Jak se nakládá s freony z lednic a autoklimatizací?
 |
|
| Skládka vyřazených lednic u Kácova, rok 2001. | |
| Ilustrační foto: Tomáš Kramár/EkoList |
Od ledna 2003 do letošního srpna šla část starých lednic zpět k výrobci, o likvidaci zbývajícího množství se postaral Státní fond životního prostředí. Od srpna je likvidace výhradně na výrobcích. Ti založili společnost Elektrowin, která bude provozovat tzv. kolektivní systém, z kterého bude hrazena likvidace starých lednic. O samotné rozebírání lednic se pravděpodobně postará firma Praktik Liberec. „Jsme v jednání, smlouvu jsme ale ještě nepodepsali,“ říká Pavel Linhart, obchodní ředitel Praktiku Liberec.
Nejlepší technologie
Na likvidaci ale čekají i lednice, které se do systému zpětného odběru nedostaly. Jde například o lednice ve sběrných dvorech. O ně by se mohla postarat i jiná firma než Praktik Liberec. V úvahu přichází Sita nebo Rumpold. Obě pro likvidaci lednic používají zahraniční mobilní technologii SEG. „Výhodou je to, že může do republiky přijet třeba jen jednou za rok, když se nashromáždí dostatečné množství lednic,“ říká Petr Kondýsek ze Sity. Sita by se podle něj mohla postarat například o lednice ze sběrných dvorů, ale současná situace je podle něj nejednoznačná. „Každé město řeší likvidaci starých lednic jinak. Nový systém nakládání s lednicemi se teprve nastavuje. Je to takové období bezvládí,“ říká Petr Kondýsek.
To potvrzuje i Martin Sailer ze Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů (CECED). Výrobci jsou například odpovědní za výběr nejlepší dostupné technologie na likvidaci lednic. Podle Sailera ale nejsou v ČR ani v Evropě žádné oficiální normy nebo metodiky, podle kterých by bylo možné takovou technologii vybrat. Jedinou současnou autoritou jsou odpovědné odbory ministrstva životního prostředí (MŽP), které vydávají autorizace zpracovatelským organizacím na území republiky. „Například není jednoznačně stanoveno, jaká by měla být průměrná výtěžnost freonu na daný objem lednic. Systémová řešení jsou v rozběhu,“ říká Sailer. „My dnes ani nedokážeme přesně určit, o jaký objem lednic ročně půjde. Naší snahou ale je najít firmu s nejlepší možnou technologií, která bude mít všechna potřebná povolení MŽP a nabídne za zpracování také odpovídající cenu.“
Do garáže ne
Rumpold svou technologii z ČR asi do konce roku stáhne, její nákladovost podle Zdeňka Vodrážky z Rumpoldu převyšuje poplatky za likvidaci lednic. Vodrážka se obává, že výrobci budou tlačit cenu za likvidaci dolů a lednice půjdou k amatérským zpracovatelům.
„Nový systém si vybere dílny, které to umějí, a tím se zamezí, aby to dělali tzv. garážoví odborníci,“ uklidňuje Jaroslav Brabec z konzultační firmy Dewarec. Prubířským kamenem je podle něj získávání freonu z izolační vrstvy lednic. To prý umí jen pár firem a ostatní by měly odpadářský trh opustit. „Zatím to stahoval z lednic kdekdo a rizika tu opravdu byla. Ale to se teď změní,“ míní Brabec. S tím souhlasí i Linhart z Praktiku Liberec: „Pokud půjde zpětný odběr přes kolektivní plnění, tak bude situace přehlednější. Pravidla pro nakládání s tímto druhem odpadu jsou velmi přísná,“ říká a dodává: „Tak jednou měsíčně je u nás Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). A za poslední dva měsíce se počet kontrol ještě zvýšil.“
 |
||
| Ozonová díra nad jižním pólem 22.9.2004. | ||
| Ilustrační foto: NASA/Goddard Space Flight Center Scientific Visualization Studio/svs.gsfc.nasa.gov |
Spálit, předělat, zrecyklovat
Co se dělá se získaným freonem? Dá se spálit ve dvou českých spalovnách nebezpečných odpadů, Spovo a Ekotermex. Praktik Liberec uvažuje i o využití služeb německé firmy, která na základě chemicko-fyzikálních procesů přepracuje freony na dále využitelné kyseliny. To je postup, který by byl bližší i legislativě, která upřednostňuje materiálové využití odpadů.
Některé freony jsou poměrně drahé látky a vyplatí se je vyčistit a znovu použít. Recyklaci freonů provádí v ČR firma Ekotez. Fyzikálně přečistí freon od nechtěných složek, jako je olej, minerální kyseliny, mechanické nečistoty a voda. Zrecyklovaný freon má pak stejné využití jako freon nový.
„Z lednic sem vozí chladivo jen nepatrné množství zákazníků a z autoservisů nikdo, což je neklamným důkazem, že vypuštění do atmosféry je stále nejen nejlevnější, ale hlavně možné řešení,“ říká Lukáš Groulík z Ekotezu. Problém vidí v neschopnosti ČIŽP tyto skutečnosti evidovat.
Podle něj můžou autoservisy tvrdit, že freon před opravou klimatizace už v ní nebyl, že unikl skrz poškozené těsnění, při havárii apod. „Tipuji, že tak 90 % autoservisů opravujících autoklimatizace se zbavuje vysátého freonu vypouštěním do vzduchu,“ odhaduje Groulík. Uznává ale, že kontrola servisů je těžká věc. Jak upozorňuje Jan Kužel z MŽP, automobil nemusí mít nikde uvedeno, jaké chladivo (a kolik) je použito v jeho klimatizaci. To například klimatizace budov mívají uvedeno ve své technické dokumentaci.
Nejdřív glejt, potom peníze
Groulík nicméně poukazuje i na pozitivní příklad. „Firma, která dostane zakázku od státu, např. na opravu klimatizace na úřadě, má jasně daná pravidla. Nejprve pečlivě shromáždí veškerý freon, doveze ho k nám, obdrží „glejt“ na převzetí nebezpečného odpadu a teprve potom dostane od úřadu zaplaceno,“ říká Groulík.
Odbor ochrany ovzduší MŽP o problému ví. „Za obzvláště palčivý problém považujeme zacházaní s chladivem R12 v autoklimatizacích, se kterými bývá manipulováno způsobem, který je v rozporu s platnou legislativou,“ píše Jan Kužel, ředitel odboru ochrany ovzduší ministerstva. „V současné době hledáme způsoby, jak účinně vyhledávat organizace, které s těmito látkami zacházejí v rozporu se zákonem. Tuto úlohu začíná plnit stále efektivnější spolupráce České inspekce životního prostředí (ČIŽP) spolu s celními orgány. Je tak postupně monitorována distribuční síť a cesty regulovaných látek až k posledním uživatelům,“ popisuje aktivitu MŽP Kužel.
V roce 2004 provedla ČIŽP 468 kontrol týkajících se dodržování předpisů v ob- lasti ochrany ozonové vrstvy Země a uložila 132 pokut. „Kontrolujeme nejen subjekty s povolením, ale vytipováváme i ty, které by mohly s uváděnými látkami neoprávněně manipulovat. Pokud máte informace, které by pro nás mohly být podnětem k šetření, sdělte nám je, prosím,“ vyzývá mluvčí inspekce Eva Rolečková.
| Jak se poměrně "těžké" freony dostanou do ozonové vrstvy?
Do svrchní části troposfery (10-12 km) se freon dostane pomocí proudění vzduchu, který se ohřívá o zemský povrch a stoupá vzhůru. Ve stratosféře, kde je shromážděno nejvíce ozónu (výšky do 40 km) se freony pohybují molekularní difuzí - náhodným "postrkováním" molekuly freonu pohybujícími se molekulami okolního vzduchu. Podobný mechanismus známe z denní zkušenosti: cukr zalitý v šálku vodou se postupně rovnoměrně rozptýlí v celém objemu šálku, i když nepoužijeme lžičku k zamíchání (to by samozřejmě celý proces urychlilo). Nebezpečí freonů ve srovnání s jinými látkami, které také vypouštíme do ovzduší, je v tom, že mají velmi dlouhou životnost. Zatímco většina organických látek je do několika dnů odbourána chemickými reakcemi v atmosféře, freony v ní zůstanou zhruba 50 let. Mají tedy spoustu času na pomalou difuzi do stratosféry, kde urychlují rozklad ozónu. Mimochodem to také znamená, že ještě 50 let po úplném zákazu freonů se s jejich následky budeme vypořádávat. Josef Šedlbauer, Technická univerzita Liberec |
Článek vyšel v tištěném EkoListu č. 11/2005.
reklama
