Mokřady jsou jako houba: nasají a zadrží vodu. Dnes je jejich den

Světový den mokřadů má připomenout, proč je potřeba chránit slatiny, rašeliniště, pobřežní pásma rybníků, lužní lesy, nivy řek, slepá ramena, tůně, zaplavované louky či prameniště. Tato mimořádně cenná místa totiž zadržují vodu v krajině, příznivě ovlivňují podnebí, zajišťují výnosy v zemědělství a v neposlední řadě jsou domovem mnoha vzácných rostlin a živočichů. O důležitosti mokřadů informuje Agentura ochrany přírody a ministerstvo životního prostředí.

„Zamokřená území fungují jako houba. Když prší a vody je dost, tak ji nasají a zadrží. V období beze srážek vodu pomalu uvolňují a umožňují tak přežití rostlinám a živočichům, které vlhké prostředí potřebují k životu," říká František Pelc, ředitel AOPK ČR.

Světový den mokřadů se 2. února, protože v tento den byla v íránském městě Ramsar před 47 lety sjednána Úmluva o mokřadech, které mají mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva.

Růst městských aglomerací zabírá stále více půdy, roste tlak na přírodní prostředí a často dochází k degradaci a zničení mokřadů, které se historicky nacházely a nachází ve městech nebo v jejich blízkosti. Města se totiž povětšinou zakládala v blízkosti řek, jezer, u zdrojů pitné vody.

K poznávání mokřadů můžete využít databázi nebo mobilní aplikaci Mokřady.

Co jsou to mokřady?

Biotopy na rozhraní vody a souše, ekosystémy, které se podílejí na koloběhu vody v přírodě, udržují vodu v krajině, příznivě ovlivňují podnebí, pohlcují nadbytečný oxid uhličitý z ovzduší, jsou zdrojem potravy, zmírňují klimatické změny, jsou domovem specifických společenstev a jinde se nevyskytujících nebo vzácných druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů. Představují jedny z nejpotřebnějších, ale bohužel také nejohroženějších světových ekosystémů.

Přes veškerou ochranu a snahu o jejich rozumné využívání, mokřady z krajiny mizí, a to zejména v důsledku jejich přeměny na zemědělskou půdu, velkoplošné i místní odvodňování, narovnávání a zahlubování koryt řek, budování vodních nádrží, urbanizace i těžby rašeliny. Současná podoba intenzivního zemědělství a nedostatek přirozené vegetace v krajině působí nejen znečišťování vod, degradaci půdy a její erozi, ale má podíl i na úbytku biodiverzity a na změně klimatu a šíření suchých oblastí. Velký podíl na úbytku mokřadů má i urbanizace a budování dopravních sítí.

Agentura ochrany přírody a krajiny v posledních letech podpořila stovky projektů na obnovu a údržbu mokřadů. Přinášíme krátkou charakteristiku pěti z nich.

Krásenské rašeliniště

Leží nedaleko hradu a města Loket v centrální části Slavkovského lesa. Díky vstřícnosti města Loket bylo rašeliniště, ohrožené zarůstáním a odvodněním, během let 2014–2017 obnoveno. Aby se rozmanitá příroda na rašeliniště vrátila, muselo být odstraněno přes 12 ha zarůstajících dřevin a v původních odvodňovacích kanálech byly vystaveny hrázky, které zde zadrží životadárnou vodu. Pozemky nyní kromě cenných druhů rostlin, jako je třeba rosnatka okrouhlolistá, osidlují také vzácné druhy živočichů, například motýli žluťásek borůvkový a perleťovec severní. Vodní plochy se staly domovem žab, vážek. Zdrojem financí byl Program péče o krajinu.

„Jsme rádi, že město Loket šlo do obnovy rašeliniště s námi. Na pozemcích města se tak podařilo vrátit přírodě jedno z nejkrásnějších míst,“ řekl Přemysl Tájek z AOPK ČR, regionálního pracoviště Správa CHKO Slavkovský les.

Budování nových tůní v CHKO Třeboňsko

V krajině tak bohaté na rybníky, jako jsou jižní Čechy, se zdá budování malých tůní nelogické. Drtivá většina rybníků ale slouží k intenzivnímu chovu ryb a ostatním vodním organismům se zde nedaří. Izolované tůně se tak stávají mnohdy jedinými místy ve zdejší krajině, kde mají četné druhy obojživelníků šanci dokončit svůj rozmnožovací cyklus a kde mohou přežívat i mnohé vzácné druhy vodních rostlin či bezobratlých. Na území CHKO Třeboňsko byly v minulých letech desítky takovýchto tůní na vhodných místech zřízeny z prostředků Programu péče o krajinu a pravděpodobně jen díky nim zde dlouhodobě přežívá několik druhů vážek či mokřadních rostlin.

„Symbolem záchrany vzácných živočichů v jižních Čechách by mohla být například i kriticky ohrožená ropucha krátkonohá, která se zde rozmnožuje již jen v několika tůních v pískovnách. Je to paradox – všude krásná krajina s rybníky, ale kvůli intenzivnímu hospodaření je nutné pro mnohé vodní organismy budovat samostatné vodní plochy,“ říká Jiří Bureš z AOPK ČR, ředitel regionálního pracoviště Jižní Čechy.

Národní přírodní rezervace Lednické rybníky

Oprava hrází a bezpečnostních přelivů za zhruba 7,7 mil. Kč zajistila nejen bezpečnost rybníků, ale umožnila AOPK ČR s vodou v soustavě hospodařit tak, aby tu vzácní živočichové a rostliny měli vhodné podmínky k životu. Například v době hnízdění se nyní udržuje stálá vodní hladina, aby nedocházelo k vyplavování hnízd. Poslední právě ukončená stavba, opravy bezpečnostních přelivů na Mlýnském rybníce a na Hlohoveckém rybníce, byla podpořena z Operačního programu Životní prostředí částkou cca 6,7 mil. Kč. Tato stavba byla náročná nejen technicky, neboť se stavební firma pohybovala 2,9 m pod úrovní hladiny rybníků, ale i koordinačně. Práce musely probíhat mimo hnízdní období a termíny bylo potřeba přizpůsobit také výlovům rybníků, protože některé činnosti mohly být realizovány jen při vypuštěném rybníce.

Obora Obelisk

V nedaleké oboře Obelisk u Lednice, která je součástí mokřadu mezinárodního významu Mokřady dolního Podyjí, bylo obnoveno skoro 16 ha mokřadů. Zdrojem financí byl Operační program Životní prostředí, celková částka 36,9 mil Kč.

„Snažíme se využívat finanční prostředky z evropských zdrojů, abychom pomohli naší přírodě. Přesto, že administrace takových projektů není jednoduchá, stojí nám to za to. Chceme zachovat krajinu, která dokáže zadržet vodu a vytvořit prostředí pro mizející druhy rostlin a živočichů,“ říká Vlastimil Sajfrt z AOPK ČR, Správy CHKO Pálava.

Přírodní rezervace Černá louka

Přírodní rezervace Černá louka je součást mezinárodně významného mokřadu Krušnohorská rašeliniště. V 60. až 80. letech minulého století tu došlo k melioracím podmáčených luk a potoky byly napřímeny. Voda rychle odtékala a krajina začala vysychat. Během revitalizačního projektu bylo vytvořeno nové meandrující koryto, vybudována soustava nových tůní, drobnější přítoky Lučního a Rašelinného potoka byly vyvedeny z napřímeného kanálu volně do nivy, kde se díky tomu obnovily rozsáhlé mokřadní plochy. Celková délka nových koryt je 1820 m a plocha nově vzniklých mokřadních biotopů je 4 ha.

Zdrojem financí byl Operační program Životní prostředí, výše příspěvku z EU 6,5 milionu Kč.

„Na Černé louce došlo díky tomuto opatření k optimalizaci vodního režimu a opětovnému zvýšení biodiverzity. Laicky řečeno, tomuto území se vrátila schopnost lépe zadržovat vodu, což je mimo jiné důležité i pro živočichy, kteří ke svému životu potřebují mokřadní biotopy. A například obojživelníkům nebo jeřábům popelavým se tu opět začíná dařit, jak dokládají naše pravidelná pozorování,“ uvedl Petr Kříž z AOPK ČR, ředitel regionálního pracoviště Správa CHKO České středohoří.

Národní přírodní rezervace Bohdanečský rybník, dokončení revitalizace

Bohdanečský rybník je největší rybník bývalé pernštejnské rybniční soustavy. Poslední etapa jeho revitalizace probíhala v letech 2013–2015. Práce spočívaly v odbahnění, úpravách litorálních pásem, vytvořeny byly soustavy lagun a ostrůvků. Došlo ke zvětšení vodní plochy a výraznému rozčlenění souvislých ploch rákosu. Cílem bylo vytvoření pestrého prostředí, které bude vyhovovat zejména ptákům, obojživelníkům a vodním rostlinám. Akce byla významně podpořena z Operačního programu Životní prostředí, celkové náklady činily 85 milionů Kč.

„Po dvou letech, kdy rybník opustily bagry a další těžká technika, je již vidět, že území je rájem nejen pro obojživelníky a vzácné druhy rostlin, ale především pro ptáky. Začali zde po několika letech opět hnízdit rackové, zvyšují se počty hnízdících hus a zdejší ptačí aristokracie, jeřábi popelaví, tady dokonce přečkávají současné mírné zimy a neodlétají na jih. Na tahu koncem října, při každoroční akci Loučení s ptáky, zde mohou lidé pozorovat stovky hus, čejek, kachen a volavek,“ doplnil Vlastimil Peřina z AOPK ČR.

---

reklama

---