Nejhojnější masožravé rostliny mají dost často jen vegetariánskou stravu. A prospívají

Při pohledu na pasti masožravých rostlin se až tají dech důmyslností, s jakou si rostliny opatřují živiny z živočišné říše. Vědci důkladným výzkumem bublinatek, nejrozšířenějších masožravých rostlin zjistili, že některé tyto masožravky jsou spíš vegetariánky. Nejde však o nějaký módní výstřelek nebo záměrnou dietní preferenci, ale prosté přizpůsobení se prostředí. Někde je prostě potenciální živočišné kořisti nedostatek a masožravce musí stačit i „rostlinná“ strava.

Na bublinatky se zaměřili vědci Marianne Koller-Peroutka a Wolfram Adlassnig z Vídeňské univerzity. Bublinatky jsou vodní rostliny a svou kořist chytají pomocí sacích měchýřků. V nich bublinatka udržuje podtlak a jakmile zaznamená u ústí měchýřku pohyb, ústí se otevře a kořist je nasáta do měchýřku. Jde vskutku o bleskovou akci: od prvního okamžiku do sklapnutí pasti to trvá tři milisekundy. Bublinatky následně kořist rozloží pomocí enzymů. Díky tomuto způsobu získávání minerálů jsou bublinatky schopny žít i v místech, které jsou chudé na živiny.

Bublinatky jsou známy od počátku 20. století, jenže až doposud se vědělo jen velmi málo o tom, co přesně bublinatky loví za kořist. Marianne Koller-Peroutka a Wolfram Adlassnig z Vídeňské univerzity prozkoumali více jak 2000 pastí bublinatek. Analýzou jejich obsahu se ukázalo, že živočichové tvoří jen 10 % potravy bublinatek. V 50 % tvoří potravu bublinatek řasy. A platí, že čím žijí bublinatky v prostředí na živiny méně bohatém, tím častěji tvoří řasy jejich jídelníček. Víc jak jednu třetinu úlovku tvoří také pyl stromů. Vědci ale upozorňují, že bublinatky rozhodně nejsou vybíravé a svůj „jídelníček“ si nijak neupravují. Jejich pasti vcucnou cokoliv, co je dostatečně malé, aby prošlo otvorem pasti.

Doposud se mělo za to, že pyl a řasy jsou jen vedlejší úlovek: prostě je bublinatky náhodou vcucly místo žádaného drobného živočicha. Předpokladem totiž bylo, že sací pasti se spouštějí tím, že bublinatka zaznamená pohyb kořisti, typicky živočicha. Pozorování však ukazují, že pokud past bublinatky není dlouhou dobu spuštěna živočichem, sklapne past sama od sebe. A tím dojde k nasátí pylu či řas. A jde o vcelku častý jev. Víc jak 50 % všech zkoumaných pastí obsahovala jen pozůstatky kořisti neživočišného původu: pyl, řasy, bakterie, ale žádného živočicha schopného svým pohybem spustit past.

Marianne Koller-Peroutka a Wolfram Adlassnig na základě svých poznatků také tvrdí, že pokud mají bublinatky „vegetariánskou“ stravu, pak lépe prospívají a vytvářejí více biomasy. Bublinatky, které uloví více živočišných obětí, však získají do svých zásob více dusíku a tvoří se jim více tzv. hibernačních pupenů, což je důležité pro úspěšné překonání zimního období. Nejlépe pak podle vědců prospívají rostliny, které mají dobře vyvážený poměr rostlinné a živočišné stravy.

Jak funguje sací past bublinatek? Sledujte video v čase 0:45

---

reklama

---