Jeden svět 2010 přináší Zelené výzvy
Řecký dokument Země bez lidí režiséra Andrease Apostolidise uvedený v rámci festivalu dokumentárních filmů Jeden svět 2010. Tanzanský národní park Serengeti je považován za vzorný příklad lidské péče o divokou přírodu. Méně se už ví, že na území parku o rozloze Belgie nesmí vkročit jeho původní obyvatelé Masajové. Paradoxním důvodem pro toto opatření je ochrana přírody a turismus. Zatímco Masajům je lov v těchto končinách přísně zakázán, turisté si za tučný poplatek mohou lovit, co se jim zlíbí.
|
|
Foto: Jeden svět |
Českým zástupcem v této environmentální kategorii je dokument Martina Marečka Auto*mat přibližující stejnojmennou občanskou iniciativu, která se již několik let snaží upozornit na problematiku městské dopravy a vyjednat lepší podmínky pro chodce a cyklisty v Praze. Recenzi na tento film najdete i na stránkách Ekolistu.cz.
Doprava je stěžejním tématem i dánského filmu Bombajská spojka. Indické velkoměsto se potýká s velkými dopravními problémy v hromadné i automobilové dopravě. Snímek dvojice dokumentaristů Camilly Nielsson a Fredericka Jacobi nabízí nejen tři rozdílné pohledy na řešení bombajské dopravy, ale klade i otázky ohledně politického lobbingu a zdravého životní prostředí jen coby luxusu pro společenskou elitu.
O politice a dopravě vypovídá také další dánský snímek Andrease M. Dalsgaarda Dva muži v Bogotě zachycující snahu dvou kolumbijských politiků, Antanase Mockuse a Enriquea Penalosy o změnu v komunální politice. Svérázný Mockus dokázal nejen zredukovat dopravní zácpy, ale především vyvolat v lidech zájem o politické dění. Jeho nástupce ve starostenském křesle Penalosy pokračoval v jeho šlépějích. Vybudoval síť veřejné dopravy, cyklostezky, parky a dětská hřiště.
Britský dokument Mizející ryby byl inspirován knihou The End of the Line novináře Charlese Clovera o globalizaci rybolovu. Režisér Rupert Murray v něm upozorňuje na fakt, že způsob a tempo, jakým dnes rybolov na celém světě probíhá, neumožňuje přírodě obnovovat své zdroje. Snímek poukazuje na nedodržování kvót pro lov ze strany Číny i některých evropských států, na neekonomický lov velkého množství ryb a upřednostňování některých druhů, zejména tuňáků. Film přináší i několik základních rad, jak může každý pomoci svou troškou k zachování rovnováhy ve světových oceánech.
Praktické rady z předchozího snímku jistě nebudou tak radikální jako změna životního stylu , k níž se odhodlali hrdinové finského snímku Rodinná dieta. Rodina režiséra Johna Webstera se totiž rozhodla, že zkusí vydržet jeden rok zcela bez produktů, k jejichž výrobě nebo při jejichž použití je potřeba ropy. Jak se ale ukázalo vyměnit automobil za autobus, letadlo za vlak, motorový člun za veslici nebo nakoupit v obchodě základní potraviny není za těchto podmínek vždy snadné, zvlášť pro rodinu s dětmi. Komplikace a nepohodlí vyvolává rozpory a členové rodiny se během roku uchylují ke kompromisům a jednodušším řešením.
Nikoli už ropa, ale jiná kapalina, voda, hraje hlavní roli v kanadském snímku režisérky Stephanie Soechtigové Vodovoda. Film se zabývá zejména fenoménem balené vody. Ukazuje například, že voda v plastové lahvi je často tatáž, jaká teče ve všech amerických domácnostech z vodovodu. Dále rozkrývá, jak se známé nadnárodní společnosti díky mezerám v zákonech vyhýbají daním z čerpání vody a recyklace, zveřejňování výsledků studií o zdravotní nezávadnosti i morální odpovědnosti. Skupiny nezávislých expertů, aktivistů či novinářů v dokumentu upozorňují na nebezpečnost plastových lahví pro lidské zdraví, nadměrné čerpání vody a nedostatečnou recyklaci plastu.
Film Byl jednou jeden ostrov se odehrává na malém korálovém ostrově obývaném čtyřmi stovkami Polynésanů. Přestože je vinou globálního oteplování atol v posledních letech stále častěji zaplavován stoupající hladinou Tichého oceánu, nechtějí se zdejší obyvatelé přestěhovat na pevninu, jak jim navrhuje tamější vláda. Raději na svůj ostrůvek pozvou dvojici vědeckých odborníků v naději, že pro ně najdou řešení. Novozélandský snímek Briara Marche zachycuje kromě přímého dopadu ekologických změn na komunitu původních obyvatel i tradiční způsob života a myšlení Polynésanů.
Sociální rozměr má i americký dokument Vysněný odpad, jehož hrdiny jsou příslušníci nejnižší společenské vrstvy v Káhiře. Režisérka Mai Iskander natáčí jejich každodenní život v okrajové čtvrti Mokattan. Jediný zdroj obživy představuje pro tuto místní šedesátitisícovou komunitu sběr a zpracování odpadu. I o ten však přicházejí s příchodem zahraničních společností na káhirský trh s odpadky. Vysoce efektivní recyklační systém, v němž se obyvatelům Mokattanu daří zpracovávat 80 procent veškerého odpadu, nahrazuje moderní technika italských a španělských firem s několikrát nižší účinností. Snímek zachycující ničivý dopad globalizace na osudy jednotlivců i celé komunity je Iskanderové debutem a probojoval se do letošní širší oscarové nominace.
Kratičký film Marcela Barelliho Tučňáci v tísni vypráví o ptačím putováním za novým domovem poté, co došlo k rozpuštění antarktického ledovce.
|
||
Foto: Jeden svět |
Problematikou geneticky modifikovaných plodin, technologického pokroku, globálního oteplování a poptávce po surovinách se zabývá i film Hlad zařazený do sekce Máte právo vědět. Německý film tvůrců Marcus Vetter a Karin Steinberger, přináší pohled na osudy komunit a konkrétních lidí, kteří se na třech kontinentech ocitli v pasti současných mezinárodních poměrů.
Dětem Jeden svět nabídne devítiminutový úsměvný film Marcela Barelliho Tučňáci v tísni o ptačím putováním za novým domovem poté, co došlo k rozpuštění antarktického ledovce a čtyřminutovou animovanou parodii Meatrix: Příběh čuníka z velkokapacitního vepřína.
Pražské festivalové centrum bude již tradičně v kině Lucerna. Dalšími festivalovými kiny budou Světozor, Divadlo Archa, Atlas, Francouzský institut, Městská knihovna a Evald.
Během čtyř večerů naváže na promítání filmů beseda na dané téma. Diskutovat přijdou i poslanci Marlin Bursík a Lubomír Zaorálek.
Kromě Prahy navštíví Jeden svět během března a dubna tato města: Bílina (29.3.-2.4.), Brno (22.-30.3.), České Budějovice (16.-19.3.), Děčín (8.-10.4.), Hradec Králové (12.-16.4.), Hrádek nad Nisou (23.-25.3.), Jablonec nad Nisou (22.-25.3.), Karlovy Vary (19.-21.3.), Kladno (17.-20.3.), Kralupy nad Vltavou (22.-23.3.), Libčice nad Vltavou (19.3.), Liberec (21.-28.3.), Mělník (25.-27.3.), Mikulov (17.-20.3.), Mladá Boleslav (22.-26.3.), Nový Bor (19.-21.3.), Olomouc (22.-31.3.), Opava (22.-26.3.), Ostrava (22.-27.3.), Pardubice (22.-27.3.), Plzeň (15.-26.3.), Polička (23.-25.3.), Rožnov pod Radhoštěm (29.-31.3.), Tábor (18.-20.3. a 22.3.), Tanvald (29.-30.3.), Teplice (15.-18.3.), Třinec (25.-31.3.), Ústí nad Labem (15.-20.3.) a Ústí nad Orlicí (7.-10.4.).
Pro ty, kteří by se rádi podívali na některý ze zajímavých dokumentárních filmů z minulých let, je ve spolupráci s Českou televizí připraveno on-line vysílání. Na stránkách www.ceskatelevize.cz/jedensvet lze až do 28. března shlédnout deset filmů. V rámci tohoto programu je možné vidět například britský film Čas hlupáků o možných dopadech klimatických změn.
Novinkou letošního ročníku je program "Jak získáš své diváky ty?" umožňující komukoliv aktivně se zapojit do šíření dokumentárních filmů Jednoho světa. Z nabídky 18 snímků, pro které bude možno hlasovat na internetových stránkách, budou vybrány tři tituly s nejvíce hlasy, jenž si diváci budou moci posléze zdarma půjčit k vlastním projekcím. Filmy mohou pouštět v oblíbené kavárně, klubu, škole nebo třeba doma v obýváku. Jediná podmínka je, že se na takovou projekci nebude vybírat vstupné. Zapojit se do programu bude možné po skončení festivalu prostřednictvím webové přihlášky.
Do nominace byly vybrány tyto filmy s environmentální tematikou: Byl jednou jeden ostrov, Bombajská spojka, Hlad, Vysněný odpad a Země bez lidí.
Více informací o 12. ročníku festivalu, filmech, doprovodném programu naleznete na webových stránkách www.jedensvet.cz.
reklama