Čekání na benzín ze slámy
 |
|
| Balíky slámy. Tato fotografie je zveřejněna pod licencí GNU Free Documentation License (Svobodná licence GNU pro dokumenty). Využívá materiál z článku Wikipedie "Straw" | |
| Foto: Walter J. Pilsak/wikipedia.org |
V současnosti běžná biopaliva pro pohon automobilů využívají především etanol. Ten se dnes vyrábí stejně jako běžný alkohol kvašením z potravinářských plodin, jako jsou kukuřice, obilí, ovoce, brambory nebo řepka. Vedle poměrně malé výtěžnosti hmoty využitelné pro výrobu motorového paliva vyvolává obavy především rostoucí cena zemědělských plodin. Kvůli ní se zejména v jihoamerických a asijských zemích zase o něco víc vyplácí kácet lesy a na jejich místě vytvářet nová pole. Podle optimistů prý tzv. biopaliva druhé generace tento problém vyřeší.
Biopaliva druhé generace jsou rostliny speciálně vyšlechtěné pro použití na paliva, jež mají podstatně vyšší energetický výnos. Zároveň se při jejich výrobě využívají nové technologie. Cílem je získat palivo s co nejvyšší účinností z materiálů, které jsou běžně dostupné. „V oblasti výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů je už přesun k palivům druhé generace jasně patrný,“ říká Daniel Vondrouš, tajemník ministerstva životního prostředí (MŽP). Používá se například štěpka z rychle rostoucích dřevin, která se spaluje v moderních kotlích využívajících proces zplynování. Ten dokáže pomocí řízeného přístupu kyslíku maximálně využít palivo. Dřevo, štěpka nebo další materiály v důsledku nedostatku kyslíku jen zuhelnatí a pak probíhá proces zplynování materiálu. Spaluje se vlastně až horký plyn, který má velkou výhřevnost a minimum škodlivých emisí.
Využívání obnovitelných zdrojů k výrobě biopaliv pro dopravu má ovšem za jejich využitím k výrobě tepla a elektřiny výrazné zpoždění. Navíc se zdá, že o biopalivech druhé generace v České republice nikdo ani mluvit nechce. Při přípravě tohoto článku se k tématu odmítli vyjádřit všichni oslovení odborníci z univerzit i vědeckých ústavů. „Jedná se o záležitost zcela novou, potřebné údaje, bohužel ani z ciziny, zatím v solidní podobě nejsou k dispozici,“ říká Václav Sladký z Výzkumného ústavu zemědělské techniky. „Jedno je však jisté: motorová paliva druhé generace budou nejméně dvojnásobně nákladnější než dnešní fosilní,“ dodává vzápětí.
„Biopaliva druhé generace nejsou v ČR zatím využívána především proto, že výrobní technologie jsou v různých fázích vývoje a zkušebního provozu,“ přidává se Tereza Dvořáčková z ministerstva zemědělství. Podle ní je v tuto chvíli technologie natolik drahá, že se žádné firmě v České republice komerční výroba nevyplatí. „Lze očekávat, že při rozjezdu biopaliv v ČR se budou zpočátku převážně využívat stávající odrůdy řepky či obilí. Rozvoj ve šlechtění nových odrůd ale i v této oblasti probíhá velmi rychle,“ myslí si naopak Daniel Vondrouš z MŽP.
Hlavním cílem při výrobě nových biopaliv je získání kvalitní pohonné látky z rostlin, které nepotřebují téměř žádné zemědělské ošetřování, a zároveň se hledá taková technologie, která by dokázala zpracovávat celé rostliny, nikoli jen semena a plody. Nejvyšší metou je pak výroba z celulózy, která je hlavním stavebním prvkem rostlinných buněk. To by znamenalo, že účinnou pohonnou látku by bylo možné vyrábět ze dřeva, slámy, sena a řady rostlinných odpadů. Na výrobě paliva z celulózy pracuje řada firem na celém světě. Při výrobním procesu se využívají geneticky vytvořené enzymy, které dokážou přeměnit celulózu na glukózu. Ta se pak dál fermentuje pro výrobu etanolu.
Základem paliva však nemusí být jen etanol, ale i jiné látky. Jednou z cest vývoje je dimetylfuran (DMF), který je o 40 % účinnější než etanol, což jej činí srovnatelným s běžným benzínem. Etanol navíc na rozdíl od dimetylfuranu absorbuje vlhkost z okolního vzduchu, což může v důsledku poškozovat kovové části motoru. Především se ale DMF dá vyrábět nejen z fruktózy, ale taky z glukózy, která se získává ze škrobu nebo z celulózy. Na Wisconsinské univerzitě v Madisonu zatím získávají dimetyl¬furan pouze z fruktózy, ale s výsledky jsou spokojeni. „Etanol má řadu omezení,“ říká James Dumesic, vedoucí tamějšího týmu vědců. „Má poměrně nízkou energetickou účinnost, rychle se vypařuje a téměř třetina energie při výrobě jde na destilaci čistého etanolu,“ říká v tiskové zprávě univerzity Dumesic. Na den, kdy nám v tiskové zprávě něco řeknou i čeští odborníci, si zřejmě budeme muset ještě chvíli počkat.
Článek je převzat z tištěného Ekolistu 10/2007.
reklama
