Třetinu své potřeby vody uspokojí Česko ze zahraničních zdrojů vody, upozorňují nevládní organizace

Česká ekonomika uspokojuje svou potřebu vody z 29 % z vodních zdrojů v zahraničí. Jde většinou o vodu spotřebovanou při produkci dovážených výrobků, typicky potravin a textilu. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | KirkD2009 / Flickr

“Rozsáhlá mezinárodní studie ukázala, že téměř třetina všech vodních zdrojů, na kterých je ekonomika České republiky závislá, se nachází mimo její území. Například sója používaná v živočišné zemědělské výrobě ke zkrmování se z 57 procent dováží z regionů silně ohrožených nedostatkem vody. Pokles zdejší úrody vyvolaný změnou v rozložení srážek může způsobit růst cen masa a mléčných výrobků pocházejících z českých chovů. Klimatická změna tak může ovlivnit ceny potravin i ve střední Evropě,” říká odborník na problémy s vodou a jejich řešení Ertug Ercin z nizozemské organizace Water Footprint Network, který přijel do Česka na pozvání českých rozvojových a ekologických organizací sdružených v Klimatické koalici a Českém fóru pro rozvojovou spolupráci.

“Až příště zase vyletí ceny másla nahoru, možná to bude kvůli suchu v Jižní Americe," říká Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA a člen rady Klimatické koalice. "A to je jen mediálně přitažlivá špička ledovce. Závislost Česka na vodě ze zahraničí je stejně nebezpečná jako závislosti na dovozu fosilních paliv. Proto musíme naše zemědělství měnit a místo krmení dobytka ve velkochovech sójou rozvíjet ekologické zemědělství využívají místní zdroje." Podle něho potřebujeme také změnit naše lesnictví a přírodními způsoby zadržovat vodu v krajině. "Zároveň však potřebujeme výrazně omezit spotřebu fosilních paliv, abychom změny udrželi na takové úrovni, na niž se dá přizpůsobit,” říká Koželouh.

Rozvojové a ekologické organizace dnes představily společnou novou publikaci “Když klima není prima”. Popisuje se v ní, co musí Česko udělat, aby na změny klimatu připravilo nejen sebe, ale také pomohlo s přípravou chudých rozvojových zemí, které budou zasaženy ještě více než Evropa.

“Jedna věc je objem financí, který bohaté země poskytují na rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc. V nich jsou klimatická opatření či reakce na sucho či tajfuny jednou z položek," říká Pavel Přibyl, ředitel Českého fóra pro rozvojovou spolupráci. "Zde se mimochodem ČR sice snaží, ale stejně je zatím pouze na 40 % svého závazku." Co je podle něho dále potřeba, je větší soulad primárně nerozvojových politik a praxe s rozvojovými cíli, včetně klimatických. "Nejedná se přitom pouze o podobu energetiky, zemědělství či péče o krajinu v bohatých zemích, ale o řadu dalších kroků. Ty pomohou zajistit nejchudším zemím dostatečné vlastní příjmy, aby se mohly se změnami klimatu lépe vypořádat," říká Přibyl. "Jde například o omezení daňových úniků z podnikání nadnárodního byznysu v chudých zemích. Jejich výše je srovnatelná s tím, kolik bohaté země na rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc vydávají.”

Publikace také uvádí příklady firem, které ve spolupráci s Water Footprint Network měří svoji vodní stopu a hledají možnosti omezení neefektivní spotřeby vody ve svých provozech. Je zajímavé, že se jedná například o firmy z odvětví u nás tradičního - z pivovarnictví. Pozitivními příklady jsou pivovarnické koncerny AB InBev (dříve SABmiller) či Heineken (včetně pivovaru Krušovice, který skupina vlastní). Ty podle nevládních organizací dlouhodobě snižují vodní náročnost výroby piva a tím i ohrožení suchem. Opatření se týkají nejen efektivního využívání vody při samotném vaření, ale také udržitelného řetězce: pěstování surovin, nakládání s odpadními vodami a kompenzací v podobě podpory projektů zadržujících vodu v krajině.