https://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/otepli-se-a-bude-lip-aneb-jak-klimaskeptici-skvele-zaramovali-ceskou-debatu-o-klimatu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Oteplí se a bude líp aneb Jak si čeští klimaskeptici dali debatu o klimatu za rámeček

16.4.2018
Kniha přináší poměrně podrobnou analýzu argumentace, kterou klimaskeptici používají vůči svým protivníkům, kteří podle nich vytvářejí umělý problém globálního oteplování nebo jej zveličují.
Kniha přináší poměrně podrobnou analýzu argumentace, kterou klimaskeptici používají vůči svým protivníkům, kteří podle nich vytvářejí umělý problém globálního oteplování nebo jej zveličují.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | SLON
Sociologické nakladatelství vydalo knihu Petra Vidomuse „Oteplí se a bude líp“ s podtitulem „Česká klimaskepse v čase globálních rizik“. Kniha se zakládá na kvalitativním sociologickém výzkumu, který autor prováděl v prostředí těch, kdo z různých důvodů odmítají tezi, že lidská společnost způsobuje klimatické změny, které budou mít katastrofální dopady.
 

Autor si pro svůj důkladný výzkum vybral klimaskeptiky a má to svůj důvod. Na rozdíl od zahraničí, v Česku to byli právě oni, komu se podařilo ve veřejném prostoru úspěšně nastolit téma klimatické změny a do značné míry jej z jejich hlediska i úspěšně zarámovat. Tento úspěch se projevuje už v označení toho, jak se o různých aktérech sporu o klimatické změny mluví. V Česku „se zažilo“ rozdělení na skeptiky a alarmisty.

Vidomus, který k výzkumu, přistupoval jako nezúčastněný výzkumník, podrobně popisuje různou terminologii i označení, kterými odpůrci antropogenního podílu na klimatických změnách bývají označováni, ať již jako skeptici, popírači, nebo třeba kontrariání a rozebírá jejich hodnotové zatížení. Jako sociolog, který nechce hodnotit, se rozhoduje pro termín nejméně negativně hodnotově zabarvený: klimaskeptici. Respektive termín skeptik má spíše pozitivní konotace, protože odkazuje k rozumovému pochybování a potažmo vědě. Nicméně o jejich protivnících píše jako o alarmistech. Tady se ukazuje, nakolik se podařilo klimaskeptikům dobře debatu zarámovat: i poučený sociolog, který hluboce pronikl do tématu, pokud chce být nezaujatý, přebere dělení: skeptik a alarmista.

Dělení, která odkazuje na kritický a střízlivý rozum skeptika, oproti poplašnému, emočnímu a iracionálnímu strašení alarmistů. Pokud bychom se snažili být féroví k oběma stranám, nebylo by lepší mluvit třeba o sporu mezi klimaskeptiky a klimariziky, kteří vidí v klimatických změnách riziko? Anebo pokud zachováme alarmisty, kteří straší, tak o jejich opozici mluvit jako o ignorantech, kteří nad problémem mávají rukou?

Nicméně Vidomus primárně zkoumá klimaskeptiky a nutno říct, že k nim v celé knize přistupuje poměrně férově, byť s kritickým odstupem, což se některým zkoumaným respondentům z tábora klimaskeptiků místy nelíbilo, a ohrazovali se proti tomu. Autor to reflektuje a v tom je kniha také zajímavá. Právě v tomto nehodnotícím přístupu je kniha přínosná, umožňuje tak nahlédnout do prostředí, které pro mnohé „zelené“ nebývá přístupné. To, co se tak může z jedné strany barikády zdát jako homogenní prostředí, je ve skutečnosti mnohem rozmanitější shluk jedinců a institucí s různými názory na globální oteplování a klimatické změny, ale i s odlišným politickým backgroundem. Z Vidomusova výzkumu, pro leckoho možná překvapivě, vyplývá, že naprostá většina klimaskepitků neodmítá globální oteplování a klimatickou změnu, ale zásadní spor se vede o antropogenní příčiny a podobu dopadů.

Kniha přináší poměrně podrobnou analýzu argumentace, kterou klimaskeptici používají vůči svým protivníkům, kteří podle nich vytvářejí umělý problém globálního oteplování nebo jej zveličují. Těmi pro klimaskeptiky jsou vědci, ekologičtí aktivisté a média. Vidomus ukazuje, jak se argumentace vůči těmto různým aktérům liší. Médiím vyčítají zveličování problému, cenzuru klimaskeptických názorů a nevyváženost v prezentaci prostor pro skeptiky a alarmisty. Aktivistům skryté obchodní zájmy, iracionalitu a náboženský přístup, upírají jim vědeckost a naopak jim připisují totalitární snahy omezovat svobodu lidí. Vědcům pak vyčítají nekorektnost argumentace a interpretace, zatajování dat, svázanost s granty a nejistotu vědeckého poznání, které přinášejí klimatologové. Právě otázku nejistoty vědy, kterou Vidomus v knize rozebírá, představuje cenný přínos do diskuse o klimatických změnách.

Historicky dominantní přístup vědy byl založený na produkci jistého poznání, na představě, že svět je konečný a skrze správně vědecké metody poznatelný. Teď ještě nevíme, ale jednou budeme vědět. Novější a kritičtější přístup, tzv. post-normální vědy, v níž ukotvuje svoji knihu i Vidomus, po zkušenostech s moderními riziky, která si lidé vyrobili jako nezamýšlené a vedlejší produkty pokroku a blahobytu, říká, že nikdy nebudeme vědět vše jistě. Ve světě, který je čím dál složitější, komplexnější a obývaný čím dále větším množstvím objektů, technologií a procesů, u nichž si nemůžeme být jisti jejich kauzalitami, ale ani následky, se nejistota stává naší jistotou. Nejistota by však neměla být překážkou v jednání, naopak, je třeba ji přijmout, naučit se s ní žít a vyjednávat s ní.

Václav Klaus na křtu své knihy Modrá planeta v ohrožení
Václav Klaus na křtu své knihy Modrá planeta v ohrožení
Foto | Hugo Charvát / Ekolist.cz

Vidomus ukazuje ambivalenci klimaskeptické argumentace, která upozorňuje na nejistotu klimatologické vědy ohledně antropogenních příčin, ale přitom svoji argumentaci zakládá na typu vědy, která počítá s jistotou. Vědeckost/nevědeckost a jistota/nejistota se tak stávají prostředkem, jak jsou jedni či druzí vyloučeni z debaty, vyjednávání a spory o povahu klimatické změny a z toho, jak si ji společnost „definuje“ a jaké politické, ekonomické a sociální důsledky z této „definice“ klimatické změny pak budou vyplývat.

Vidomus v závěru spolu s autory post-normální vědy, kteří volají po větší demokratizaci expertízy (což rozhodně neznamená, že o pravdě či každém faktu se musí nutně hlasovat), argumentuje, že klimaskeptici by neměli být z debaty o klimatické změně a priori vylučováni, obzvláště pokud jsou „fakta nejistá, hodnoty sporné, rizika vysoká a rozhodnutí naléhavá“. Pokud je opravdu v sázce přežití lidstva či alespoň podoba světa, tak jak ho známe, pak nelze debatu uzavřít a vyloučit z ní klimaskeptiky. Což nutně ale neznamená, že tato debata nebude ostrá, plná sporů a konfliktů.

Proto je ale třeba také tyto klimaskeptiky poznat. Přestože je spojuje jejich spíše pravicové zaměření, individualistická kultura a důvěry v trh, liší se jejich ideologie liberální či konzervativní, ale i jejich interpretacích příčin a dopadů klimatických změn. Kniha Oteplí se a bude líp je dobrou ukázkou toho, jak sociálně vědní (a dodejme kvalitativní) výzkum, může přispět k debatě o klimatických změnách. Třeba tím, že jako interpret může přispět k většímu porozumění myšlení a jednání různých aktérů. Neznamená to konec sporů o klimatickou změnu, o její příčiny, dopady a způsoby řešení, které si k tomu společnost případně vybere, ale může to třeba spor posunout „produktivnějším“ směrem.


reklama

foto - Novák ArnoštArnošt Novák
Autor učí na katedře Sociální a kulturní ekologie FHS UK.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (19)

Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

MH

Martin Hájek

16.4.2018 17:41
A není docela zvláštní, že klimaskeptici jsou zkoumaní jako nějaký exotický živočišný druh a už obálka knihy je zesměšňuje, zatímco alarmisté jsou nositelé pravdy a tudíž není důvod se jejich myšlením a motivacemi zabývat? Tak si soudruzi na FHS UK představují objektivní vědeckou metodu? A není náhodou sociální a kulturní ekologie moderní inkarnace Marxismu-Leninismu, tedy minimálně rejstřík "vědeckých" metod by tomu nasvědčoval. Chudák kdo tyhle bludy studuje a potom hledá nějaké praktické uplatnění ve společnosti.
Odpovědět
ZU

Zbynek Ulcak

17.4.2018 12:05
Pane Hájku - ale to jste to nějak spletl. Autor knihy, kterým je Petr Vidomus, působi na Filosofické fakultě UK, ne na FHS.
Obrázek na obálce pochází ze skutečné "demonstrace" na podporu klimaskepticismu -
https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/proklausovsti-medvedi-pred-hradem-byli-zaplaceni_145019.html
A sociologie prostě zkoumá sociální skupiny a sociální hnutí (tj. včetně skeptiku i alarmistů), to už tak prostě je. Stejně jako botanika kytičky.
Odpovědět
MH

Martin Hájek

17.4.2018 18:57 Reaguje na Zbynek Ulcak
Tak to se moc omlouvám panu Vidomousovi, že jsem ho zařadil na podřadnější instituci. Ohledně obálky samozřejmě nejde jen o obrázek, jde o kombinaci s názvem, který z recesistické akce v kombinaci s názvem dělá z klimaskeptiků podivný živočišný druh. Pozastavil jsem se nad tím, že předmětem výzkumu jakožto anomálie jsou POUZE klimaskeptici, zatímco druhá strana má pravdu a tudíž není důvod jí zkoumat.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

18.4.2018 14:59 Reaguje na Martin Hájek
Mne spíše zaráží, že klima"skeptici" ani klima"alarmisté" nejsou schopni po tolika letech existence problému vzájemě věcně a kriticky diskutovat, natož aby se začalo hledat a realizovat rozumné řešení. Ale myslím, že toto je jen špička ledovce mnohem obecnějšího problému celosvětové společnosti. Dalo by se to shrnout asi takto: Mnohem důležitější je mít pravdu než o ni usilovat.
Odpovědět
MH

Martin Hájek

18.4.2018 20:03 Reaguje na Jiří Svoboda
O víře je velmi obtížné kriticky diskutovat. Jakékoliv klimatické projekce jsou dnes stále daleko více otázkou víry než vědy. Navíc jejich verifikace je daleko v budoucnosti, takže při nejlepší vůli vůbec nelze zjistit, kdo má pravdu, ani kdo je pravdě blíže.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

19.4.2018 20:49 Reaguje na Martin Hájek
Že člověk spalováním fosilních paliv navyšuje koncentraci skleníkového plynu v atmosféře, není otázkou víry, je o fakt. A že je ve skleníku v průměru tepleji než venku je ověřeno teoreticky i prakticky.
Odpovědět
MH

Martin Hájek

19.4.2018 21:19 Reaguje na Jiří Svoboda
Že člověk navyšuje koncentraci CO2 v atmosféře je fakt. Otázkou zůstává, jaký vliv má růst této koncentrace na změnu teploty a jaký je vliv řady dalších činitelů, které jsou na člověku zcela nezávislé a navíc mohou působit oběma směry.
Odpovědět
MH

Martin Hájek

19.4.2018 21:27 Reaguje na Martin Hájek
Možná Vás to překvapí, ale objevitel skleníkového efektu Svante Arrhenius považoval produkce CO2 za přínosnou, protože se domníval, že zvýšení jeho koncentrace ochrání lidstvo před další dobou ledovou. Dnes je diskuse úplně jiná, ale tato hypotáza je dnes ve skutečnosti úplně stejně platná jako katastrofické scénáře.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

21.4.2018 19:07 Reaguje na Martin Hájek
Zná se velmi přesná formule, pro závislost snížení vyzařování tepla do vesmíru na koncentraci CO2 v atmosféře. Poměrně dobrá aproximace je logaritmická závislost. Tedy čím vice CO2 tím více tepla zůstává na Zemi a ta si hledá zvyšováním své teploty novou tepelnou rovnováhu.

Možná stojí za to zmínit historická data, která uvádějí v rovnovážném stavu vzestup hladiny oceánů o 10 m při ohřátí Země o 1 °C. Docela drsné, že?
Odpovědět
MH

Martin Hájek

18.4.2018 20:10 Reaguje na Jiří Svoboda
Rozdíl mezi klima-skeptiky a alarmisty je vlastně poměrně malý. Obě strany přijímají, že se klima v čase mění (to je nepopiratelný fakt), dokonce obě strany přijímají i to, že člověk může mít na klima vliv (to je také nepopiratelné, například odlesnění, vysušení bažin, budování přehrad atd. nepochybně má vliv na klima). Rozdíl je v tom, že alarmisté tvrdí, že vliv člověka na klima je zásadní a důsledky budou katastrofální/čistě negativní, skeptici se domnívají, že vliv člověka je malý až zanedbatelný a důsledky budou i částečně pozitivní (a negativní), ale nikoliv katastrofické. Současná věda tento spor ve skutečnosti vyřešit nedokáže, i když se tak některé účelové lobby "vědců" tváří.
Odpovědět
Katka Linke

Katka Linke

18.4.2018 07:53
Musím se zastat kolegů "měkkých" vědců. I ta sociologie je potřebná. Vezměte si třeba Knihu tváří nebo Strýčka Gogogla. Kdyby sociologie nebylo, i když se to nyní lehce automatizovalo, nebyla by vazba mezi našimi životy, tím, co na sebe sami bonzneme, a směrováním reklamy, která mě, kdykoliv si otevřu internet, hledaje cosi, neustále obtěžuje a ztěžuje práci.
A k oteplování. Sama se řadím mezi klimatické realisty. Prostě to tak je, mohou za to lidé, a i když dneska všichni u sebe začneme snižovat zátěž planety změnou svého chování, bude to trvat ještě asi 200 - 300 let. Za tu dobu zmizí Miami pod mořem, a Česko sice moře mít nebude, ale hladina bude končit někde u Magdeburgu, takže to bude blíž. Situace je tristní. Pokud ovšem přemýšlíte sociologicky, tedy s ohledem na svou lidskou niku.
Odpovědět
lu

19.4.2018 09:43 Reaguje na Katka Linke
no, Vy jste takový "realista". za realistu se mimochodem považuje 99% populace, realismus je něco jako "selský rozum", ten má také každý, jakkoli si selské rozumy jednotlivých sedláků odporují. jediný skutečně realistický postoj je otevřeně přiznat, že vlastně nic nevím a má stanoviska jsou spíše hodnotová než rozumová.
k meritu: za oteplování (i ochlazování) samozřejmě může kromě slunce, země a atmosféry i úplně každé mávnutí motýlím křídlem. spor se vede o tom, jak se nám má projevit ta naše (mnohotvará a vzájemně si odporující) předběžná opatrnost, tedy jestli máme spíš vyčkat, jak se to vyvrbí, a pak se nějak přizpůsobit, nebo ze všech sil a zdrojů v potu tváře stavět archu, pyramidu a moai. oba krajní projevy se dají snadno zesměšnit a umírněné (realistické?) postoje obou stran si něco takového nezasluhují. dokážou-li oddělit vědu, víru, politiku a vlastní (skupinové) zájmy trvale udržitelného byznysu. kolik ovšem takových je (a kteří to jsou), to je otázka poměrně kruciální.
Odpovědět
MH

Martin Hájek

18.4.2018 20:02
O víře je velmi obtížné kriticky diskutovat. Jakékoliv klimatické projekce jsou dnes stále daleko více otázkou víry než vědy. Navíc jejich verifikace je daleko v budoucnosti, takže při nejlepší vůli vůbec nelze zjistit, kdo má pravdu, ani kdo je pravdě blíže.
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

19.4.2018 08:14 Reaguje na Martin Hájek
Myslíte? Článek pojednává mj. o této relativizaci, dle mého zcestné. Modelování klimatu není přímočaré a triviální, výsledky jsou pravděbodobnostní, statistické. Přesto, zdá se, hovoří zcela jasně.
Protipólem je na víře založené tlachání diletantů v čele s V. Klausem, V. Kremlíkem a jinými. (alespoň v české kotlině)
Jestli máte k tématu ne-antropogenního ne-oteplování nějaké lepší zdroje, sem s nimi.
Odpovědět
MH

Martin Hájek

19.4.2018 21:23 Reaguje na Petr Dvořák
Modelování pane Dvořáků není žádný důkaz vůbec ničeho. Modelování je formulace hypotéz, nikoliv jejich verifikace, i když přesně o tomhle se nás snaží "vědci" často přesvědčit. Že má někdo nějaký model ještě nedokazuje vůbec nic, navíc těch modelů je spousta a produkují dost odlišné výsledky. Navíc se předpovědi dřívějších modelů nepotvrdily a ani nové modely neumí vysvětlit změny teploty, k nimž docházelo v minulosti, takže je velmi pochybné je považovat za důkaz.
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

20.4.2018 08:49 Reaguje na Martin Hájek
První model něčeho snad může být formulací hypotézy. V tomto případě se ale jedná o modely s nějakou historií, testované proti historickým datům i pozorovaným změnám. Nejde tedy o hypotézy, ale o "ztělesnění" dosavadního poznání.
Zajímavé je, že modely oteplování spíše systematicky podhodnocují, ne naopak.
Projekce modelů se liší především v závislosti na vložených scénářích.
Které předpovědi se nepotvrdily?
Odpovědět
MH

Martin Hájek

20.4.2018 18:44 Reaguje na Petr Dvořák
Tak prosím o informaci, o jakých modelech mluvíte. Protože modely o nichž vím já oteplování naopak velmi zásadně nadhodnocovaly. Zatím opravu nevím o modelu, který by spolehlivě předpověděl vývoj klimatu v posledních 20 letech. Ale ty modely neumí vysvětlit ani klimatické optimum ve středověku nebo kolem roku 800, kdy Vikingové kolonizovali Grónsko. Zaměřují se tedy fakticky je na jeden faktor a řadu dalších v klidu ignorují. Ano, ty modely jsou ztělesněním dosavadního poznání, které lze ovšem shrnout do Sokratovského víme, že nic nevíme.
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

20.4.2018 19:56 Reaguje na Martin Hájek
https://www.sciencedaily.com/releases/2017/12/171206132220.htm
http://news.ufl.edu/articles/2018/01/study-suggests-climate-models-may-underestimate-future-polar-warming.php
https://insideclimatenews.org/news/06122017/climate-change-warming-forecast-worst-case-best-models-ipcc-study
https://www.independent.co.uk/environment/global-warming-temperature-rise-climate-change-end-century-science-a8095591.html
https://www.washingtonpost.com/news/energy-environment/wp/2015/02/04/no-climate-models-didnt-overestimate-global-warming/?noredirect=on&utm_term=.5ca1ad03e46b
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

21.4.2018 19:15 Reaguje na Martin Hájek
Ale nás přece zajímá hlavně antropogenní příspěvek k oteplování, který se k přírodní proměnlivosti podnebí přičítá. A pokud je tento příspěvek velký (jako že zjevně je, a rozhodně si nebudeme moci dovolit spálit všechna dostupná fosilní paliva), pak je zjevně správné už nyní zavádět omezující opatření typu zpoplatnění těžby fosilního uhlíku.
Odpovědět
reklama



Blíž přírodě

 

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist