Biopotraviny mají menší uhlíkovou stopu než konvenční potraviny, říká studie
 |
|
|
„Uhlíkovou stopu výrazně prohloubí tepelné zpracování potravin, například zmrazení a následné rozpékání u pečiva,“ říká Gwendolyn Rudolphová. Na snímku chleby a housky
|
|
| Foto: Fir0002/Wikimedia Commons |
Na nedávné konferenci Biosummit 2010 představila výsledky aktuální studie Gwendolyn Rudolphová z rakouské pobočky švýcarského výzkumného institutu biozemědělství FiBL. Výzkum probíhal po dva roky a srovnával 120 produktů konvenčního a ekologického zemědělství. V Rakousku zkoumali mléčné výrobky, drůbeží maso a vejce, chleba, různé druhy zeleniny a ovoce a také ovocné džusy. Výstupem studie měla být jasná informace pro zákazníky, aby při svých nákupech mohli vybírat i podle toho, jak potravina zatěžuje klima.
FiBL se rozhodl pro nálepku, která říká, o kolik procent méně oxidu uhličitého vykazuje biovýrobek oproti běžnému. Například na kelímku jogurtu se zákazník dočte, že konkrétní biojogurt zatěžuje klima o 15,7 % méně než běžný jogurt. Vstupní data o dopravě, zpracování, balení výrobků a jejich prodeji získali vědci od sdružení supermarketů HOFER KG.
Podle výzkumu vycházejí biopotraviny významně lépe. Ve skupině mléčných výrobků produkují na jeden kilogram o 10–21 % méně oxidu uhličitého, zelenina a ovoce o 10–30 % méně a chleba v biokvalitě přispěje k emisím CO2 o 17–45 % méně než běžný výrobek.
Výzkum potvrzuje fakt, že v případě potravin a jejich celkové uhlíkové stopy hraje významnou roli nejen fáze růstu plodin nebo chovu zvířat, ale také zpracování, doprava a prodej. Podíl zemědělské fáze a fáze zpracování a prodeje ale není u všech potravin stejně uhlíkově náročný. Podle rakouského výzkumu například u mléka a mléčných výrobků připadá většina na fázi zemědělskou, u pečiva je to zhruba půl na půl a naopak výrazněji převažuje fáze dopravy a prodeje u zeleniny jako jsou rajčata, cukety nebo brambory. V rámci sledovaných potravin nejvíce zatížil klima uhlíkem čistý jogurt, kde výroba jednoho kilogramu vyprodukovala 1,4 kilogramy oxidu uhličitého, na druhém konci zůstaly plodiny jako brambory nebo okurky, které nepřekročily 300 gramů CO2 na kilogram produktu. U všech druhů potravin vykazovaly ty z ekologického zemědělství menší příspěvek ke klimatickým změnám.
Také doprava podle rakouské studie tvoří nerovnoměrný podíl na uhlíkové stopě potravin. U mléčných výrobků představuje zhruba 5–10% podíl na emisích CO2, u chleba a pečiva 5–15%, ale u zeleniny může jít o 20–50%. „Uhlíkovou stopu výrazně prohloubí tepelné zpracování potravin, například zmrazení a následné rozpékání u pečiva,“ prohlásila v Praze Gwendolyn Rudolphová. Tady se může ušetřit zhruba 17–25 % emisí, v některých případech ale až 40 %.
Problém je podle výzkumu i s paradoxem kvality. Například uhlíková stopa 250 mililitrů džusu, vzniklého naředěním koncentrátu, je 260 gramů ekvivalentu oxidu uhličitého. Stejné balení čisté šťávy z pomeranče ale zatíží klima 360 gramy jen kvůli tomu, že doprava a také chlazení spotřebuje více energie.
Vyčíslením uhlíkové stopy potravin se pokouší i jiné instituce. Jednou z nich je sdružení prodejců potravin Casino. Jeho index uhlíkové stopy se vyjadřuje v gramech CO2 na 100 gramů výrobku. Například čokoláda přispěje při pěstování bobů 177 gramů oxidu uhličitého, uvádí internetová stránka sdružení Casino. Dalších 16 gramů při zpracování, 39 při dopravě, 101 gramů připadá na obal a 82 gramů na distribuci. Celkem tak podle výpočtu sdružení Casino 100 gramů čokolády zatíží klima 415 gramy oxidu uhličitého.
reklama
Mohou být fastfoody eko? Horko těžko
