Geocaching pohledem ochránců přírody

Zábavě, která v sobě spojuje turistiku a sport, propadlo už mnoho lidí z celého světa. Česko není výjimkou. V jeho luzích a hájích je ukryto již přes 14 tisíc schránek, neboli „keší“. Některé jsou umístěné i v chráněných územích. Jak na geocaching nahlíží profesionální ochrana přírody?

Kde je schovaná "keška"? Na snímku přírodní památka Kamenná slunce v CHKO České středohoří, kde je ukrytá schránka. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Lubomír Peterka/CHKO České středohoří

Princip geocachingu je jednoduchý. Po zaregistrování na specializovaném serveru získá hledající „kešer“ přístup k databázi existujících skrýší s jejich popisem, které se posléze může vydat hledat do terénu. Užitečnou, nikoli však nezbytnou pomůckou při hledání je navigační přijímač GPS.

Ostatně právě systém GPS stál podle informací české encyklopedie geocachingu (wiki.geocaching.cz) u samotného zrodu této hry. Konkrétně rozhodnutí vlády Spojených států již dále nelpět na uměle zaváděné chybě v systému GPS. Tímto krokem se jeho přesnost zvýšila i pro civilní uživatele z desítek metrů na metry a Dave Ulmer tak mohl 3. května 2000 ukrýt první schránku na světě.

Tyto schránky, které mají podobu různě velké krabičky obsahující zápisník pro nálezce a „poklad“, bývají většinou ukryty na zajímavých místech - s pozoruhodnou historií nebo přírodní zajímavostí. Vůbec první schránka na území Česka byla založena v národní přírodní rezervaci Šipka u Štramberku. V souvislosti s tím se ale nabízí otázka, zda nemůže být tato aktivita přírodě na obtíž.

V současné době se ve zvláště chráněných územích v České republice nachází stovky schránek, sami ochránci přírody však říkají, že drtivá většina „hledačů“ se chová slušně a negativní dopady této aktivity jsou srovnatelné s běžnou pěší turistikou. Jedná se především o sešlap nebo mírný hluk.

„Podstatou této hry je objevování tajemství a s tím se automaticky pojí i princip skromnosti a pokory před okolním světem,“ říká Martin Kouřil ze Správy Národního parku Podyjí. „Obecně lze tedy říci, že o tuto hru se zajímají většinou lidé, kterým myšlenky ochrany přírody nejsou cizí, jsou ochotni pochopit i důvody, které tuto hru limitují a podle toho přizpůsobit i své jednání.“

Vážnější problém může nastat při zakládání schránek na nevhodných místech. „Nic nelze namítat proti krabičce umístěné na již existujícím technickém zařízení jako je sloup, zábradlí, lavička a podobně,“ uvádí příklady bezproblémových míst Josef Mottl ze správy CHKO Český kras. Nepřípustné je ale zvolení takových míst, u kterých dochází k poškození památných stromů nebo skal.

Nejčastější prohřešek lidí, kteří nové schránky ve zvláště chráněných územích vytvářejí, je jejich umístění doprostřed národní přírodní rezervace nebo I. zóny národních parků, kam je turistům vstup mimo vyznačené cesty zákonem o ochraně přírody a krajiny zakázán. „Neznalostí zákona dostává autor schránky ostatní i sebe do střetu s ochrannými podmínkami,“ poukazuje na jádro problému Petr Maryška z CHKO Moravský kras.

Takovým případem bylo i umístění dvou schránek v I. zóně Národního parku Podyjí několik desítek metrů od značené cesty, tudíž v nepřístupné části NP. „Pomocí serveru www.geocaching.com jsme na tuto skutečnost upozornili autora schránky a ten neprodleně zjednal nápravu tak, že schránky umístil na veřejnosti přístupné místo. Tato komunikace proběhla neformálním způsobem, aniž by bylo nutno pátrat po skutečné identitě vlastníka schránky,“ objasňuje Martin Kouřil postup, jakým správy v takových chvílích postupují. V krajním případě je řešením kontaktování provozovatele geocachingového serveru, který problematickou schránku z databáze vyřadí.

	Schránky mají podobu různě velké krabičky obsahující zápisník pro nálezce a „poklad“, a bývají většinou ukryty na zajímavých místech. Na snímku "keška" ukrytá v dutině stromu. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
	Foto: Lubomír Peterka/CHKO České středohoří

Úplně nejlepším řešením je podle Mottla předchozí domluva ohledně vhodného umístění schránky mezi správou a zakladatelem schránky. „V případě CHKO Český kras zatím došlo ke třem takovým kontaktům, které byly prvními vlaštovkami v tomto směru. Do budoucna předpokládáme větší spolupráci. Často ani nemusí zakládající vědět, že právě v zamýšleném umístění jeho budoucí schránky může dojít k budoucímu poškození nebo zničení lokality zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny,“ vysvětluje Mottl. Lidé ze správy mohou kešerovi také pomoci s informacemi o dotyčném místě a jeho významu. Důležité je, aby autor schránky uvedl správné údaje o přístupu ke schránce, povolení nebo zákazu vjezdu cyklistům a táboření.

Obecně se ale dá říci, že se i přes výše zmiňované a některé další nepříjemnosti staví většina ochránců přírody ke geocachingu a jeho vyznavačům kladně. Zejména proto, že jde o šetrnou rekreační aktivitu, která zároveň může lidem předat nenásilnou formou mnoho informací o přírodě.

„Příroda je nejen naše, ale i jejich,“ říká Petr Maryška. „Keše zakládají, aby na něco někoho upozornili, něco někomu ukázali.“ Také Slavomír Valda ze Správy CHKO Kokořínsko se staví k této aktivitě vstřícně: „Geocaching vnímáme jako v podstatě pozitivní osvětovou aktivitu, která zábavnou formou "nutí" hráče k šetrnému pohybu v přírodě s ohledem na "mudly" (tj. lidi, kteří hru neznají, pozn. redakce) a přitom jim představuje přírodní i kulturně historické zajímavosti v jejich okolí.“

Správy samotné pak často do schránek umisťují i své informační materiály, které mají vztah k danému místu. „Věřím, že si je vyzvedl ten, u koho vzbudili opravdový zájem,“ dodává Jiří Lehký z CHKO Beskydy a představuje tak jednu ze situací, kdy spolu může geocaching a ochrana přírody najít společnou řeč.

---

reklama

---