Podzimní závěť

Žloutnoucí listy prosvětleny
sluncem,
opalizující jezírko,
z něhož krůpěj za krůpějí
snáší se list –
ten pozvolný lehoučký pád,
kde pozbývá vědomí list.
Snáší se od živých k mrtvým,
do bezpamětna padá vykoupený list.
Na stromě drobné jizvy,
sem tam pták, který neodletěl.
Má tvář dostává tvar schnoucího listu
Tak lehce bych chtěla přejít
ze života do smrti,
až na mne jako na zvadlý list
dolehne velké zapomnění.