Fosilní paliva jsou někdy „zelenější“ než biopaliva
Experti Massachusetts Institute of Technology se rozhodli prozkoumat, zda zastánci biopaliv z řad průmyslu opravdu berou v potaz veškeré procesy nutné pro výrobu biopaliv. Dospěli k závěru, že v některých případech je dopad na přírodní prostředí i celkové emise CO2 nečekaně velký. Příklad: palivo se například vyrábí z palmového oleje z plantážích na místě vykácených deštných pralesů a celkový dopad je obrovský. A tradiční fosilní paliva tak opravdu mohou v konečném součtu být „zelenější“ volbou.
„Dospěli jsme k závěru, že technologie vypadající na první pohled velmi slibně mohou při špatném použití působit velké emise C02,“ říká James Hileman, hlavní autor studie. „Nedá se samozřejmě jednoduše říci: biopaliva jsou dobrá, či špatná. Vše záleží na tom, jak jsou vyráběna a zpracována. Podstatné je, že o tomto se příliš nemluví, a toho je třeba docílit,“ dodává.
Horší než se čekalo...
Hileman a jeho kolegové zevrubně analyzovali celkem 14 zdrojů paliva, od „tradičního“ leteckého benzinu až po nejmodernější biopaliva, která je možné používat i v motorech určených pro „obyčejný“ benzin.
Hlavní pozornost věnovali tomu, aby do svých výpočtů zahrnuli opravdu veškeré procesy výroby biopaliv, tedy od získání biomasy přes výrobu paliva po jeho spálení v motoru. „Všechny tyto procesy vyžadují energii,“ říká Hileman. „A to má samozřejmě za důsledek vypouštění oxidu uhličitého.“
Jedním z hlavních závěrů je, že dle vědců hodně záleží na typu půdy používané pro pěstování výchozích „surovin“ pro biopaliva a její poloze v ekosystému. Pokud jsou palmy pěstovány na nově vykácených plochách deštného pralese, do ovzduší v konečném součtu unikne 55 x více C02 než v případě, kdy jsou palmy pěstovány na starých plantážích.
Může se tedy stát, že užití určitých biopaliv obnáší až desetinásobně vyšší emise než při využití fosilních paliv. „Plyne z toho například, že touto optikou se najednou některé technologie stávají zelenější a jiné ne,“ říká Hileman.
Hlavních úkolem podle něj je najít dostatečné plochy, na nichž by bylo možné získávat biomasu bez toho, aniž by byl celkový dopad na životní prostředí ničivý. Jednou z možností je například získávání biomasy z mořských řas. „Potřebujeme paliva, která mohou být vyráběna za nízké ceny a ve velkých množství,“ konstatuje Hilman. „Do rovnice úvah o tom, jak toho docílit, je třeba dosazovat i emise skleníkových plynů. A je tedy zřejmé, že v tomto oboru je opravdu mnoho zajímavé práce.“
Hileman vidí cestu v pěstování takových plodin, které nemají takový dopad na přírodu. Velmi přínosné mohou být rostliny jakou je například jantropha, z kterých se kromě paliva dá kromě oleje získat zároveň i krmivo pro hospodářská zvířata, hnojivo a biomasa pro energetické účely. Biopaliva z takovýchto ‚víceúčelových‛ rostlin jsou podle něho cestou, jak emise z leteckých paliv snížit.
reklama