Je libo toxickou Rubikovu kostku? Za škodlivinami v hračkách stojí recyklace plastů z elektrošrotu, upozorňuje Arnika
“Bromované zpomalovače hoření jsou látky, které jsou sice v současnosti Stockholmskou úmluvou regulované, nicméně je zatím povoleno je recyklovat, lze tedy recyklovat výrobky, které tyto škodlivé látky obsahují. A tak se mohou dostávat do hraček," říká Jindřich Petrlík. "Do naší studie byly vybírány nejen hračky, ale i předměty denní potřeby pro děti a ženy. Tyto předměty jsou vyrobeny z recyklátů a většinou z plastů, které byly původně používané na elektroniku nebo na předměty, kam se BFR přidávají záměrně. Ale samozřejmě není důvod, aby tyto látky byly v hračkách jako jsou Rubikovy kostky, což byl nejčastější předmět, který jsme analyzovali,“ říká Petrlík.
Vysoká koncentrace toxických látek obsažených v nejrůznějších plastových hračkách podle Arniky stojí za poruchami nervové soustavy a chování u dětí. Podle nedávné studie se škodlivé látky do těla člověka dostávají nejen konzumací potravin a z prachu, ale dokonce i kůží. Stačí tedy pouhý dotyk s předmětem, jenž škodlivé látky obsahuje, a máme tuto látku v těle.
“Je alarmující, že analyzované předměty obsahují škodlivé látky z řady bromových zpomalovačů hoření, neboť právě tato skupina je podezřelá z toho, že přispívá ke vzniku poruch jako je ADHD syndrom, jenž se u dětí za poslední desetiletí až čtyřnásobně zvýšil. V České republice touto poruchou trpí každé patnácté dítě,“ říká Jindřich Petrlík. Podle něho je potřeba toxické látky z předmětů, kterým jsou vystavovány přímo děti nebo jejich matky v období těhotenství, vyloučit.
Arnikou koordinovaná studie probíhala ve 26 zemích světa. V rámci mapování českého trhu bylo nakoupeno 50 předmětů, ty se poté testovaly na přítomnost bromu, který je jedním z hlavním prvků, který může signalizovat přítomnost bromových zpomalovačů hoření. Velká část testovaných vzorků byla zakoupena v Holešovické tržnici v Praze, některé ale pocházejí z obchodních domů. K základní analýze se používal ruční analyzátor XRF.
“Když jsme zjistili, že předmět obsahuje více než 1000 částic na milion bromů, tak jsme předměty odeslali k podrobnější chemické analýze, kde byly předměty zanalyzovány na daleko přesnějších přístrojích. Zjistili jsme tak, jaká je konkrétní koncentrace látek, které jsou na seznamu Stockholmské úmluvy a které jsou považovány za nejvíce nebezpečné. Konkrétně se jedná o skupinu polybromovaných difenyletherů (PBDE) a hexabromcyklododekanů (HBCD),“ říká Jindřich Petrlík s tím, že Arnika chce na plánovaném jednání v Ženevě jednat o zpřísnění limitů pro obsah BFR v odpadech a o zákazu recyklace těchto látek v plastech.
“V sedmi z jedenadvaceti analyzovaných předmětů zakoupených v ČR bylo zjištěno více než 50 ppm tzv. bromovaných zpomalovačů hoření (BFR), což lze považovat za vysoké množství,“ říká Jitka Straková z Arniky, koordinátorka mezinárodního monitoringu. “OktaBDE a hexabromcyklododekan (HBCD) jsou již sice mezinárodní Stockholmskou úmluvou zakázány, v hračkách se však přesto hojně vyskytovaly. Zákaz polybromovaných difenyletherů (PBDE) se snad také blíží. Měla by se zpřísnit pravidla pro nakládání s elektroodpadem a s plasty obsahujícími tyto látky,“ dodává Straková.
Studie našla vzorky v produktech pro děti překračující navrhované i existující limity. Například 43 vzorků (což je 39 % ze všech testovaných) obsahovalo OctaBDE v hodnotě vyšší než 50 ppm, jeden vzorek překročil vyšší navrhovaný limit 1 000 ppm. Sedm vzorků (7 %) obsahovalo HBCD koncentraci vyšší než 100 ppm a dva vzorky překročily vyšší navrhovanou úroveň 1000 ppm. 48 vzorků (což je 43 %) obsahovalo DecaBDE, které překračovalo současné limity pro nebezpečný odpad. Data poukazují na důležitost ochranných limitů nebezpečného odpadu, protože slabá regulace může nahrávat k toxickému recyklování.
Potíž je v tom, že podle Evropské unie a podle její politiky tzv. cirkulární ekonomiky by se mělo maximum odpadů recyklovat. “Recyklace je lepší než skládkování a spalování odpadů. Problémem je ale přístup, který dovoluje recyklovat i toxické látky v odpadech a tomu se podřizuje i nastavení limitů pro jejich obsah v odpadech. Toxické látky i v plastech lze rozložit chemickou cestou. Podstatné je tam ty látky nepřidávat. O tom všem se bude jednat v Ženevě,“ dodává odbornice na evropskou chemickou politiku Karolína Brabcová z Arniky.
Mezinárodní Stockholmskou úmluvou se signatářské státy zavazují k eliminaci nejvýznamnějších persistentních organických látek (POPs). Úmluva obsahuje limity pro nebezpečné látky, jsou to hodnoty toxických látek, kvůli kterým je odpad považován za toxický, a tím pádem s ním musí být nakládáno podle přísných předpisů. V EU v současné době platí hranice 1 000 ppm. Podle Arniky je ale nejvyšší únosná míra, aby nebylo poškozeno zdraví, 50 ppm. Tento limit proto navrhne na jednání stran Stockholmské úmluvy koncem dubna v Ženevě jako hranici nízkého obsahu polybromovaných difenyletherů. Arnika se také obrátila na Evropskou komisi, kterou žádá o podporu ohledně nastavení přísnějších limitů pro tyto látky.
Bromované zpomalovače hoření (BFRs – brominated flame redardants) jsou různé organické sloučeniny bromu, přidávané do výrobků za účelem zmírnění průběhu požáru. Mezi BFRs patří polybromované difenyletery (PBDE), polybromované bifenyly (PBB), bromované bisfenoly (např. TBBP-A) a hexabromcyklododekan (HBCD). Do životního prostředí se tyto látky dostávají při výrobě, používání i recyklaci výrobku. V uplynulých deseti letech byla přítomnost BFR potvrzena ve vzduchu, vodě, odpadních kalech, kancelářském prachu, rybách a jiných živočiších, v lidské krvi, tukových tkáních i mateřském mléce. Většina BFRs je toxických. BFRs poškozují imunitní, endokrinní a reprodukční systém. Mají negativní vliv na správný vývoj plodu. Existuje i podezření, že jsou karcinogenní. Polybromované difenylethery (PBDE) se nejčastěji přidávají do elektroniky. Mezi nejvýznamnější technické směsi PBDE patří PentaBDE, OktaBDE a DekaBDE. Mezi nejnebezpečnější patří polybromované dibenzodioxiny a polybromované dibenzofurany. Hexabromcyklododekan (HBCD) se v současnosti nejvíce používá v izolačních polystyrenových pěnách a nebo do plastů v automobilovém průmyslu apod.
Nechcete mít doma toxické hračky a výrobky? Řadu předmětů lze podle Arniky nahradit za věci z přírodních materiálů, typicky z dřeva. Nejvíce ohroženou skupinou ohledně toxických látek jsou matky a jejich nenarozené děti, neboť zásadní vliv pro vývoj dítěte má věk právě do devátého měsíce a na malé děti hlavně do druhého roku. Situace ohledně regulace toxických látek se podle Brabcové může zlepšit za 5-10 let.
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama