Úryvek - Pořádek v 16. století
My však nejsme časopisem historickým, proto vám z ní nabízíme pouze krátký výňatek, dokládající, že problémy s městským životním prostředím nejsou "vynálezem" 20. století. Přečtěte si, jak to v českých městech vypadalo ve století šestnáctém. Profesor Lacina v díle III., části 2., popisuje na stranách 876 až 879 "tvářnost tehdejších měst českých" mimo jiné těmito slovy: "K tomu přistupuje povždy nevalná snaha po čistotě v domě i na ulicích. Jest k neuvěření, když čteme, že mydláři škvařili smrduté loje na ulicích, řezníci droby a držky prali v obecních kašnách, zdechlé kusy dobytka jednoduše přes zeď házeli a z jatek hnůj klidili, až když jim to od konšel přísně nařízeno, když totiž sousedé pro puch a smrad ani oken otevříti nemohli.
Pomeje a jiné nečistoty prostě oknem lity na ulici, rumy vyhazovány před domy a na hromady ty pilně přikládáno i různých mršin.
Toho nikdo si nevšíml, leda bylo-li mu nepříjemnou věcí nalito do týla. Přemnoho domů bylo i v Praze, kde nebylo záchodů, a když i kolem jedné z kollejí univerzitních lidé pro smrad choditi nemohli, vyzván správce kolleje Mistr Campanus Vodňanský, aby s kommissí neřest tu ohledal a odstraniti dal, ale pan Mistr měl "disputací" a nešel nikam.
Bylo-li rumu a hnoje před domem přes příliš, dostal pán domu rozkaz, aby nečistoty ty odstranil do - č t y ř n e d ě l.
Co nyní dá starostí opatrným otcům města, aby opatřili obyvatelům dobrou pitnou vodu. Tehdejší doba byla také méně mlsnou a upejpavou. Studnice v městě nalezaly se často ve stavu, nad nímž ještě teď nám jen čtoucím mráz po těle přechází.
Tak na př. byla roku 1609 studnice na náměstí ve Slaném zanedbána. Sousedé Daniel Moucha a Jiřík Vojna žalovali na spolumajitelku studně té, Lidmilu Senomatskou, že se zdráhá dáti vytáhnouti ze studně utonulého kohouta.
Liknavá matrona donucena konečně tak učiniti, dala kohoutí mršinu vytáhnouti, ale zapověděla, aby nebyly zároveň vytaženy dvě utonulé tam kočky, jichž mršiny tam shledány a bránila se tím, že na kočky rozkaz pukrmistra pánů se nevztahuje a pak že studna má tři pány. Myslila patrně, aby zase Moucha a Vojna po jedné zdechlině vytáhli.
A tak bylo přehojně i jinde. (...) Na těsných dvořích bývaly chlévy a chlévky a vůbec nečistoty náramné. Zahrad v městech poskrovnu a byla-li tu kde jaká, bylo to chladné, vlhkostí a plísní páchnoucí zákoutí. Aby nedostatku tomuto předkové aspoň poněkud odpomohli a ve volnějším vzduchu vydechovati mohli, stavěli si besídky - na střechách. -"
reklama
