Znečištěný vzduch není jen zdravotní problém. Experimenty ukázaly, že kvůli němu více podvádíme a pácháme zločiny

Znečištěný vzduch ve městech může mít na svědomí sklony lidí k podvádění a kriminalitě. A nějakým způsobem za tím alespoň částečně stojí úzkost, kterou u lidí znečištěný vzduch způsobuje. Píše o tom žurnál Psychological Science.

Nedávná studie ukazuje rozdíly v chování lidí v oblasti s čistým a znečištěným ovzduším. Ukázalo se, že znečištěné ovzduší má vliv i na míru kriminality.

Výzkumníci pod vedením Jacksona G. Lua z Columbia Business School nejprve zkoumali údaje o znečištění ovzduší a kriminalitě v 9.360 městech USA, které byly shromážděny během posledních devíti let. Údaje o znečišťování ovzduší vedené Agenturou pro ochranu životního prostředí obsahovaly informace o šesti hlavních znečišťujících látkách. Údaje vědci porovnali s daty od FBI, které pro jednotlivá města zaznamenává vraždy, násilná napadení a loupeže. Výzkumníci zjistili, že města s vyšším stupněm znečištění ovzduší měla také vyšší míru kriminality.

Vědci se na základě těchto zjištění pustili do pokusu, kterého se zúčastnilo 256 lidí z různě znečištěných lokalit. Vědci lidem ukazovali fotografie znečištěného a normálního prostředí. Lidé si měli představit, jaké by to bylo, kdyby tam žili a měli si představit, jak se cítí, když se po takovém místě procházejí a dýchají vzduch.

Následně vědci podrobili dobrovolníky dalšímu, zdánlivě nesouvisejícímu testu, ve kterém měli k řetězcům slov doplňovat další související slovo. Za každou správnou odpověď byli pak odměňováni půl dolarem. Vědci zároveň všechny dobrovolníky upozornili, že v počítačovém programu se vyskytla chyba a při najetí myši na boxík se ukáže správná odpověď. A poprosili dobrovolníky, aby toho nezneužívali. Potají sledovali, kolikrát kdo podváděl. Ukázalo se, že účastníci, kterým prve byly předloženy obrázky se znečištěným ovzduším, lhali častěji než ti, kterým byly předloženy snímky z prostředí s čistým ovzduším.

V dalších dvou experimentech vědci účastníkům ukázali snímky z Pekingu pořízené ze stejného místa, ale buď s čistým vzduchem, nebo během smogu. Účastníci pak měli napsat esej o tom, jaké by bylo žít na takovém místě. Jejich texty byly následně pročteny. Vědci hodnotili, jak moc dávali autoři průchod své úzkosti.

V dalším experimentu, kterému se podrobili američtí vysokoškolští studenti, vědci zkoumali, jak často studenti podvádějí při hlášení, jaká čísla jim padla při hodu kostkou. V jiném experimentu, kterému se podrobili dospělí Indové, měřili vědci ochotu použít neetické vyjednávací strategie.

A ukázalo se, že lidé, kteří psali eseje o životě ve městě se znečištěným ovzduším vykazovali větší míru neetického chování než ti, kteří popisovali život ve městě s čistým ovzduším. A vykazovali také méně úzkosti. Podle vědců se úroveň úzkosti ukazuje jako jakýsi prostředník mezi představou života ve znečištěném ovzduší a neetickým chováním.

"Náš výzkum ukazuje, že znečištěné ovzduší nemá dopady jen na naše zdraví a životní prostředí, ale ovlivňuje i etiku našeho chování," říká Jackson G. Lu z Columbia Business School, který výzkum vedl. "Znečištění ovzduší je vážný globální problém, který postihuje miliardy lidí," upozorňuje.

Lu a kolegové poznamenávají, že kromě úzkosti, která má spojení se znečištěným ovzduším a neetickým chováním, mohou existovat i jiné mechanismy. Uznávají také, že představy o znečištění ovzduší nejsou ekvivalentní skutečnému znečištění ovzduší.

---

reklama

---