Zemřela Daphne Sheldricková. O sloní sirotky pečovala třicet let

Vybíjení slonů je tragédií na pokračování. Po pytláckých masakrech totiž nezůstávají jen padlí, ale také přeživší. Sloní mláďata, která jsou bez péče svých příbuzných odsouzena k pomalé záhubě. Co s nimi? Řešení této otázky zasvětila celý svůj život Daphne Sheldricková.

Byl to právě její experimentální přístup a bohaté zkušenosti v oblasti náhradní péče, které měly razantní dopad na celou ochranářskou praxi v Africe. Kdyby nic jiného, její receptura „sloního mateřského mléka“, kterou v průběhu let vyvinula, umožnila přežít 230 sloním sirotkům do dospělosti.

Britsko-keňská spisovatelka, ochranářka přírody a spolusprávkyně největšího keňského národního parku v Tsavo, toho samozřejmě v životě dokázala mnohem víc. Neúnavně se snažila o propagaci environmentálních témat ve světových médiích, upozorňovala na nedostatečnou ochranu nosorožců, antilop, buvolů, žiraf. Na nezbytnou roli rezervací a národních parků, coby bezpečných hájemství posledních zbytků divočiny.

Svou činností vyvíjela soustavný tlak, který v průběhu desítek let prakticky proměnil podobu východoafrické ochrany přírody. A vždy se snažila poukázat na „lidskou“ stránku problému, protože pevně věřila, že řešení musí vzejít od lidí.

Po smrti svého muže v roce 1977 zakládá organizaci David Sheldrick Wildlife Trust, která se v následujících letech propracovala na pozici nejvýznamnějšího světového programu záchrany nosorožčích a sloních sirotků. Mezi její zásluhy lze počítat založení prvních protipytláckých hlídek nebo zřízení mobilních veterinárních ordinací, určených k pomoci zraněným zvířatům v savaně. Nevěnovala se však jen „akční“ práci v terénu, svou energii věnovala bezpočtu vzdělávacích aktivit. Edukační činnost mezi místními se totiž ukázala být velmi schůdnou cestou pro změnu k lepšímu.

Nejvýraznějším odkazem Sheldrickové zůstává její obětavá práce s osiřelými slony, kterým se stala „náhradní mámou“. Ztracení, ohrožení a současně nebezpeční sloni by totiž bez patřičné péče přežít nedokázali. „Sloni jsou velmi lidská zvířata,“ říkala. „Jejich emoce jsou totožné s našimi. Když ztratí rodinu, vidí smrt své matky, jsou naplněni strachem a zlostí, agresí. Jsou zničení, zlomení, truchlící.“ Přesto si do jejich zvířecích myslí dokázala najít cestu. „Zdá se to zvláštní, ale sloni, kteří z lidských rukou zažili tolik utrpení, nikdy neztratili schopnost člověku odpouštět.“

V roce 2016 varovala, že pokud nedojde k radikální změně v obchodování se slonovinou, vymřou do roku 2025 poslední zástupci afrických pralesních slonů. Bylo to jedno z posledních poselství, které světu předala.

---

reklama

---