Ančičky

Šlo cestou deset Aniček
a potkal je pan Vaníček.
I dal si palce za kšandy:
„Co je to tady za Andy?
Prachsakra, to je Andulek –
až jsem se na mou pravdu lek!“
A brunátný jak pomeranč
pelášil honem od těch Anč
a ještě doma u branky
pak pořád myslel na Anky,
jak tam ten vítr přes lán dul
a opíral se do Andul.

A tím ten příběh s Annami
je zaplaťpánbůh za námi.