Existují krajiny, ve kterých se malí savci a ptáčci bojí
Louky s rozvolněnou zelení, keři a remízky nám mohou připadat jako ideální biotop, řada takových míst zůstává osídlena živočichy jen sporadicky. Důvodem je, že jsou příliš na očích dravců. Výzkumníci tří amerických univerzit se rozhodli podívat na krajinu pohledem zvířecích obyvatel, aby vyhodnotili, jaké podmínky zákrytu vegetace připadají zajímavé jen lidem, a jaké vyhovují zvířecím obyvatelům.
Nad výzkumem, který využíval snímkování terénu s pomocí dronů, laserové měření, tvorbu 3D modelů a detailní vizualizací terénu a vegetace, se sešli vědci ze státních univerzit v Boise, Washingtonu a Idaho. Základním prvkem praktického bádání byla teorie „fearscapes“. Zatímco pro zvířata dobře obyvatelná krajina (landscape) poskytuje dostatek úkrytů, „fearscape“ z hlediska nabídky možných úkrytů selhává: krajina je otevřená zóna pro dravce, kteří v důsledku predačního stresu fakticky neumožní osídlení drobným pěvcům a malým savcům.
Může se tedy stát, že i když tedy existuje přírodě blízké území s odpovídajícím klidovým managementem a lidé do dění na lokalitě negativně nezasahují, místo samo představuje jen jakýsi prostřený stůl pro dravce, po kterém se pohybují jednohubky z řad bažantů a králíků, jež se nemají kde schovat.
Studie, jež nesla podtitul „Mapování funkčních dispozic úkrytů pro kořist“, se v první fázi soustředila na detailní vytvoření trojrozměrných modelů reálných lokalit, s důrazem na umístění a vlastnosti přítomné vegetace. Následně pak vědci „četli terén“ očima kořisti i dravce: v prvním případě řešili, jak velká je vzdálenost od jednoho zákrytu k druhému, jak členitý terén podporuje množství úkrytů a zda se živočichové mohou pohybovat krajinou nepozorováni.
V druhém případě pak řešili dohledové vzdálenosti a zorná pole pro jednotlivé predátory – lišky, lasičky, kojoty i dravé ptáky. „To co jsme vytvořili, je série interaktivních map, které ukazují relativní srovnání rizik odhalení pro zvířata na základě toho, jaké byly k dispozici úkryty,“ říká Jennifer Forbeyová, ekoložka z Boise State University. „Nejlepší na tom je, že s jednou nasbíranými a naměřenými daty si teď můžeme různě hrát a testovat nejrůznější modely.“
Výzkumníci tak mohou například řešit, jak se z příjemné letní landscape stane na podzim po opadu listů fearscape, nebo jak sněhové závěje promění zorná pole dravců. „V zásadě teď můžeme mnohem lépe pochopit, na jakých principech zakládat krajinný management některých lokalit a jakým způsobem směrovat obnovu krajiny,“ dodává Forbeyová.
Význam studie se odráží i v dalších oborech. Ekologové například získali materiál k širšímu porozumění interakcí mezi dravcem a kořistí, a také jak se intenzita těchto vzájemných interakcí mění v důsledku proměn krajiny. To je zvláště aktuální v jižní oblasti státu Idaho (kde vlastní terénní výzkum probíhal), protože tady v důsledku zvýšení početnosti rostlinných invazních druhů došlo k výrazné funkční proměně krajiny. A králíci a tetřevovití ptáci zde nyní nenacházejí úkryt ve stejné míře jako dříve.
Do dalších měsíců se tým výzkumníků hodlá zaměřit i na „odvrácenou tvář příliš členitého terénu s dostatečným množstvím úkrytů“, kdy některé řídce se vyskytující druhy, například tetřívek pelyňkový (Centrocercus urophasianus), mají naopak problém nalézt vhodný protějšek k páření.
reklama
Skokan Grafův při rozmnožování předává genom jen jednoho z rodičů
Vědci vyřešili záhadu hnědých pand, za zbarvení může chybějící sekvence DNA
Věda ukazuje, jak hadi získali evoluční výhodu před konkurencí