Většina starých lidí není schopna přejít silnici včas
Výzkumníci z britské University College London uvádějí, že pro pohodlné a bezpečné překonání přechodu pro chodce je v Británii potřeba vyvinout rychlost alespoň 1,2 metru za sekundu. Ukázalo se, že muži starší 65 let dosáhnou v průměru rychlosti 0,9 metru za sekundu a ženy starší 65 let pak 0,8 metru za sekundu. Čím vyšší je věk chodců, tím pomalejší a nejistější je jejich chůze.
„Pro starší lidi a jejich zdraví je přitom nesmírně důležité dokázat ulici přejít. Chůze je pro ně důležitá aktivita pro udržování kondice,“ říká vedoucí výzkumu Laura Asherová. „Jakmile přestanou být tito lidé schopni si sami někam dojít, omezí se jejich zapojení do společnosti, nedostanou se sami k doktorovi či obstarat nákup, což jsou důležité věci pro každodenní život.“
Výzkumníci upozorňují, že starší chodci jsou kvůli pomalejší chůzi, pomalejšímu rozhododování, ale i horšímu zraku a sluchu více ohroženi rizikem dopravní nehody než mladí lidé. A pokud staršího člověka potká nehoda, pak oproti mladým lidem s daleko větší pravděpodobností následkům nehody podlehnou. „To, že starší lidé nemají dostatek času na překonání přechodu, ještě neznamená, že se zvyšuje riziko jejich zranění," upřesňuje závěry Laura Asherová, "ale rozhodně je to odrazuje od toho, aby do silnice vůbec vstoupili."
V Londýně se nedávno doba, po kterou na přechodech pro chodce svítila zelená, zkrátila. Opatření má vést k plynulejší automobilové dopravě. Vědci ve své studii upozorňují, že už před touto změnou byla doba nutná k překonání přechodu daleko za schopnostmi seniorů. „Naše práce ukazuje, že velká většina Britů starších 65 let není schopna jít dostatečně rychle, aby se nebáli využívat přechody pro chodce,“ poukazuje Laura Asherová.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Asi to bude znít morbidně, ale - 27. 6. 2012 - JirkaOpět nein!pro dědečka a babičku bych udělal vše co by bylo možné a bez ohledu kolik si krajíců snědí. Nikdy bych je neposlal do domova důchodců nebo je neuklidil jakkoliv kamkoliv, což považuji za normální. Toto rozhodnutí bych čekal spíš právě od babičky nebo dědečka samotných. Tedy za předpokladu že nebylo jejich životním snem umřít po 5 letech neschopnosti se zvednout s postele třeba jen na záchod, na kapačkách a s žaludeční sondou kdy se ani vysmrkat sami nezvládli. Pokud ovšem tenhle ,,důstojný konec,, je jejich snem jsem pro ně ochoten udělat vše abych to splnil. Prosím vnímejte příspěvky trochu míň černobíle, nechci se tu hádat ale poznat odlišný náhled na věc. Děkuji |