Nová publikace by měla pomoci sjednotit praxi pořizování forenzních důkazů v případech tzv. wildlife crime

V Česku vznikla unikátní publikace Forenzní metody a wildlife kriminalita. Jde vlastně o učebnici určenou pro Policii ČR, Celní správu, Českou inspekci životního prostředí a státní zastupitelství, která seznamuje tyto instituce s možnostmi forenzní vědy a jejím použitím při dokazování porušení zákona. Publikace může skvěle posloužit i přírodovědcům a studentům přírodovědných oborů či kriminalistiky. Doprovází ji terénní metodika odběru forenzních vzorků, která je dostupná i v angličtině. V publikaci jsou kapitoly o morfologickém určování druhů zvířat například ze zbytků těl, o otravách, patologii, genetice, balistice či forenzní entomologii.

„Je to souhrn postupů, kterými lze prokazovat trestnou činnost v oblasti wildlife crime,“ vysvětluje Pavla Říhová z Centra environmentálních forenzních věd Univerzity Karlovy, jedna ze spoluautorek a přední odbornice na tuto formu kriminality.

Publikace primárně vznikla jako materiál pro policisty, inspektory a celníky, aby získali přehled, jaké všechny metody a analýzy mohou při řešení těchto případů a při dokazování použít, jak jednotlivé metody fungují, co mohou přinést za informace, jaké jsou jejich limity apod.

„Shrnuli jsme opravdu všechny možné v současnosti dostupné metody, které se při šetření této kriminality využívají,“ říká Říhová s tím, že podle ní obdobná publikace zatím zpracována nebyla, a to ani v angličtině.

„Podobnou příručku vydali rakouští kolegové, jejich materiál je ale zaměřený především na pitvy a patologii, protože autoři jsou veterinární lékaři. Forenzní příručku do terénu určenou pro rangery mají také v USA a Kanadě. Pak je několik odborných knížek v angličtině věnujících se tématu tzv. wildlife forensics, většinou jsou však zaměřené na jeden typ forenzních analýz. My jsme oslovili spoustu odborníků z různých oborů, dohledávali jsme případy z praxe a snažili jsme se vytvořit opravdu ucelený přehled,“ popisuje Říhová.

Publikace by měla vést také k tomu, že se postupy při odběrech vzorků a zajišťování důkazů ve wildlife crime případech více sjednotí. Doposud byla situace značně různorodá. Státní orgány měly o možnostech některých metod a využitelných odborných pracovištích jen nedostatečné informace, odběry vzorků a zajišťování wildlife důkazů bylo prováděno různým způsobem, což ve výsledku mohlo vést i k jejich nepoužitelnosti.

„Neexistují jednotné protokoly ani standardní postupy odběrů wildlife forenzních vzorků, státním orgánům nejsou dostatečně známy například ani požadavky na jejich optimální velikost a způsob uskladnění,“ vysvětluje Říhová.

Potíž je, že postupy známé z lidské kriminalistiky nejsou v praxi wildlife případů vždy použitelné. „Případy týkající se zvířat a rostlin jsou prostě lecčím specifické. Nemůžeme proto jednoduše přejmout to, co je v kriminalistice běžné. A nemůžeme ani jen tak použít postupy známé z vědecké praxe, protože by nesplňovaly požadavky na forenzní kvalitu důkazů,“ dodává Říhová s tím, že důkazy, které nesplňují patřičné náležitosti, nemusí soud přijmout.

V budoucnu se plánuje překlad publikace do angličtiny.

---

reklama

---