Co se děje s kalem z čističek odpadních vod?

---

Fosfáty, které se dostanou do odpadních vod například z pracích prášků, fungují ve volné přírodě jako hnojivo. To je také činí problematickými - kvůli tomuto lidmi způsobenému nadbytku živin ve vodách (tzv. eutrofizaci) dochází k zarůstání vodních ploch vodním květem a řasami. Rozbujelé vodní rostliny spotřebovávají z vody kyslík, čímž negativně ovlivňují vodní faunu.

Fosfáty se používají v klasickém zemědělství jako běžná hnojiva. Z tohoto důvodu není třeba mít jakékoliv obavy. Jinou věcí jsou škodlivé látky jako chemikálie a těžké kovy, které se do odpadní vody mohou dostat. Ale dnes už snad každý ví, že rozbitý teploměr patří do lékárny, nepotřebné chemikálie (například fotochemikálie, barvy a laky, rozpouštědla apod.) patří do sběrných dvorů.

Problematiku využití čistírenských kalů na zemědělské půdě ošetřuje vyhláška 382/200. Od ing. Luďka Pospěcha z Pražských vodovodů a kanalizací jsme se dozvěděli, jaký odpad v čistírnách odpadních vod vzniká a co se s ním děje:

Odpadní produkty, které vznikající při čištění odpadních vod v čistírnách, jsou shrabky, odpadní písek a stabilizovaný kal. Dříve se všechny tyto odpady uplatňovaly v zemědělství při hnojení polí. V posledních letech se však jejich užití výrazně změnilo v důsledku přijetí nových zákonů na ochranu životního prostředí a zdraví obyvatel. Kvalitu všech čistírenských odpadů z hlediska obsahu škodlivin a možností jejich dalšího využití popisuje zákon č. 185/2001 o odpadech v platném znění a navazující prováděcí vyhlášky a předpisy. V současnosti se s výše uvedenými odpady nakládá následujícími způsoby:

Shrabky z česlí se ukládají na skládkách komunálních odpadů, nebo se spalují ve spalovnách. (Nevím v ČR o výjimce).

Odpadní písek končí většinou také na skládce, zřídka se přidává do průmyslových kompostů nebo zavážek zvláštních objektů, nebo se (v zahraničí) pere ve speciálních pračkách a potom používá k méně hodnotným účelům ve stavebnictví, například na zásypy rýh apod.

Stabilizovaný kal má několik možných způsobů využití, které závisí na jeho vlastnostech, tedy především na obsahu škodlivin (např. těžké kovy).

Kaly s nejnižším obsahem škodlivin mohou být použity přímo ke hnojení polí, pokud odběratel splňuje podmínky zákona o odpadech.

Kaly nízkým obsahem škodlivin mohou být použity jako přísada při výrobě kompostů a potom použity pro hnojení nebo rekultivace.

Kaly s obsahem škodlivin vyšším než jsou zákonné limity se obvykle ukládají na skládky nebo se pálí ve spalovnách. Kvalita kalu je obvykle kolísavá, protože provozovatelé ČOV nemohou kontrolovat vše, co kdo do kanalizace vypustí. Z tohoto důvodu se dnes u nás většina kalů z komunálních ČOV ukládá na skládky. Spalování se u nás teprve rozvíjí, v západní Evropě je však již běžné.

Průběžné sledování kvality kalu patří k základním povinnostem každého provozovatele ČOV. Po opuštění čistírny mohou být čistírenské kaly předány pouze osobě, která má úřední povolení k jejich dalšímu zpracování. To znamená, že normální soukromý občan nemůže kaly z ČOV odebírat a hnojit s nimi svou zahrádku.

Martin Mach
Redaktor EkoListu.