Proč ekologické firmy nepoužívají ekoznačku?

na váš dotaz se nedá odpovědět jednoznačně. Osobně se domnívám, že ekoznačení má smysl, protože spotřebiteli dává rychlou informaci: tento výrobek splnil nějaká ekologická kritéria. Je ale otázka, do jaké míry jsou tato kritéria přísná.

Adéla Petrová z Agentury pro ekologicky šetrné výrobky na váš dotaz odpovídá toto: "Je rozhodně smysluplnější používat výrobky s českou ekoznačkou. Už jen proto, že jsou od českých výrobců a tudíž odpadají negativní vlivy dopravy výrobků z jiných zemí. Navíc jsou nesrovnatelně levnější."

Oslovil jsem dodavatele některých ekovýrobců s vaším dotazem. Odpověděl mi jen zástupce firmy Liveon, která dodává prostředky Sonett. Unijní ekoznačku nechtějí. Proč? „Asi proto, že tuto značku svými kvalitami a ekologickou šetrností Sonett překračuje natolik, že její používání by mu spíš ubralo než přidalo,“ odpovídá Michal Švába. Podle Švába od unijní ekoznačky odrazuje vágnost kritérií. "Věta ´Neobsahuje některé nebezpečné látky´, která je ve specifikacích Evropské ekoznačky u čistících prostředků, je jedním z příkladů," říká Michal Švába.

Podobný přístup mají ale i výrobci běžně dostupných výrobků. Asi před rokem jsem hovořil s Ivanem Krejčím, tiskovým mluvčím Procter&Gamble. Ivan Krejčí hovořil o přístupu všech velkých výrobců - Henkel, Reckitt-Benckiser a Unilever, kteří jsou v Českém sdružení výrobců mýdla, čistících a pracích prostředků. Podle něho jsou jejich prací prostředky tak kvalitní, že podmínky pro získání české ekoznačky splňují. Z marketingového hlediska však není pro tyto výrobce česká ekoznačka zajímavá: u nás ji skoro nikdo nezná a v zahraničí teprve ne. "Podle našeho názoru je daleko podstatnější, že výrobky členů Sdružení splňují přísná ekologická kritéria nejen v České republice, ale i v dalších zemích východní a západní Evropy," tvrdí Krejčí.

Výrobci ekoprostředků, i když nemají naši nebo zahraniční ekoznačku, se svou "ekologičnost" snaží dát najevo. Jejich výrobky nesou nápisy jako netestováno na zvířatech, vyrobeno z bioproduktů a biologicky rozložitelné, sem tam se objeví i nějaký certifikát a podobně. Je na spotřebiteli, nakolik má důvěru k těmto tvrzením, které konec konců výrobce uvádí proto, aby výrobek prodal. Pokud chce spotřebitel mít jistotu, měl by se spolehnout na tvrzení třetí strany. V tomto smyslu dobře slouží ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek (EŠV) nebo unijní ekoznačka The Flower (Květina). Obě jsou dobrovolné a obě garantované důvěryhodnou institucí - v případě EŠV jde o Ministerstvo životního prostředí, v případě Květiny o Evropskou komisi. Pokud výrobek takovou ekoznačku nenese, ale výrobce tvrdí, že jeho produkty jsou eko, pak si to zákazník nemá jak ověřit. K věci se vyjádřila i Adéla Petrová z Agentury pro ekologicky šetrné výrobky. Podle ní je škoda, že se ekovýrobci i výrobci běžných prostředků do ekoznačení nezapojili. "Paradoxně by to, že získají ekoznačku, vedlo k posunutí hranice pro její udílení směrem k přísnějším kritériím," říká Petrová. Podle Adély Petrové se směrnice pro ekoznačku EŠV i Květinu dělají tak, aby byly splňitelné pro cca 30 % výrobků na trhu.

Jak je to s výtkou, že kritéria jsou v některých případech nekonkrétní a nedostatečná? Například v kategorii pracích prostředků se pořádně nehodnotí prací účinnost. Ta je stanovena jen velmi obecně: prací účinnost prostředku musí mít nižší, než prací účinnost srovnatelného prací prostředek. Nejde o žádné konkrétní číslo. Čistě teoreticky se může stát, že si pořídíte prací prostředek, který se sice perfektně rozloží (protože biologická rozložitelnost je definována konkrétně), ale nebude vůbec prát. Takový výrobek ale nemůže z povahy věci být ekologicky šetrný, protože neplní svou funkci.

Vývoj a výzkum v některých oblastech jde rychle kupředu. Nevýhodou obou ekoznaček je, že chvíli trvá, než se je podaří aktualizovat. Může se tak stát, že směrnice pro ekoznačku trochu zaspí dobu. Příkladem může být test ekotoxicity na čistící a prací prostředky. Ten byl do října 2005 nutný pro uvedení prostředku na trh a byl nutný i pro získání ekoznačky EŠV a Květiny. Od října 2005 však výrobek nově uváděný na trh nemusí být testován na ekotoxicitu, aby se zabránilo zbytečným testům na zvířatech (ekotoxicita se mimo jiné testuje i na rybách). Ve směrnicích pro EŠV a Květinu však tento požadavek dále zůstává. Více viz článek Ekologicky šetrné testování? z 4. dubna 2006.

Dalším slabinou je, že ekoznačky EŠV a Květina jsou málo propagované a mezi spotřebiteli málo známé. Podle mého soudu zde chybí propracovaná a kvalitní propagace jak ze strany garanta značky, tak ze strany firem, které ji získaly. Snad každý zaznamenal reklamy na značku Klasa, kterou garantuje Ministerstvo zemědělství. Proč není podobná "mediální masáž" i na Ekologicky šetrný výrobek? A snad protože spotřebitelé ekoznačku neznají, výrobci ji ani na obaly svých výrobků nedávají. Například firma Alfa Classic, výrobce prostředku na nádobí Raj Extra, na jehož obalu logo EŠV nenajdete (byť na webu informaci o něm jsou). Podobně Zenit Čáslav, výrobce Leny a Leny Natur. Ještě nedávno jsem v obchodě viděl Lenu, na které logo EŠV nebylo.

Znamená toto všechno, že EŠV nebo Květina jsou úplně špatné? To by byl zřejmě příliš silný odsudek. Už to, že jsou alespoň nějaká kritéri garantována důvěryhodnou institucí, není málo. Od výrobce očekává ostražitý spotřebitel především snahu prodat své zboží. To, aby byli výrobci ochotni být šetrní k životnímu prostředí sami od sebe, ještě není úplně samozřejmé.

Kromě výše zmíněných garantovaných ekoznaček je možné se setkat s obdobnými, národními ekoznačkami, které fungují na podobném prinicipu jako EŠV. Na některých výrobcích můžete najít i jiné značky, například firma Sonett má na svých prostředcích hned dva certifikáty, EcoControl a EcoGarantie. Certifikát EcoGarantie má i firma Sodasan. EcoControl je certifikát vydaný nezávislou kontrolní organizací EcoControl za splnění kritérií, která si Sonett sám předepsal. Patří mezi ně např. nepoužívání enzymů, látek vyrobených z ropy, používání rostlinných mýdel vyrobených z olejů organicky pěstovaných rostlin a nebo že elektrická energie a teplo pochází z obnovitelných zdrojů. Ecogarantie je certifikát od organizace Ecocert a byl udělen za splnění podmínek, které požaduje Ecocert.

Zvláštním případem je firma Ecover. Na jejích obalech se můžete dočíst, že firma je zařazena na čestné listině 500 vybraných firem OSN (viz www.global500.org/ViewLaureate.asp?ID=208). Toto označení je pod patronací Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). Kromě Ecoveru toto označení získala celá řada organizací a osobností. Pro získání tohoto ocenění není potřeba splnit konkrétní podmínky, tedy nejde o ekoznačku v pravém smyslu slova, ale je to čestné uznání osobnostem a organizacím za jejich činnost v ochraně životního prostředí.

Ve svém dotazu jste také zmínila, zda má smysl používat zahraniční prostředky, které tvrdí, že jsou eko, nebo používat české (ať už eko nebo obyčejné). Nevím a myslím, že se to nedá nijak snadno zodpovědět. Záleží na tom, z jaké dálky se prostředek doveze. Pokud by to bylo z USA, Austrálie, Brazílie a podobně, pak asi lze tvrdit, že to není ekologické. Ale třeba po Evropě? Musela by se nechat provést tzv. LCA studie, která zkoumá dopady na životní prostředí po celý životní cyklus konkrétního výrobku, tedy od počátku výroby až po konec výrobku. To jsou ale velmi drahé studie, které navíc snadno ztratí svou platnost (výrobce změní technologii, dopravní strategii,...). Selský rozum by říkal, že je lepší používat to, co se vyrobí u nás. Jako spotřebitel se ale jen těžko dozvíte, odkud byly dovezeny jednotlivé suroviny na výrobu prostředku, který byl ale ve finále vyroben u nás. Jsou věci, které nevíme a asi se jen tak nedozvíme.

Podrobnosti o Evropské ekoznačka (The Flower) naleznete na www.eco-label.com/Czech, o českém Ekologicky šetrném výrobku se dočtete na www.ekoznacka.cz.

V minulém roce nechala Zelená domácnost udělat test pracích prostředků, které se profilují jako ekologické. Testovala se prací účinnost a biologická rozložitelnost. Podrobnosti naleznete v tomto článku: Test Zelené domácnosti: nejlépe pere Frosch a Qalt Excel z 26. října 2006.

V letošním roce jsme ve spolupráci s MF DNES udělali test mycích prostředků na nádobí. Výsledky naleznete v článku Test mycích prostředků: Denk mit má za jedna.

Martin Mach
Autor je redaktorem EkoListu.