Ekodesign - nástup ekologických spotřebičů v Česku?
 |
|
| Ekodesign začal židlí. | |
| Ilustrační kresba: Miloš Kalista/Ekolist.cz |
Podle evropské směrnice mají energetické spotřebiče významné dopady na životní prostředí. Proč je ale právě ekodesign podle EU ten pravý nástroj, který by je mohl snížit? Protože právě to, jak je výrobek navrhnut, určuje jeho dopad na životní prostředí. Jako hlavní úkol si EU klade snížení emisí skleníkových plynů, ke kterému by mělo dojít zvýšenou energetickou účinností elektrospotřebičů.
Výrobky, které budou splňovat požadavky směrnice, ponesou označení „CE“, jež bylo dosud rezervované pro tzv. označení shody (výrobek splňující směrnice EU). CE bude tedy u výrobku znamenat jak označení shody, tak splnění požadavku na ekodesign. Výrobek bez označení CE bude v EU neprodejný. V ČR budou na plnění směrnice dohlížet dvě kontrolní instituce: Česká obchodní inspekce bude kontrolovat, zda je na výrobku štítek s prohlášením o shodě, a Státní energetická inspekce bude kontrolovat správnost údajů uvedených v prohlášení o shodě.
Zatím EU vyčlenila skupinu čtrnácti výrobků, kterých se budou požadavky na ekodesign týkat. První na řadu přijde veřejné osvětlení, kde je přijetí zaváděcích opatření plánováno na květen 2008. Pak následují zdroje energie, nabíječky baterií, počítače, televize a další. Jako poslední dojde na elektrické motory, pumpy a ventilátory, a to v únoru 2009.
Povinnosti týkající se ekodesignu u energetických spotřebičů platí pro členské státy od 11. srpna 2007. Novela českého zákona o hospodaření energií, kterou vládě předložilo ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a která tuto směrnici převádí do českého práva, byla však sněmovnou schválena až v říjnu, senát ji schválil začátkem prosince a nyní novelu musí ještě schválit prezident. Vedoucí odboru elektroenergetiky MPO Ladislav Pazdera k tomu podotýká: „U takové obecné směrnice (jako je ta o ekodesignu) postupujeme spíš konzervativně, abychom nepřebírali nějaké nesmysly. Šlo nám hlavně o to, aby byly požadavky vůbec uplatnitelné v praxi. Sankce nám ale nehrozí, protože sama EU k ekodesignu neudělala nic.“
Ke smyslu směrnice si Pazdera nebere servítky. „Směrnice je úchylná, protože chce stanovovat minimální požadavky na celý životní cyklus. Informace o spotřebě energie má samozřejmě pro spotřebitele obrovský význam, ale těžko si dovedu představit, že by někdo výrobcům předepisoval, jaká má být maximální spotřeba energie, že obsah nějakého kovu ve výrobku nesmí překročit určitou hranici nebo že v něm nesmějí být nějaké materiály kvůli dopadu na životní prostředí,“ říká Pazdera. „Jak se bude například určovat počet kilometrů, které se můžou najet při výrobě a distribuci produktu? Je volný trh a není možné zakázat, aby se zboží dováželo ze Španělska do Estonska. Lidé nakupují to, co chtějí, a ne to, co povolí Evropská komise,“ myslí si Ladislav Pazdera.
|
EPD v Čechách Mezi dobrovolné nástroje snižování dopadů na životního prostředí patří v ČR například ekologické značení výrobků. Jsou u něj rozlišovány tři typy značení: environmentální prohlášení výrobce, ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek, kterou garantuje stát, a environmentální prohlášení o výrobku, tzv. EPD od anglického Environmental Product Declaration. Poslední z trojice se může rovnat požadavkům ekodesignu. Jeho získání předchází zpracování LCA studie výrobku. Prohlášení se týká všech fází životního cyklu a musí být ověřené nezávislou institucí. Tou je například Elektrotechnický zkušební ústav Praha. Jako první u nás obdržela EPD firma VSM Production pro šicí stroj. Následovaly Eta Hlinsko s podlahovým vysavačem a Isolit Bravo s fritovacím hrncem. Podle informací firmy ECO trend se cena za vytvoření EPD může pohybovat u velmi jednoduchých výrobků od přibližně 90 tisíc Kč až po několik set tisíc v případě komplikovaných zařízení. Díky dotaci ze státního rozpočtu a z Evropských sociálních fondů nyní ECO trend zpracovává EPD pro deset pražských firem za cca 10–15 % celkové ceny. Za určitých podmínek můžou zájemci získat EPD i zcela zdarma. |
Poněkud jinak vidí situaci lidé z občanského sdružení CIR (Centrum pro rozvoj a inovaci), které se propagací ekodesignu zabývá. Směrnice se podle nich příliš zaměřuje na spotřebu energie a opatření ke změnám klimatu. U ekodesignu se prý musí uvažovat, a ne ho brát otrocky. „Když při analýze zjistím, že snížení hmotnosti výrobku je příliš drahé, jdu jinou cestou a vyloučím z výrobku třeba nějaké škodlivé materiály. Nejdůležitější je právě první, rozvažovací část. Když se výrobce správně rozhodne, co je pro něj nejdůležitější, dá se na výrobku nejvíc ušetřit,“ tvrdí František Milichovský z CIR.
„Jediným účelem směrnice je prosazování evropských výrobců a zabránění dovozu z Číny,“ míní však Pazdera z MPO a vysvětluje: „EU vyhlásila tendry na zpracování minimálních požadavků na výrobky a tyto tendry zpracovávají svazy výrobců těchto zařízení. Ty samozřejmě řeknou, že nejlepší je to, co zrovna vyrábějí.“ V Bruselu jde podle Pazdery o byznys, a ne o životní prostředí. „Lobbista si vybere někoho, kdo chce politicky něco získat, a řekne mu například, že tyto žárovky jsou špatné, a přidá mu k tomu pár argumentů. Unie k tomu zadá studii a pak se o tom diskutuje. Komise je ve vleku lobbistů a členské státy proti tomu bojují. To je princip práce Evropské komise,“ říká Pazdera. Kritizuje i to, že se v poslední době energetická účinnost navázala na změny klimatu. Podle něj jsou totiž přeceňovány: „Lidská společnost spotřebovává stále víc zdrojů a není šance tento trend zvrátit. Evropské směrnice jsou čím dál víc obecnější a za vším vidí klima. Říci například, že používáním úsporných žárovek zachraňujeme klima, je nesmysl, protože na to téměř nemají vliv.“ Pavel Růžička z ministerstva životního prostředí říká: „Směrnice je možná úzce zaměřená na energii, ale podle mě jde o první krok, kterým se začíná a na který se mohou nabalovat další.“
Jak uvádí CIR, 70–80 % dopadu výrobku na životní prostředí je možné ovlivnit ekodesignem. „Záleží na typu výrobku. U auta, které má životnost řekněme 10 let a najede 250 tisíc kilometrů, je rozhodující spotřeba paliva a je jedno, z jakého plastu je vyrobena palubní deska, jestli je recyklovatelné čalounění, sedačka a podobné detaily. Nejdůležitější je konstrukce motoru,“ říká Miroslav Krčma z CIR a pokračuje: „U výrobků na jedno použití je otázkou, zda se těch 70 % ovlivnit dá. U designu chleba asi ne, u kelímku nebo láhve se však množství materiálu ovlivnit dá. Zlé jazyky tvrdí, že půllitrové láhve se dělají ze stejného materiálu jako jedenapůllitrové, jen jsou míň vyfouknuté.“
Další typy „eko“ nástrojů jako je čistší produkce, která spočívá v prevenci vzniku odpadů a znečištění, nebo environmentální systém řízení EMAS podle Pavla Růžičky z ministerstva životního prostředí nezaniknou. „Čistší produkce nebo EMAS jsou záležitosti řekněme podnikové, kdežto ekodesign se soustřeďuje čistě na výrobek,“ říká Pavel Růžička. K ekodesignu pak dodává: „Ekodesign vám nevyřeší, jestli někde ukapává olej, jestli je nějaký stroj puštěný o hodinu déle nebo jestli se udržuje jednou nebo dvakrát měsíčně.“ Podle Růžičky je škoda, že se do novely zákona nedostala možnost, aby výrobky firem s environmentálním systémem řízení EMAS automaticky vyhověly směrnici o ekodesignu. Naopak výrobky, které mají unijní ekoznačku (The Flower), směrnici vyhovují. Toto se ale nevztahuje na jednotlivé národní ekoznačky, jako je například česká ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek.
 |
|
| Ekodesign v praxi - jistič firmy OEZ Letrohrad. | |
| Foto: OEZ Group |
„Zatím nás nikdo z výrobců kvůli blížící se směrnici neoslovil,“ vrtí hlavou Krčma z CIR. „Občas se nám někdo svěří po skončení semináře, že by chtěli ve firmě něco sami zkusit, ale je to málo. Obávám se, že firmy nařízení splní jen papírově a půjdou do toho jen velké nadnárodní firmy, které to udělají pro svou image,“ dodává.
Co je pro firmu nejdůležitější, pokud se rozhodne pro ekodesignový projekt? „Aby s námi kompetentní lidé ve firmě opravdu spolupracovali,“ říká Luboš Nobilis z firmy ECO trend, která nabízí zpracování tzv. environmentální deklarace třetího typu (EPD – viz box). Nobilis dodává, že „zásadní je taky otázka důvěry, protože nám firma při práci na analýze životního cyklu svěří svá citlivá data.“ Jako velmi dobrou hodnotí například spolupráci s firmou VSM Production. Firma jako první v ČR získala environmentální prohlášení o výrobku pro svůj šicí stroj. „V týmu nesmějí chybět jak designéři, vývojáři či technici, tak lidé z managementu, kteří rozhodují o strategii, a lidé odpovědní za oblast životního prostředí,“ říká Nobilis.
Jednou z mála českých firem, která se snaží uplatňovat myšlenky ekodesignu, je firma OEZ Letohrad. "Už ve fázi konstrukční přípravy posuzujeme charakter, složení a nebezpečnost nových materiálů používaných na modelech a prototypech podle jednotlivých bezpečnostních listů", říká Čeněk Suchomel, vedoucí odboru ochrany společnosti. Jako příklad udává jistič BC 160 z řady Modeion, kde ve srovnání s předchozím typem jističe došlo ke snížení hmotnosti o 42 % a spotřeba energie nutná k jeho výrobě klesla o 70 %.
Podle informací od OEZ se použitím plastových výlisků snížilo množství kovového odpadu, zároveň se snížila spotřeba řezných a mazacích kapalin, nátěrových hmot a ředidel. Obaly výrobků jsou z recyklovatelného materiálu a při výrobě nebylo použito PVC, ani jiné nebezpečné látky. Počet druhů materiálů použitých ve výrobku klesl ze 13 na 7 druhů. Také počet součástek tvořících výrobek i s obalem, klesl z 299 na 201. "Na tomto jističi byl poprvé v rámci technického vývoje nových jističů použit "Proces posuzování životního cyklu výrobků – Eco-Design“, ze kterého jednoznačně vyplynul environmentální přínos tohoto jističe pro životní prostředí. Jistič BC160 získal nejvyšší ocenění Zlatý AMPER na veletrhu v Praze a přivezl Zlatou medaili i z Mezinárodního technického veletrhu v bulharském Plovdivu," říká generální ředitel OEZ Letohrad Jaroslav Toman.
Protože směrnice o ekodesignu úzce souvisí i se zpětným odběrem elektrozařízení, oslovil Ekolist i firmy, které se zpětným odběrem zabývají. Z osmi odpověděly pouze dvě a jen firma Rema Systém odpověděla na všechny otázky. „Myšlenku směrnice vnímáme jednoznačně pozitivně. Je třeba podporovat standardizaci v oblasti ekodesignu, a to především kvůli tomu, aby se zamezilo materiálové nehomogenosti výrobků a složitosti jejich demontáže a následného materiálového a energetického využívání. Na druhou stranu je třeba tuto myšlenku uvádět do praxe tak, aby nebyla spíš překážkou než přínosem. Při zavádění směrnice je potřeba diskutovat se zástupci výrobců a dát jim dostatečné informace o jejím smyslu,“ říká Rema. Podle jejích představitelů bude hodně klientů kolektivního systému sběru elektroodpadů, který Rema provozuje, potřebovat pomoc se zavedením směrnice do praxe. Někteří tak prý už činí dobrovolně a s předstihem. „V dlouhodobém časovém měřítku se to taky jednoznačně odrazí na snížení ceny recyklačního příspěvku. Budeme muset pečlivě sledovat, kdy se nově vyráběné přístroje začnou vracet v rámci zpětného odběru a kdy se tím sníží ceny recyklace,“ tvrdí Rema Systém.
|
Na počátku byla židle
Květoslava Remtová v brožuře Ekodesign, kterou vydalo ministerstvo životního prostředí, udává jako začátek ekodesignu rok 1992, kdy se na veletrhu v německém Hannoveru objevila kancelářská židle německé firmy Wilkhahn. Firma při výrobě snížila obsah škodlivých látek (například lepidla byla nahrazena mechanickými spoji) a vybudovala recyklační systém schopný recyklovat 95 % částí židle. Jednoduchá údržba židle a rychlá opravitelnost prodlužovala její životnost. Výrobní náklady a cena židle se značně snížily díky její recyklovatelnosti a její prodej vzrostl o 15 %.
Na příkladu stejného výrobku, židle australské firmy Formway Furniture, lze ukázat výsledky ekodesignového projektu:
Použití materiálů s nízkým dopadem na životní prostředí:
Design umožňující aplikaci principů čistší produkce:
Design splňující nároky na zdravé pracovní prostředí:
Design zaměřený na minimalizaci odpadu a materiálové náročnosti:
Design zaměřený na zvýšení životnosti:
Design zaměřený na snadnou renovaci a opětovné použití:
Design zaměřený na snadnou demontáž:
Design zaměřený na snadnou recyklaci: Zásady ekodesignu Květoslava Remtová dále uvádí sedm zásad ekodesignu uveřejněných roku 1992 v americkém časopise Innovation. Ve stručnosti jde o:
1. prosazování bezpečných produktů a služeb – budou bezpečné z hlediska zdraví člověka a mají co nejmenší negativní dopad na životní prostředí Podobné zásady sepsal i Server PRé Consultants zabývající se ekodesignem, z nichž vybíráme některé:
- nenavrhuj design výrobku, ale životního cyklu |
 |
|
reklama
