ThuleTuvalu aneb Jak vypadají konkrétní dopady klimatických změn na konkrétní lidi

Při všech těch zprávách o dalším promarněném klimatickém summitu, o další zprávě IPCC, která ještě s větší jistotou než minule varuje, že za změny klimatu může člověk, při všech těch zprávách o tom, jak se nedaří dohodnout opravdu účinná opatření, je dobré se podívat na konkrétní lidi, kterých se klimatické změny bytostně týkají. Nejde o žádnou mediální chiméru, ale o osudy lidí, které život staví do nezáviděníhodné situace. Režisér a scénárista Matthias von Gunten si pro svůj dokument ThuleTuvalu vybral osudy lidí z tichomořského ostrova Tuvalu a grónského městečka Thule.

Slunečný tichomořský ostrov Tuvalu je na první pohled idylické místo. Při pohledu na šumící palmy se vkrádá klišé o ráji na zemi. A asi by to nebylo daleko od pravdy. Jak místní říkají, k životu tady peníze moc potřeba nejsou. Kdo má hlad, ten si jídlo prostě utrhne. Bezstarostný život ale Tuvalané nevedou.

Poslední dobou čím dál tím míň prší a zásoby pitné vody se tenčí. Tuvalská vláda to prozatím vyřešila nákupem plastových jímek. Je tu ale ještě jeden problém: hladina moře stoupá a souostroví Tuvalu reálně hrozí, že během třiceti let zmizí pod hladinou moře. Z Tuvalanů se tak stanou klimatičtí běženci.

Tuvalané už teď hledají, kam by se mohli přemístit. Austrálie jejich přistěhování údajně odmítla, Nový Zéland souhlasil s přijetím 75 osob ročně. Možností je ještě přesídlení na malý ostrov Niue nebo ostrov Kioa, který si už nyní pronajímají od Fidži. Každopádně je víceméně jisté, že ani ne třiceti tisícihlavý národ se rozpadne na různě velké celky, podle toho kam se jim podaří vrtnou a kdo je kde přijme.

Pozoruhodné je, jak se u Tuvalanů pere křesťanská víra s evidencí reálného světa. Postupující hladiny moře a změn, které to na souostroví má, si Tuvalané všimli dávno. Zároveň v bibli stojí, že Bůh po té, co seslal na zemi potopu, při které se zachránil jen Noe, lidem slíbil, že už žádná potopa nepřijde.

Z prosluněného Tichomoří si Matthias von Gunten odskakuje na severozápad Grónska mezi Inuity. Jejich každodenním chlebem je maso, ulovené při loveckých výpravách. Průvodcem po Grónsku jsou von Guntenovi právě inuitští lovci. Z jejich vyprávění je zjevné, že mnoha set letá tradice lovců velryb a tuleňů spěje ke konci. Moře nezamrzá, zvířata mění své migrační zvyky a z lovců se spíš stanou rybáři.

V porovnání s Tuvalany je situace Inuitů jiná: bezprostřední ztráta místa pro život jim nehrozí, snadno mohou jít jinam, nebo zůstat a přizpůsobit se. Je ale zjevné, že dosavadní způsob života Inuitů je u konce a bude nutné se přizpůsobit tomu, jak se bude měnit tamní prostředí. Jenže nikdo neví, jak se prostředí promění a čemu bude potřeba se přizpůsobit. V tom jsme na tom stejně, jako Thulané.

Matthias von Gunten svůj film uzavírá konstatováním, že kdyby byla přijata drastická opatření, bylo by možné dopadům klimatické změny zabránit. Žádný návod však nedává. Tuvalu i tradice z Thule to mají asi sečtené. A při pohledu na dosavadní zdlouhavá jednání klimatických konferencí bude ještě chvíli trvat, než budou přijata vůbec nějaká opatření.

---

reklama

---