Prosinec 1944
Prosinec 2005 | Josef Čapek
Nad blátem tábora pár holých stromů
ční k obloze jak ruce prosebné –
ó ruce prázdné, marně žádající,
vy ruce prázdné, žádající domů,
ty bezútěšný temný úděli!
Těch dnů a týdnů, let, den ode dne,
ta trýzeň, ach, ti živí nežijící,
kdož pro svět mrtvi, aniž zemřeli –
– ne, mrtvi nejsou ti, kdo v bědné muce
přec milují a touží, doufají,
ba nejsou mrtvi ti, kdo v šeré naději
vztahují roztouženě žádající ruce
nad blátem vězení jak větve stromů,
tak jako holé větve k nebi ční
– ach, vždyť je zima už! čas vánoční!
vždyť domů náležíš, k svým milým domů!
Už šesté Vánoce… Jak dlouho ještě, jak?
to dlouhé čekání nakonec utrápí tě:
ty přece doma ženu máš a dítě –
– Po šedém nebi vzhůru se vznes pták.
(Josef Čapek: Básně z koncentračního tábora )
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Zimní večerProsinec 2004 | Vilém Závada
KrajinaListopad 2004 | Frederico García Lorca
Alkoholy životaŘíjen 2004 | Guillaume Apollinaire
Zahaleni v šedé mrakyZáří 2004 | Heinrich Heine
| Kráčející v políchSrpen 2004 | František Hrubín
MračnoČervenec 2004 | Alexandr Sergejevič Puškin
VeverkaČerven 2004 | Ivan Andrejevič Krylov
V leseKvěten 2004 | Rudolf Matys
| V šírom poli dubec stojíDuben 2004 | Karel Hynek Mácha
Čtvrtý pohár Janu SkáceloviBřezen 2004 | Oldřich Mikulášek
ZimaÚnor 2004 | Antun Branko Šimić
Touha zimyLeden 2004 | Viktor Dyk
|
