https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/zpravy-zd/chyti-se-invazni-zaba-do-evolucni-pasti
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Chytí se invazní žába do evoluční pasti?

6.4.2010 09:25 | ČESKÉ BUDĚJOVICE (Ekolist.cz)
Ropucha obrovská (Bufo marinus) bývá uváděna na předních místech v seznamu nejhorších invazních druhů. Například v Austrálii likviduje prakticky všechny drobné hlodavce, obojživelníky a bezobratlé. Tým australských biologů pod vedením Richarda Shinea z univerzity v Sydney ovšem odhalil její slabinu: studie v časopisech Functional Ecology a Journal of Applied Ecology ukazují, že tyto nepůvodní ropuchy jsou mnohem častěji likvidovány domácími druhy mravenců než místní druhy žab. Podobná slabina by se mohla vyskytovat i u dalších nebezpečných invazních druhů.
 

Ropucha obrovská (Bufo marinus).
Ropucha obrovská dorůstá až 23 cm, vážit může až 2,5 kg. Pohlavně dospívá v šesti měsících, kdy klade až 35 000 černých vajíček.
Foto: Froggydarb/Wikimedia Commons

Ropucha obrovská byla do Austrálie cíleně zanesena v roce 1935, aby likvidovala hmyzí škůdce na plantážích cukrové třtiny. Pochází z jižní a střední Ameriky, záměrně či nechtěně byla zavlečena nejen do Austrálie, ale i do Japonska, na Papuu, na velké množství menších tichomořských ostrovů včetně Havaje, na ostrovy v Karibiku či do Egypta. V Austrálii bylo původně vypuštěno na plantážích v Queenslandu 101 exemplářů. Na australském kontinentu nemá přirozeného nepřítele, šíří se jak sama hopsáním (prý zvládne až 55 kilometrů za rok), tak třeba pomocí velkých kamionů. Živí se všemi dostupnými obojživelníky, bezobratlými, ptactvem a drobnými hlodavci, konzumuje prakticky všechny svoje konkurenty. Navíc je silně jedovatá ve všech svých vývojových stádiích. Dokáže i vystřikovat jed, který zpomaluje srdeční činnost, formou spreje na větší vzdálenost. Přímý dotyk s ropuchou způsobuje bolestivé popáleniny, při kontaktu se zrakem hrozí oslepnutí. Je imunní vůči běžným chorobám australských žab, virům a plísním, zato je jejich vydatným šiřitelem. Chemická likvidace by negativně zasáhla domácí druhy obojživelníků, proto dosud jedinou možností byl manuální sběr žab a jejich hloubkové zamrazování.

Tým profesora Ricka Shinea z univerzity v australském Sydney (hlavní autorkou prací je Georgia Ward-Fearová – pozn. aut.) ovšem přišel s jiným zjištěním. Srovnával rozložení aktivity ropuch v čase a prostoru s pohybovou aktivitou sedmi místních druhů žab. Bylo zjištěno, že ropucha obrovská, jakkoliv se to zdálo nepravděpodobné, je velmi špatně vybavena k útěku před mravenci.

„Šíření ropuchy obrovské napříč tropickou Austrálií přineslo obrovské ekologické problémy. Ideální způsob, jak snížit počet invazních ropuch, je najít vhodného predátora, který by je likvidoval, ale zároveň neútočil na domácí druhy,“ cituje Ricka Shinea server ScienceDaily. „Nasazení dravce, který by stejně jako ropucha obrovská pocházel ze zámoří, by mohlo problémy jen navýšit. A tak jsme se rozhodli pro alternativní přístup – využití domácího predátora.“ Roli zachránce australské fauny hraje masožravý mravenec Iridomyrmex reburrus.

V sérii laboratorních testů bylo hodnoceno, kdy jsou mravenci, místní žáby a invazní ropuchy nejaktivnější a která místa obvykle vyhledávají, případně jak se žáby a ropuchy vyhýbají útokům mravenců. Ukázalo se, že ropucha obrovská preferuje otevřená stanoviště a je aktivní především během dne, stejně tak jako mravenci. Naproti tomu místní žáby aktivují především v noci. Přes den se ukrývají ve větvích keřů a stromů. Ropucha obrovská je rovněž zavalitější než místní mrštné druhy žab, které jsou k útěku před masožravými mravenci vybaveny delší holenní kostí, a tak rychleji „sprintují“. V dalším testu pak výzkumníci ve vybraných oblastech zvýšili „umělým“ přikrmením hustotu mravenců, což následně vedlo k významnému zvýšení úmrtnosti ropuch. Podobným přikrmováním v různých oblastech je tak podle autorů možné významně zvyšovat množství usmrcených ropuch. Vedlejší škody na původních druzích se prý zdají být malé.

Výsledky jsou zajímavé i proto, že by obdobného postupu mohlo být využito v boji i proti jiným nepůvodním druhům. Nesoulad ekologických interakcí amerických ropuch s australským prostředím se může stát jakousi „evoluční pastí“. Vlastnosti, které jim pomohly přežít v jejich domovině, se totiž nyní stávají nevýhodou. Tyto „evoluční pasti“ by měly být podobné u řady invazních druhů, které se vyvinuly v odlišném prostředí, než ve kterém se teď šíří a páchají škody.

Další informace:
Georgia Ward-Fear et al: Maladaptive traits in invasive species: in Australia, Cane toads are more vulnerable to predatory ants than are native frogs, Functional Ecology, doi: 10.1111/j.1365-2435.2009.01556.x, na internetu publikováno 31. března 2009. Odkaz na abstrakt článku byl v době zveřejnění tohto článku na adrese http://www3.interscience.wiley.com/journal/122294661/abstract

Georgia Ward-Fear, Gregory P. Brown, Richard Shine: Using a native predator (the meat ant, Iridomyrmex reburrus) to reduce the abundance of an invasive species (the cane toad, Bufo marinus) in tropical Australia, Journal of Applied Ecology, doi: 10.1111/j.1365-2664.2010.01773.x, na internetu publikováno 10. února 2010. Odkaz na abstrakt článku byl v době zveřejnění tohto článku na adrese http://www3.interscience.wiley.com/journal/123278896/abstract

Informace o ropuše obrovské na stránkách australského ministerstva životního prostředí - http://www.environment.gov.au/biodiversity/invasive/publications/cane-toad/factsheet.html
Informace o ropuše obrovské na stránkách světové databáze invazních druhů -http://www.issg.org/database/species/ecology.asp?fr=1&si=113


reklama

 
Radomír Dohnal, jst
Vydání tohoto textu bylo podpořeno z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Za obsah je zodpovědná výhradně redakce serveru Ekolist.cz a nelze jej v žádném případě považovat za názor MŽP.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist