Vyřeší omezení spotřeby masa a alkoholu potravinový problém?

Předpokládám, že pojmem "potravinový problém" je míněn problém hladu, resp. nedostatečné výživy, který je akutní zejména v rozvojových zemích. Podle údajů Světového potravinového programu OSN v současnosti ve světě hladoví více než 800 milionů lidí. Denně zemře hlady (nebo na onemocnění související s nedostatečnou výživou) 24 tisíc lidí.

Současně však Světový potravinový program upozorňuje, že svět produkuje dostatečné množství potravin pro všechny své obyvatele. Problém tedy není v nedostatečném množství potravin, ale v jejich distribuci (což je pochopitelně problém ekonomický, lidem, kteří nemají čím za jídlo zaplatit, ho nikdo nedodává, resp. dodávají jim ho pouze humanitární organizace).

Svobodná internetová encyklopedie Wikipedia o problému hladu mj. uvádí: "Existuje celá řada názorů, proč tento problém stále přetrvává. Organizace jako Food First vznášejí téma potravinové soběstačnosti. Podle nich má každá země na této planetě (s drobnými výjimkami některých městských států) dostatečné zemědělské kapacity na to, aby uživila své vlastní obyvatele, ovšem ekonomický řád "volného obchodu" spojený s institucemi jako Mezinárodní měnový fond (IMF) a Světová banka tomu stojí v cestě. Na opačné straně spektra se za součást řešení problému hladu prohlašuje sama Světová banka s tím, že nejlepším způsobem, jak mohou postižené země prolomit bludný kruh chudoby a hladu je budování hospodářství orientovaného na vývoz, které jim poskytne finanční prostředky pro nákup potravin na světovém trhu.

Amartya Sen dostal Nobelovu cenu za svou práci, v které mimo jiné prokazuje, že hlad v naší moderní době nebyl důsledkem nedostatku potravin, ale mnohem častěji byl důsledkem potravinových distribučních sítí / vládních organizací rozvojových zemí.

Zdá se tedy, že základní problém není v tom, zda lidstvo přejde na vegetariánství či veganství, ale v tom, zda se potraviny dostanou k potřebným lidem. V případě hromadného zřeknutí se konzumace masa by bylo zřejmě zajímavé vedle pozitivních i negativních vlivů na zdraví obyvatel sledovat i dopady takového zvratu na krajinu. To by ale bylo téma na odbornou studii daleko překračující rozsah a téma této odpovědi.

Radek Svítil
Autor je šéfredaktorem EkoListu po drátě

Názor našeho čtenáře:
31. března 2002

Světový potravinový problém by se dal skutečně vyřešit zásadním omezením obrovské konzumace živočišných potravin, ke které dochází v zemích západní kultury (Sev. Amerika, Evropa, Japonsko, JAR, Austrálie). Plodiny, které jsou pěstované pro výrobu alkoholu či jako krmivo pro hospodářská zvířata by mohly být využity k přímé výrobě potravin. Uvádí se, že kdyby byli všichni obyvatelé Velké Británie vegani (lidé bojkotující jakékoliv živočišné produkty, většinou ve snaze o nepodílení se na zabíjení a věznění zvířat), tato země by byla zcela soběstačná na 25% své zemědělské půdy.
Vývoj převládající stravovací filozofie směrem k veganství, vegetariánství či alespoň výraznému omezení spotřeby potravin živočišného původu může omezit i zastavit dovoz potravin ze zemí třetího světa a umožnit jim produkci potravin pro svoji vlastní potřebu. Další údaje nalezené na Internetu: Na výrobu 1 kg živočišné bílkoviny je třeba 8 - 15 kg krmiva. Dva hektary orné půdy uživí jednoho člověka konzumujícího maso, ale stejná plocha už uživí 14 vegetariánů a dokonce 30 veganů. Půda, která je v ČR k dispozici, by mohla teoreticky uživit 35 miliónů vegetariánů nebo 125 miliónů veganů a to bez použití chemie.

S pozdravem

Martin Hyťha, Plzeň

Informace o tom, kolik energie je potřeba na zajištění potravy pro lidi, kteří jedí maso, pro vegetariány a pro vegany, lze mimo jiné nalézt v bakalářské práci Michaely Čermákové z Masarykovy univerzity.

Michaela Čermáková dochází k závěru, že kvůli "vysoké spotřebě živočišných produktů je konvenční stravovací vzorec v porovnání s alternativními stravovacími vzorci méně udržitelný. Cesta živočišné výroby se tak jeví jako neekonomická, energeticky náročná a environmentálně neudržitelná a osobní výběr stravy jako důležitý aspekt snižování (vlastní) ekologické stopy i součást globální odpovědnosti. Snižování konzumace živočišných produktů je proto žádoucí. Mohlo by jím být dosaženo mnoha výhod na více úrovních - od úrovně jednotlivců (např. zlepšení vlastního zdraví) přes výhody environmentální a energetické (např. snížení emisí skleníkových plynů, zlepšení kvality a dostupnosti vod, snížení potřeby půd a efektivnější využívání přírodních zdrojů vůbec) až po úroveň globální. Na té by snížení spotřeby živočišných produktů v rozvinutých zemích mohlo přinést relativně nižší růst poptávky po živočišných výrobcích v zemích méně rozvinutých. Současné modely růstu spotřeby přírodních zdrojů by tak nemusely být naplněny." Více informací včetně faktů limitujících výsledky této práce naleznete v samotném textu bakalářky.

Martin Mach Ondřej
Autor je redaktorem serveru Ekolist.cz