Víme, proč k oscilacím v minulosti došlo?
Zcela přesně nikoliv, ale půjde nejspíš o souhrn několika faktorů najednou, z nichž pravděpodobně ten nejdůležitější bude sluneční aktivita.
Nebojíte se, že vliv člověka může nestálost klimatu, extrémnost počasí, umocnit?
To je možné. Ještě dobře neznáme přírodní mechanismy, nevíme, co začíná první reagovat. Základní model rozvozu tepla po zeměkouli známe, to jsou oceánské proudy.
Dá se to jednoduše shrnout?
Stabilní klima od středních šířek na severní i jižní polokouli je dáno tím, že na Zemi existuje teplotní výměník, který je dán mořskými proudy. Ony rozvážejí po Zemi teplo. Kdyby nebylo těchto proudů, byly by jednotlivé podnebné pásy od sebe velice ostře odděleny, a to i teplotně. Ale protože mořské proudy zasahují celou planetu, tak se to promíchává a teplo se rozváží rovnoměrně.
Pokud dojde k poruše tohoto systému, dojde rychle i k poruše teplot. Golfský proud sice teče v podstatě jedním směrem, ale stačí, aby do něj zasáhly ledovce v podobě roztáté studené a sladké vody, proud se malinko odkloní a okamžitě začínají klesat teploty v Evropě. Když říkám okamžitě, tak nemyslím hodiny, ale zhruba několik týdnů. Oceánské proudy tu byly odjakživa, ale různě mění trasy, může do nich zasáhnout vulkanická aktivita, tektonická aktivita i třeba velké řeky - změní salinitu, a tím se mohou změnit teplotní poměry ...
Teoreticky tedy do chodu výměníku mohou zasáhnout i koncentrace skleníkových plynů v atmosféře ...
Teoreticky ano. Mohou do toho vstoupit třeba tím, že se někde změní srážková bilance, a tím dojde k ovlivnění oceánského proudění. Ale zase pozor na novinářské domněnky! Třeba kácení deštných pralesů. To je barbarismus, z hlediska celoplanetárního představují deštné pralesy zásobárnu vláhy. Ale nejsou hlavním producentem kyslíku, tím jsou oceány. Nebezpečí, které by mohlo znamenat úbytek kyslíku a vzrůst koncentrace oxidu uhličitého, není v kácení pralesů, ale spíš ve znečištění oceánů.
Když před staletími docházelo k oteplování nebo ochlazování, vypadalo složení atmosféry jinak. Proč si myslíte, že současné zvýšené koncentrace skleníkových plynů nebudou mít dominantní vliv?
To je právě to, co nevíme, ale něco přece jenom tušíme. Například analýza ledovcových jader z vrtů v Grónsku ukázala, že koncem glaciálu byl enormní nárůst metanu.
Jak je to s ledovci?
Záleží na tom, jaké ledovce to jsou. Je rozdíl u ledovců pevninských a polárních. U polárních se ještě rozlišuje, jestli jde o severopolární, nebo jihopolární. V polovině 70. let minulého století se v jižním Atlantiku začaly objevovat obrovské kry, které se odlamovaly od antarktického pobřeží a putovaly díky proudům až do vysokých zeměpisných šířek. Nejde o záležitost novou. V roce 1818 se jedna z ker dostala až k Havaně a tam seděla v zálivu čtyři měsíce. To byla senzace prvního řádu, na to se jezdili lidé dívat zdaleka, noviny o tom psaly.
Jihopolární ledovce se odlamují ne snad proto, že by se pobřeží v důsledku oteplování ohřívalo, ale je to výsledkem dosažení mezního bodu srážkové činnosti. Kry se odlamují, protože jsou veliké. Masa ledu narůstá, sjíždí z pevninského štítu a vlastní vahou se odlamuje.
Jiná situace je u pevninských ledovců. Na ně má vliv ohřívání pevniny. Ale zase těžko soudit, jestli to dát do souvislosti s činností člověka.
Myslím si, že se nacházíme v teplém přírodním cyklu, který končí. Jde pouze o můj názor, který se nemusí krýt s obecným pohledem na tuto problematiku, ale domnívám se, že jde nejspíš o krátkodobou oscilaci v řádu několika desítek let. Sleduji například asi 25 stanic v Antarktidě. Do loňského prvního pololetí některé stanice vykazovaly teplé odchylky, některé záporné odchylky od průměrných teplot. Teď v lednu má asi jen pět stanic teplé odchylky, všechny ostatní mají záporné. Je to zatím krátká doba, která nic neprokazuje. Pokud ale bude mít tohle ochlazování v Antarktidě delší trvání, pak bude brzy i na severní polokouli.
Rozhovor je převzat z tištěného EkoListu březen 2004.
Recenzi Velké knihy o klimatu Zemí koruny české naleznete naleznete v rubrice Zelený knihomol.
reklama