Česká rada pro šetrné budovy: Pořád se u nás staví špatné budovy
 |
|
|
"Spousta vizí a ideálů malé skupinky lidí s odhodláním." Na snímku ředitel Národního divadla Ondřej Černý, předseda České rady pro šetrné budovy Ira Saul Rubenstein a architekt James Scott Brew.
|
|
| Foto: Martin Mach Ondřej/Ekolist.cz |
„Rada pro šetrné budovy je nezisková organizace, která se snaží podporovat trh s šetrnými budovami. Jde nám o to, aby se šetrné budovy staly ve stavebnictví standardem,“ říká jeden ze tří studentských otců myšlenky a nynější místopředseda Rady Petr Vogel. Podle něho šetrnost neznamená jen úspory energií, šetrné nakládání se zdroji, ale i úspory finanční. „Jde i o to, jak a z čeho je dům postaven, jak je vyřešeno nakládání s odpady a energiemi.“
Mezi zakládajícími firmami jsou i významní hráči – velké stavební firmy jako Skanska nebo Sekyra Group, architektonické kanceláře, dodavatelé stavebních materiálů a zařízení, ale i poradenské společnosti. Členy Rady jsou ale i takové instituce jako je Národní technická knihovna nebo Národní divadlo.
Podle Brewa je předsudek, že úsporné budovy stojí víc, než ty obyčejné. „Drahé je, když se z obyčejné budovy dělá šetrná dodatečně. Ale dobře navržený úsporný dům není nutně dražší,“ říká James Scott Brew. Podle něho šetrná budova na první pohled nevypadá nijak odlišně. „Rozdíl je v tom, kolik spotřebuje energie, jaké materiály se zvolí pro stavbu, jak se budova vytápí a chladí, jak je zajištěna vzduchotechnika, jak se hospodaří s vodou a odpady,“ vyjmenovává.
„Sehnat peníze na stavbu nové budovy je těžké,“ říká Martin Svoboda, ředitel Národní technické knihovny. „Ale mnohem těžší je každý rok sehnat peníze na její provoz. Zadání pro architekty bylo proto jasné, provozní náklady musí být co nejmenší.“ Zadání se podle všeho naplnit podařilo, budova byla mimo jiné oceněna ministerstvem životního prostředí za ekologickou stavbu. Národní technická knihovna ještě nezažila zimu, ale jsou již zkušenosti s létem. „Během parného léta se chlazení vnitřních prostor spustilo jen asi na tři dny, jinak stačilo přirozené chlazení tím, že se budova automaticky větrala otevřením oken v noci,“ říká Svoboda a dodává, že budova je vybavena k tomu, aby recyklovala teplo, které v ní vznikne, ať už přítomností lidí, nebo provozem výpočetní techniky.
Za klíčové Svoboda považuje vzdělávání architektů. „I dnes se staví špatné budovy, nepřemýšlí se o dispozicích budov, ani jejich orientaci. Minimum, co by architekt měl vědět, je, že slunce vychází na východě, v poledne je na jihu a pak zapadá na západě,“ říká s nadsázkou Martin Svoboda. „Když je špatný návrh od architekta, tak ostatní profese už jen dohánějí, co on nedomyslel.“ Jako inspiraci uvedl bývalé sídlo Národní technické knihovny, prostory Klementina. „To jsou budovy, které byly postavena s rozmyslem. Naši předci věděli, jak je náročné dovézt palivové dřevo a že je potřeba umět místnosti větrat. Pak jsme tohle stavitelství zapomněli a začali stavět špatně.“
„Kromě staré historické budovy máme i budovy vystavené v 70. letech. Ty jsou tragickým příkladem toho, jak postavit dům co nejhůř co se týká nároků na vytápění a vzduchotechniku. Nová scéna je sice architektonicky cenná budova, ale energeticky je to neuvěřitelně náročná budova. Foyer má například velké jednoduché zasklené plochy,“ popisuje Ondřej Černý.
Národní divadlo se pustilo do plánování úsporných projektu v 2003, v roce 2007 proběhla první opatření. V celém divadle si například „posvítili“ na osvětlení – za realizaci úsporných opatření pak divadlo v lednu dostalo ocenění evropského programu pro úsporné osvětlení GreenLight. V roce 2008 byly provozní úspory na osvětlení, vytápění a chlazení přes 30 %, což ročně znamená úsporu cca 6 milionu Kč.
reklama
