Pavel Surma: Sníží počty spárkaté zvěře snížení výměry honiteb, nebo tomu bude přesně naopak?

Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Zřejmě je to tím, že honitbu ve skutečnosti užívá významný podnikatel (i když oficiálně je to myslivecký spolek).

Totiž za tu dobu Městský úřad Litoměřice dvakrát vydal rozhodnutí ve věci, kdy jsem se odvolal a Krajský úřad Ústeckého kraje tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil zpět Městskému úřadu k novému řízení a rozhodnutí.

Namítl jsem i podjatost vedoucího odboru Městského úřadu, ale nikdy mi nebylo vyhověno a mé odvolání Krajský úřad Ústeckého kraje zamítl.

Po vydání třetího rozhodnutí o snížení stavu jsem se opětovně odvolal ke Krajskému úřadu Ústeckého kraje, který však mé odvolání zamítl.

Když jsem upozorňoval na skutečnost, že v této honitbě jsou stanovené minimální a normované stavy prasete divokého v rozporu s právními předpisy České republiky, reagoval Krajský úřad Ústeckého kraje tak, že neřeší uznávání honitby, ale snižování stavů zvěře.

Jako by úředníci krajského úřadu nevěděli, že ustanovení § 39 zákona o myslivosti umožňuje nejenom snížení stavů zvěře, ale i zrušení chovu zvěře, tedy v tomto případě nástroj, jak zajistit soulad s právním řádem České republiky.

Ale jedná se tedy o nevědomost úředníků, nebo úmysl?

Z tohoto důvodu jsem požádal Ministerstvo zemědělství o přezkum rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje. Výsledkem bylo, že Ministerstvo zemědělství zrušilo jak rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, tak rozhodnutí Městského úřadu Litoměřice a věc vrátilo k novému projednání a rozhodnutí zpět Městskému úřadu Litoměřice.

Mezitím se vedoucí odboru v Litoměřicích sám označil za podjatého a Krajský úřad Ústeckého kraje předal toto řízení Městskému úřadu v Lovosicích. Tomuto úřadu byla prodloužena lhůta pro vydání rozhodnutí do 1. listopadu 2022, ale do dnešního dne, tj. 6. prosince, jsem ještě nebyl seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, natož aby toto rozhodnutí bylo vydáno.

Mezitím jsem namítl podjatost úřední osoby a jeho nadřízeného (vedoucího oddělení) Krajského úřadu Ústeckého kraje, kdy mi nebylo vyhověno a Ministerstvo zemědělství zamítlo mé odvolání. Je však třeba podotknout, že toto řízení na ministerstvu vedla úřední osoba, která byla dříve zaměstnancem Krajského úřadu Ústeckého kraje a přímým podřízeným vedoucího oddělení, u kterého jsem namítal podjatost.

Následně jsem pak znovu namítl podjatost uvedených úředních osob Krajského úřadu Ústeckého kraje, kde mi opětovně nebylo vyhověno. Na základě mého odvolání, kdy na Ministerstvu zemědělství již rozhodovala jiná úřední osoba, bylo rozhodnuto tak, že se věc vrací k novému projednání s tím, že bylo přesně uvedeno, co je třeba hodnotit.

Nicméně opětovně tyto úřední osoby nebyly vyloučeny z řízení (podepsáno vedoucí odboru). A rozhodnutí bylo odůvodněno tak zvláštně, že dodnes přemýšlím, zda to byl úmysl, nebo naprostá neschopnost. Nicméně na základě mého odvolání Ministerstvo zemědělství změnilo rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje tak, že tyto osoby z řízení vyloučilo.

Na tomto případu je jasně vidět, že není třeba změnit zákon, ale mít na úřadech schopné a hlavně ochotné lidi s danou věci něco dělat.

No a teď si představte, že se sníží výměra honiteb, které si pronajmou takový vlivní podnikatelé a OSSM budou na takové úrovni a neochotě věc řešit. Tím si založíme na ještě větší problém, než máme v současnosti, jelikož těch pár, co to řešit chtějí, to vše nezvládnou.

Jen poznamenám, že na základě mimořádných veterinárních opatření jsou dány pravidla pro lov a vnadění zvěře, které se v této honitbě porušují. Ale když jsem dal podnět Statní veterinární správě, která přijela pouze jednou na kontrolu, bylo čistě náhodou vše v pořádku.

Stejně jako když se v této honitbě na naháňce lovila bez povolení daňčí zvěř v desítkách kusů, čímž došlo k zakázanému způsobu lovu a podle judikatury Nejvyššího soudu k trestnému činu pytláctví, Okresní státní zastupitelství v Litoměřicích s klidem řekne, že se nejedná o trestný čin, ale o přestupek.

Skutečně by tomu tak bylo i v případě, že by to udělal někdo jiný, a ne vlivný podnikatel?