https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/kdyz-se-ochrana-ohrozenych-zvirat-zmeni-v-teror-lidi-strazci-indickeho-parku-kaziranga-mohou-na-potkani-strilet-pytlaky
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Když se ochrana ohrožených zvířat změní v teror lidí: Strážci indického parku Kaziranga mohou na potkání střílet pytláky

25.4.2016 01:24 | PRAHA (Ekolist.cz)
Stráž Národního parku Kaziranga může beztrestně střílet pytláky. "Je to nemorální a absurdní," kritizuje praxi Lewis Evans z organizace Survival International.
Stráž Národního parku Kaziranga může beztrestně střílet pytláky. "Je to nemorální a absurdní," kritizuje praxi Lewis Evans z organizace Survival International.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Survival
Co činí indický Národní park Kaziranga naprosto mimořádným ve světovém měřítku? Například to, že na svém území hostí nejpočetnější populaci tygrů indických na světě. Disponuje také více než dvěma třetinami světové populace posledních zbývajících nosorožců indických. A v neposlední řadě tím, že zdejší strážci parku mohou beztrestně zabíjet pytláky. Za posledních devět let se ví o zastřelení 62 lidí.
 

Nad zavedenou radikální praxí ochrany Národního parku Kaziranga se v žurnálu The Ecologist pozastavuje Lewis Evans ze Survival International, mezinárodní organizace hájící práva domorodých komunit. Na jedné straně se sice pochvalně zmiňuje o dosud velmi úspěšné roli správců poslední Archy života a divoké přírody v Asii, ale způsob, jakým je tohoto výsledku dosaženo, se mu vůbec nelíbí. „Jistě, nosorožci a tygři zoufale potřebují ochranu," tvrdí Evans. „Ale současná brutální politika zastřelení narušitelů jen terorizuje místní obyvatele, často právě z kmenových společenství." Podle něj by měli být místní obyvatelé v první řadě přirozenými spojenci ochrany přírody a patřičně zapojeni do konstruktivních ochranářských řešení. Ne odstřelováni na potkání.


Přečtěte si reakci Pavly Říhové z České inspekce životního prostředí Ochrana ohrožených druhů se militarizuje - není to zvůle, ale nutnost!


Podle Evanse není cílem politiky "odstřelu na potkání" nic jiného, než jen maximalizovat počet obětí, ideálně pak pytláků, a vytvořit dostatečně odstrašující příklad. A tento cíl se daří v hojné míře naplňovat, protože rozsudek může být vykonán bez odkladu, ihned na místě. Bez soudu, bez potřeby zadržení, bez obhajoby. Vlastně stačí, že se ozbrojenému strážci parku dotyčná osoba zdá jako pytlák. K tomu, aby byli nosorožci a tygři v bezpečí před nenechavci, jsou strážci parku vybaveni automatickými zbraněmi. A podobně jako nezdolný agent James Bond mají povolení zabíjet. Zákon jim totiž uděluje výjimku, která jim při ochraně parku zaručuje beztrestnost.

Jedním z lákadel Národního parku Kaziranga jsou nosorožci indičtí.
Jedním z lákadel Národního parku Kaziranga jsou nosorožci indičtí.

„Co víc, k honům na pytláky jsou finančně motivováni," dodává organizace Save the Rhino, která chválí výsledky, ale rovněž kritizuje způsob indického provedení. „Za dopadeného, odsouzeného i zastřeleného pytláka jsou jim vypláceny zvýšené odměny." Aby byl zvýšen dosah uplatňované praxe, jsou jistou finanční odměnou motivováni i místní obyvatelé. Třeba pokud udají pytláka, přechovávače nebo kurýra ve svém okolí. Evans ale upozorňuje, že spíše než na pytláky dopadá tato pochybná "motivace" na nevinné. „Spouští se tak řetězec lokálních vendet, lidé proti sobě mohou svobodně štvát strážce, hnáni vlastními záměry, a v konečném důsledku povede tento model k úplnému rozpadu lokálních komunit."

Podle Evanse celý "inkviziční rozměr" umocňuje to, že vůbec není zapotřebí rozebírat a dodatečně šetřit, zda zastřelená osoba skutečně páchala pytláctví. Nebo takový záměr jen připravovala. Nebo také vůbec ne. Strážci parku Kaziranga sehrávají v možném sporu roli nejvyšší instituce, bez nároku na opravné řízení. To vše se pochopitelně odráží nejen na uspokojivě rostoucích počtech zvířat uvnitř rezervací, ale také na zhoršující se náladě obyvatel žijících vně hranic Národního parku. Už dříve přicházeli kvůli ochraně přírody o půdu a pozemky, a teď je ještě zastrašují ozbrojení strážci parku.

„Řada z nich byla postřelena, když se přiblížili k hranicím parku anebo na jeho území zavítali ze zcela nevinných důvodů," píše Evans. „Třeba jen proto, aby si přihnali zatoulaný dobytek zpátky." A znovu platí: pokud nevyvázli životem a byli skutečně zastřeleni, nikdo už nemusí vysvětlovat, zda se opravdu jednalo či nejednalo o pytláky. Jak přitom dokládá zpráva ředitele parku z roku 2014, dříve dopadení a usvědčení pytláci pocházeli z regionů od Kazirangy na míle vzdálených, často z území jiných států indické federace. Dopadených pytláků z bezprostředního okolí chráněného území bylo minimum, byť dnes tvoří největší podíl zastřelených osob.

Strážce Národního parku Kaziranga. James Bond mezi ochránci zvířat.
Strážce Národního parku Kaziranga. James Bond mezi ochránci zvířat.
Foto | Dhaag23 / Flickr

Pro zachování vysoce kontroverzního opatření hovoří jediný argument: výsledky. Počet upytlačených zvířat v národním parku setrvale klesá a populace nosorožců se průběžně zvětšuje, a proto prý oficiální místa zvažují rozšíření této praxe i na území jiných indických národních parků. Toho se pochopitelně Evans děsí. „Mimosoudní popravy v džungli, ať už jsou odplatou za sebehorší zločin, nemohou být ospravedlněny ochranou přírody. Je to cesta, která úplně obchází rovnovážné a opravné mechanismy práva a dává ozbrojeným strážcům autoritu k moci nad životem a smrtí svých spoluobčanů. Je to absolutně nemorální, neetické a pochybené," míní Evans.

Pochopitelně nejvíce biti jsou na radikální ochranářské praxi příslušníci místních domorodých komunit v okolí Kazirangy. Právě oni, ve jménu ochrany přírody, přichází o zdroj obživy a o půdu svých předků. A jak píše Evans: „to nebyli oni, kdo ze sportu a zábavy zdecimoval populace bengálských tygrů. Nebyli těmi, kdo se postaral o destrukci fauny a flóry ve vytěžujícím procesu průmyslového zhodnocení a urbanizace krajiny." Přesto musí tito lidé nést útrpné břímě následků ochranářské politiky: nucená vystěhování, opakované ataky strážců parku a často smrt, jako cenu za "úsilí o snížení škod na životním prostředí".

„Ochránci přírody by měli s lokálními komunitami spolupracovat, nikoliv je kriminalizovat," podotýká Evans a dodává: „A tato spolupráce by rozhodně neměla mít rozměr vyhnání místních a zabavení jejich půdy, s odůvodněním, že ji ochranáři umí spravovat lépe." Ohrožené druhy a jejich prostředí by pochopitelně měly být chráněny, kriminální gangy, které profitují na obchodu s částmi těl upytlačených zvířat, by měly být rozbity, souzeny a trestány. Ale součástí řešení problému by neměla být záměna terorizujících ozbrojenců z řad pytláků za terorizující ozbrojence z řad strážců národního parku.

„Stávající praxe je nejen absurdní, ale naprosto nemorální. Je to extrémně emotivní téma a je těžké sladit zájmy ochrany přírody a lidská práva. Ale nemůžeme dovolit, aby nás rozhořčení hraničící se zuřivostí, které nás zaplaví při pohledu na zastřelené tygří kotě nebo rozřezaného nosorožce, oslepilo náš smysl pro spravedlnost," říká Evans.

Dovnitř nikdo nesmí

Mechanismus, který můžeme jednoduše popsat jako „odstřel narušitelů“ má svůj původ v osmdesátých letech minulého století. Tehdy, v době krvavých politických nepokojů, se Kaziranga stala součástí území ovládaného separatisty ze Sjednocené fronty za osvobození Assámu (ULFA). Překvapivě na nynějším území parku nedošlo k masovému vybíjení zvěře, jako bývá k vidění v jiných nestabilních regionech. Ozbrojenci z ULFA totiž „převzali“ kontrolu nad územím a dopadené pytláky stříleli na potkání. Zavedený systém radikální ochrany pak přetrval do dnešních dní, přesně dle úsloví o účelu, jež světí prostředky. Za posledních dvacet let bylo údajně zastřeleno na 250 „narušitelů“, zhruba dvakrát tolik postřeleno a nedohledáno a přibližně 550 pytláků bylo dopadeno a zadrženo.

Bez soudu, bez trestu

Geneze „beztrestnosti“ strážců parku vychází také z pozvolného vývoje. Při ochraně území Národního parku Kaziranga je dnes zaměstnáno na 1200 strážců. Tento počet je vzhledem k rozsáhlosti území (430 km čtverečních) považován za dlouhodobě nedostatečný. Konvenční model vyšetřování důvodů střelby na pytláky zahrnuje postavení zaměstnance mimo službu (a často umístění do zadržovací vazby), často na dobu několika týdnů až měsíců, než je po prošetření vydán kárný či osvobozující verdikt. Vzhledem k počtu událostí zahrnujících přestřelky by tak byla často třetina strážců postavena mimo službu a důsledná ostraha území by nebyla vůbec možná. Proto bylo postupně přistoupeno na model „vyšetřování na svobodě“, a vzhledem ke komplikovanému důkaznímu břemenu se od vyšetřování „při ochraně parku“ upustilo zcela. Tím ale vznikla tolik kritizovaná beztrestnost.

Příliš rychlý proces

Konvenční právní model usvědčování pytláků by v ideálním případě měl zahrnovat dopadeného pytláka se zbraní, mrtvého nosorožce a uřezaný roh. Na základě balistických testů a otisků prstů je pak třeba ztotožnit pytláka se zbraní a mrtvým nosorožcem a doložit na základě testů DNA roh a upytlačené zvíře. Je to proces, který trvá měsíce a když do něj začnou zasahovat právníci, pak ještě déle. Pokud dnes ale strážce NP Kaziranga zastřelí „narušitele“, nic z toho zapotřebí není. Jak dokládají příběhy obyvatel, uveřejněné v HindustanTimes, strážci se často neobtěžují ani s identifikací zastřeleného a nemají ani „ohlašovací povinnost“. Jednoduše nemusí hlásit, koho a kde zastřelili, když nechtějí. „Nikdo bez povolení nemá na území parku co dělat,“ říkají sami strážci. „A když přijde po setmění, je jedno, jestli jde pytlačit, nebo krást dřevo. Je to narušitel.“

Líbí se Vám článek? Přispějete na další?

       

reklama

 
Radomír Dohnal

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist