Zemědělci v ČR chtějí od EU lepší nastavení dotací
Aktuálně probíhající debata o budoucnosti evropského zemědělství, konkrétně o Společné zemědělské politice EU po roce 2013 se ale točí spíš kolem ekonomických otázek než ekologických. Tvrdí to alespoň Daniel Vondrouš ze Zeleného kruhu, který se ekologickou legislativou a politikou zabývá od roku 1992. Hlavní snahou ekologických organizací podle něho bude vyjednat snížení míry dovozu potravin, zavedení jednotného značení potravin a hlavně zrušení současného systému, kdy je zahraniční zboží dotované a domácí nikoli. Vondrouš si postesknul, že veřejnost změny v zemědělské oblasti příliš nesleduje. Například prý jen poměrně malá část lidí zaznamenala, že potraviny označované jako Klasa už nemusí být jen z českých surovin.
Podle Vondrouše se zemědělská politika EU po roce 2013 dočká „výrazné změny dotačních pravidel“. Evropský rozpočet totiž prý neutáhne další navyšování již tak enormních výdajů na zemědělství. „Jaké přesně budou parametry chystaných změn, je nyní předmětem politických a někde i veřejných diskusí,“ řekl Vondrouš. Výše dotací se prý přiblíží, ale nesjednotí. Náklady v jednotlivých zemích se totiž stále ještě zásadně liší – stačí si jen porovnat platy zemědělců v jednotlivých zemích. Ač čeští zemědělci mají nižší dotace než jejich sousedé v Rakousku, jednotné dotace v celé EU prý nechtějí. V EU jsou totiž také státy, které mají dotace ještě nižší, například Bulharsko.
Podle tajemníka Zemědělského svazu České republiky Martina Pýchy jsme si v roce 2004 vyjednali špatné platební podmínky, což bylo jakousi daní za náš vstup do EU. Zemědělci jsou údajně na dotacích závislí a nyní spolupracují s ministerstvem zemědělství a usilovně jednají, jaké bude nastavení plateb po roce 2013. „Čeští zemědělci preferují, aby základ tvořila jedna stejná platba na plochu pro všechny zemědělce a pak další platby, které by zohledňovaly další kriteria jako přírodní podmínky. Tyto dodatečné platby by pak byly odlišné nejen mezi zeměmi, ale i mezi zemědělci uvnitř členských zemí,“ řekl Pýcha Ekolistu. Záměr vysvětlil na konkrétním příkladu: zemědělec na hornaté Šumavě by měl pobírat vyšší dotace než zemědělec na úrodné Hané. A na druhou stranu na Šumavě by mělo být jedno, jestli zemědělec na české nebo německé straně Šumavy.
Společná zemědělská politika by se podle Pýchy už neměla více „ozeleňovat“. Další požadavky ohledně ochrany životního prostředí prý mohou učinit evropskou produkci nekonkurenceschopnou. Jiným tématem je, že EU je celosvětově největší dovozce potravin z rozvojových zemí. V těchto oblastech se nedodržují taková opatření, která musí platit v EU. Proto jsou podle Vondrouše tyto dovozy v rozporu s deklarovanou ochranou vnitřního trhu. Typická situace je například s levným medem, jehož původ je nejasný. „U medu dovezeného z Číny najdete, že je to mix medů neevropského původu, ale nic víc,“ řekl Vondrouš.
reklama