Co by pro svět znamenalo použití jaderné bomby? Přišel by nukleární podzim
Téma nukleárních arzenálů se může zdát z hlediska vztahu k přírodě nebo ekologii okrajové. Pokud by totiž došlo k jejich použití, evidentně budou následky natolik zničující, že příroda v daném regionu jednoduše vyhasne. Ale co zbytek světa? Pokud se odchýlíme od scénáře kompletní zkázy lidstva, která kvůli jaderné výzbroji zemí Východního a Západního bloku hrozila před ještě před desetiletími, zjistíme, že mnohem reálnější je dnes použití těchto zbraní v regionálním měřítku. Patřičným arzenálem totiž nedisponuje jen USA a bývalý Sovětský svaz.
Spojené státy a Rusko (s 6800 a 7000 raketami nesoucí jaderné nálože) sice stojí na špici, ale je tu i Velká Británie (215 kusů), Francie (300), Pákistán (140), Indie (130), Čína (270) a pravděpodobně i Izrael (80) a Severní Korea (10). Šance, že některá z těchto jaderných velmocí sáhne k nukleárnímu řešení konfliktu, je tedy kvůli širší dostupnosti těchto nástrojů vlastně větší, než za Studené války. A když k tomu dojde? Adam Liska z Lincolnovy Univerzity v Nebrasce přináší odpovědi. Proč? „Jde hlavně o to, že dosud nikdo nepřemýšlel o tom, co by se mohlo stát se zbytkem světa po takovém regionálním jaderném konfliktu.“
Pokud by například došlo k „vyhlazení“ 1300 kilometrů čtverečních zastavěného území měst (což je z hlediska vojenské strategie odvetného nebo preventivního úderu poměrně dobrá volba), uvolnilo by se do ovzduší okolo 5 milionů tun prachových částic černého uhlíku do stratosféry. V místě zasaženého území by nejpalčivějším problémem zůstala radiace, ale okolní regiony, či spíše kontinenty, by po takovém zásahu také dostaly svůj díl. „Při takové ploše by nedošlo k „nejčernějšímu scénáři“ Studené války, tedy k nukleární zimě,“ říká Liska. „Ale spíš k něčemu, co bychom mohli nazvat nukleárním podzimem.“
Výsledkem by například bylo výrazné snížení úhrnu srážek nad celou oblastí. V závislosti na konkrétních podmínkách by došlo k úbytku dešťů o 20-80 %. Čistě teoreticky by tedy „vymazání z mapy“ města o rozloze Prahy zlikvidovalo zemědělství od hranic Francie až po konec Ukrajiny. „Propad srážek by se odrazil v celém globálním zemědělství a jeho produkci,“ říká Liska. „Tyto přidružené klimatické efekty by nakonec zabily mnohem více lidí, než samotný výbuch a radiace. Celkem můžeme hovořit o jedné miliardě zmařených životů jen v důsledku nedostupnosti potravy.“
Nukleární podzim by také nad daným kontinentem výrazně ovlivnil délku zemědělské sezóny. „Její doba by se zkrátila o 10 až 40 dní po dobu následujících pěti let,“ dodává Liska. Nakolik jsou podobné úvahy nereálné? K vymazání 1300 kilometrů čtverečních zastavěného území by bylo sice v přepočtu zapotřebí sto takových bomb, které dopadly na Hirošimu, ale pokrok se u ní rozhodně nezastavil. „Z toho, co má v arzenálu USA, Rusko nebo Čína, by stačilo jen pět kousků,“ říká Liska. „Například Čína disponuje dvacítkou jaderných zbraní o síle 5 megatun, a taková by na spuštění nukleárního podzimu stačila jen jedna.“
Podle Lisky není otázkou, zda se může vyskytnout jaderné sucho. "Hlavní otázkou je, jaké faktory zvyšují pravděpodobnost jeho výskytu a jaké kroky lze podniknout k zmírnění potenciálně ničivých globálních dopadů," říká Liska. Například teorie o tom, že „regionální“ nukleární výbuchy v oblasti subtropů by mohly vydatně přispět k likvidaci ozonové vrstvy v globálním měřítku. Podstatné je, že teoretické studium následků lokálního nukleárního konfliktu napomáhá lepšímu porozumění případným následkům. A vede lidi k úvahám, proč se jich opravdu raději vyvarovat. Následky by totiž dopadly na všechny.
reklama
