Zaroste Antarktida mechem?
Vzdálená, nehostinná a dosud lidmi nedotčená. Tak většina z nás zatím Antarktidu vnímá. Jak se ale ukazuje, tyto skutečnosti mají svůj relativní rozměr. Příkladem může být nebývalá biologická aktivita, která postupně přebarvuje Bílou zemi. "Antarktida se pochopitelně nestane kompletně zelenou, ale rozhodně bude zelenější, než je nyní," popisuje pozorovaný stav Matt Amesbury, výzkumník z Univerzity v Exeteru.
Těžištěm tohoto procesu je především výběžek Antarktického poloostrova, který je bez stabilního ledového pokryvu. Spolu s tím, jak se i další antarktické oblasti zbavují ledu, šíří se do nich z této lokality odolné mechy. "A mech, i když se to možná nezdá, je v těchto lokalitách velmi dobrý kolonizátor," dodává Amesbury.
Vegetační pokryv je v Antarktidě stále velmi zřídkavým jevem: rostliny jsou nyní patrné jen na asi 0,3 % celé rozlohy území. Fyzicky jsou tu ale mechy přítomné v mnohem větší míře, uschované ve zmrzlé půdě. Stačí jen větší oteplení, a ihned se na uvolněných místech zapojují. A vzhledem k tomu, že tu průměrná teplota stoupá za každé poslední desetiletí zhruba o půl stupně, mechu je tu stále více.
Pro týmy polárních badatelů, rostlinných ekologů i klimatologů tak představuje Antarktida ideální "přírodní" laboratoř, přinášející odpovědi na palčivé otázky důsledků globálního oteplování nejchladnějších míst na zemi. Zdrojem odpovědí jsou například půdní vzorky, získané vyvrtáním sloupců zamrzlé půdy ze tří ostrůvků v okolí Antarktického poloostrova.
V nich se zrcadlí staletí zdejší historie (dvacet centimetrů půdní sondy je ekvivalentem 150 let), období chladu u uvolnění ledového příkrovu, a s ním spojený nárůst mechů. Vyvrtané sondy také prozrazují, jak se v závislosti na vegetačním pokryvu proměňovala společenstva půdních mikrobů, nebo izotopy jakých prvků ovlivňovaly zdejší koloběh živin. "Teplota pochopitelně hraje zásadní roli," říká Amesbury. "Rozhoduje například, kdy začne období jarního tání nebo jak dlouhá bude vegetační sezóna."
Antarktida navíc podle slov badatelů z Exeteru čelí ještě jednomu problému: průniku nepůvodních a invazních druhů. "Spolu s oteplením a rostoucím počtem návštěvníků je riziko zavlečení nepůvodních druhů na kontinent ještě vyšší," říká Thimas Roland, který se na výzkumu rovněž podílel. "Konkrétní pravděpodobnost takového jevu zůstává nejistá, ale přesto se jedná o velmi reálnou hrozbu. Taková situace by pak mohla skutečně výrazně proměnit tvář celého dosud převážně nedotčeného kontinentu."
reklama
