Klece – (ne)přijatelné řešení chovu nosnic

Ochránci zvířat považují klecové chovy za kruté vězení, v kterém nosnice zbytečně trpí. Zástupci drůbežářského průmyslu to popírají a argumentují i pragmatickou a ekonomickou stránkou věci. Od roku 2012 budou muset být klasické klece nahrazeny alespoň tzv. obohacenými. Průmysl chce prosadit odložení tohoto termínu, ochránci naopak doufají, že rok 2012 platí.

Zákaz klasických klecí vyplývá ze směrnice 1999/74/ES, podle které by se od roku 2012 nesměly klasické klece používat a nosnice by měly být chovány jen v tzv. obohacených klecích či alternativních chovech. Podle Dity Michaličkové z neziskové organizace Společnost pro zvířata jsou obohacené klece pro chov nosnic sice lepší alternativou, ale nejsou dokonalé: „Stále jsou to klece“.

Přesto tyto nové klece poskytují nosnicím větší komfort: k dispozici je hnízdo, bidýlko, podklad s materiálem k popelení, vybavení na obrušování drápů a celkový životní prostor na jednu nosnici je větší, než je plocha papíru A4 (vyhláška stanovuje nejméně 750 cm2 prostoru v kleci na jednu nosnici, z toho 600 cm2 využitelné plochy). Klasické klece poskytují ptákům životní prostor menší než plocha papíru A4 (vyhláška stanovuje alespoň 550 cm2). Jak uvádí Společnost pro zvířata, v klasických klecích jsou slepice namačkány jedna na druhou, stojí v holé drátěné kleci a mohou jen z jednoho pásového dopravníku přijímat krmivo a na druhý pás snášet vejce.

Zástupci drůbežářů a akademické sféry považují klecové chovy za lepší (viz níže). Podle nich je naopak volný chov problematický, protože v nich vzniká stres z toho, že si ptáci ve velkém hejnu nedokáží utvořit hierarchii. Podle Michaličkové ale slepice v klecích zažívají mnoho jiných stresů a forem strádání, než je stres z velkého hejna ve volném výběhu. "Mimo klec mohou mít určitý klid pro snášení do hnízda, mohou se projít, protahovat křídla, občas do něčeho klovnout a nemusí to být zrovna druhá slepice. V porovnání s chovy v klecích je chov v halách krokem vpřed. Pojďme se nejdřív zbavit toho nejhoršího a pak můžeme řešit další," říká Michaličková.

Podle ní se jako ideální způsob chovu slepic pro komerci nabízí asi takovýto model: hejno o 100 - 1000 jedincích s přístupem do volného výběhu, pokud by byl chov ve větších halách, pak mohou být vybaveny přepážkami pro oddělení hejn. "Příklady z praxe v Evropské unii jsou, lze je dohledat na našich stránkách," říká Michaličková.

„Zvířata v klecích trpí tím, že jim křehnou kosti, které se jim lámou, nebo mají problémy s vykloubenými končetinami. Stání v kleci je pro ně bolestivé,“ vyjmenovává Dita Michaličková. Na snímku nosnice v klecovém chovu.
Foto: Petr Krul

Na nedávné tiskové konferenci Dita Michaličková upozornila, že některé supermarkety u rozšířily svou nabídku i o vajíčka, která nepocházejí z klecového chovu. Při té příležitosti vyslovila naději, že za pár let se snad některý český supermarket odhodlá k tomu, co je podle ní už normální v Rakousku nebo Nizozemí, totiž vajíčka z klecového chovu neprodávat vůbec. Podle Společnosti pro zvířata tak učinily již některé řetězce ve Velké Británii či Belgii, klecová vajíčka přestal používat prý i belgický McDonalds. Podle Dity Michaličkové jsou to právě zákazníci, kdo může ovlivnit to, zda budou nosnice trpět v klecových chovech. „Záleží na zákaznících, kteří svou poptávkou určují, co se bude prodávat.“

Dita Michaličková poukazuje i na to, že veřejnost není vůči způsobům zacházení se zemědělskými zvířaty lhostejná a stále více požaduje šetrné zacházení. Michaličková tak soudí podle průzkumu veřejného mínění členských států EU Eurobarometr, z kterého vyplývá, že téměř 50 % dotazovaných zákazníků je ochotno si za vejce v obchodě připlatit a zajistit tak slepicím lepší životní podmínky.

Jak uvádí Společnost pro zvířata, v současné době je v Evropě z cca 400 milionů nosnic 88 % stále chováno v klecích. V České republice jde o 9-10 milionů nosnic. Podle Společnosti pro zvířata je 50-55 % těchto ptáků chováno v zemědělském výrobním sektoru intenzivním způsobem a téměř bez výjimky v naprosto nevyhovujících podmínkách. S odvoláním na ministerstvo zemědělství uvádí Společnost pro zvířata, že jen 2,7 % slepic žije na podestýlce.

„Zvířata v klecích trpí tím, že jim křehnou kosti, které se jim lámou, nebo mají problémy s vykloubenými končetinami. Stání v kleci je pro ně bolestivé. V klecích roste agresivita a je běžný kanibalismus mezi ptáky,“ vyjmenovává Dita Michaličková. Podle Společnosti pro zvířata klece omezují přirozené způsoby chování jako je vytváření hnízda, hledání potravy, popelení, hřadování a neumožňují protažení nebo mávání křídly. Z těchto důvodů doporučil Vědecký výbor pro zdraví a welfare zvířat (The Scientific Panel on Animal Health and Welfare) Evropské komisi, aby bylo při chovu umožněno nosnicím provádět tyto nejdůležitější projevy přirozeného chování (vyjádření výboru zde).

Některé země jako Německo podle Michaličkové plánují omezit klecový chov ještě před rokem 2012. V Evropě jsou však i jiné trendy. „Domníváme se, že zřejmě i český drůbežářský průmysl lobuje za to, aby se tento zákaz odložil. Ministerstvo zemědělství nám na náš dotaz, zda by podpořilo oddálení zákazu, nedokázalo jednoznačně odpovědět,“ říká Michaličková. Ekolist se pokusil od ministerstva zemědělství (MZe) jasnou odpověď získat. „V současné době vznášejí evropské organizace chovatelů nosnic požadavky na změnu některých ustanovení a současně některá sdružení ochránců zvířat vznášejí požadavky na zachování směrnice a dokonce její další zpřísnění. To je důvod, proč zástupci MZe v orgánech Evropské unie podpoří návrh k zahájení diskuse na toto téma, pokud takový návrh bude podán,“ říká Petr Habáň z odboru komunikace MZe.

Tuto diplomatickou odpověď Habáň doplňuje vysvětlením, že ani v rámci ministerstva v této otázce nepanuje shoda. „Je pochopitelné, že kolegové a kolegyně z oddělení environmentální politiky mají jiný názor, než jejich ´oponenti´ z odboru živočišných komodit,“ říká Petr Habáň. „Tato diskuse se ještě naplno nerozjela ani na půdě EU, ale ani v rámci ministerstva. Přesněji – není ve fázi, kdyby bylo možné sdělit další postup ministerstva. Vzhledem k poměrně rychlému vývoji odvětví je ale pravděpodobné, že za několik týdnů nebo měsíců bude stanovisko ministerstva mnohem konkrétnější,“ myslí si Habáň.

	„V neklecových technologiích nejsme schopni vyrobit tolik vajec, kolik si jich žádá spotřebitel. Již nyní naše výroba nestačí spotřebě vajec a určitá část se musí dovézt,“ tvrdí Dana Tůmová. Na snímku slepice v klecovém chovu.
	Foto: Petr Krul

Stanovisko zástupců drůbežářského průmyslu je naproti tomu zcela jasné. „Neznám žádného z větších chovatelů, který by podporoval přechod na jiné systémy. Všichni podporují oddálení zákazu a to z řady důvodů,“ říká František Novák, předseda představenstva firmy Česká vejce. Podle jeho slov nikdo nevypočítal ekonomické a sociální dopady zákazu, ani nikdo nezaručil, že se nebudou moci dovážet vejce ze zahraničních chovů, které nesplňují požadavky kladené na chovatele v rámci EU. „Přestavba technologií je natolik náročná nejen finančně, ale i z časového hlediska, a to i pro výrobce technologií, že je předpoklad, že se to nezvládne,“ argumentuje František Novák. Poptávka chovatelů prý povede ke zvýšení cen technologií a tím se jejich výměna ještě více zdraží.

„Řada chovatelů neví, zda má investovat do obohacených klecí, protože cítí riziko, že vejce z nich půjdou špatně na odbyt. Nebo zda investovat do voliér či podestýlkových chovů, kde je ale dlouhá návratnost technologií a nejasnost vývoje poptávky. Nezanedbatelné je i to, že investiční náklady na pořízení technologie i vlastní provoz jsou u alternativních způsobů chovu vyšší, než u klecových chovů,“ vysvětluje František Novák.

Zájmy drůbežářského průmyslu hájí občanské sdružení Českomoravská drůbežářská unie (ČMDU). Podle stanov sdružuje ČMDU právnické i fyzické osoby, jejichž hospodářská činnost a zájmy souvisejí s „výrobou drůbeže a vajec“. ČMDU pak své členy zastupuje na jednáních se státní správou a dalšími institucemi, při úpravě legislativy apod. Podle ČMDU jsou v současné době 2/3 užitkových slepic v EU chovány v konvenčních klecích. „Je proto celkem jisté, že není technicky možné tuto přeměnu zvládnout. Přechod musí být postupný, jinak v roce 2012 dojde k rapidnímu poklesu výroby vajec a nedostatku na trhu,“ tvrdí předsedkyně představenstva ČMDU Dana Tůmová. Stejně jako Novák se obává dovozu vajec ze zemí mimo unii. „Proto se ČMDU za podpory MZe snaží společně s dalšími členskými státy o zmírnění dopadů směrnice a o posunutí data nutnosti výměny technologií. Je to otázka ekonomická,“ říká Dana Tůmová.

„V neklecových technologiích nejsme schopni vyrobit tolik vajec, kolik si jich žádá spotřebitel. Již nyní naše výroba nestačí spotřebě vajec a určitá část se musí dovézt. V případě změn se počítá se snížením produkce až o 40 %,“ tvrdí Dana Tůmová. „Chovatelé nejsou proti dalším alternativním technologiím, ani proti široké nabídce vajec pro spotřebitele. Budeme jenom rádi, ale obchod na to musí přistoupit a zaplatit.“

Nosnice v klecovém velkochovu, ČR.
Foto: www.realita.tv

Jaké výhody a nevýhody mají jednotlivé technologie chovu popisuje Eva Tůmová z Katedry speciální zootechniky České zemědělské univerzity (ČZU) (U paní Tůmové z ČZU a paní Tůmové z ČDMU jde o shodu jmen). Podle Evy Tůmové z ČZU mají klasické klece řadu výhod. „Především jsou to systémy, které patří mezi ekonomicky nejvýhodnější, důležité jsou i zdravotní důvody. Slepice jsou zde oddělené od trusu a tudíž nepřicházejí do styku s výkaly a je tak menší nebezpečí reinfekce. Je tak umožněna vysoká hygiena chovu,“ říká Eva Tůmová.

Podle jejího popisu jsou slepice v klecích v menších skupinách, převážně po 3 – 4, maximálně do 10 zvířat. „Tím se předchází stresu ze sociální hierarchie v hejnu či ve skupině, což je velký problém u podestýlkových chovů, voliér, výběhových chovů, popřípadě ekologických, kde jsou skupiny po několika stovkách, ale spíše tisících zvířat,“ říká Eva Tůmová. „Slepice je schopna poznat kolem 15 zvířat a s nimi vytvořit hejno. Při velkém počtu zvířat dochází k neustálému narušování jednotlivých hejn, což je příčinou vysokého výskytu kanibalismu v alternativních chovech a také jednou z příčin vysokého úhynu. Kanibalismus se v klecích vyskytuje velmi málo, protože zvířata nejsou hierarchií hejna stresována,“ tvrdí Tůmová.

U klecových chovů lze podle ní vytvořit optimální podmínky vnějšího prostředí jako je teplota, relativní vlhkost, složení vzduchu a světlo. „Slepice pochází z oblastí subtropů a potřebuje pro svoji pohodu poměrně stabilní teplotu, relativní vlhkost a také světlo. To vše je možné řízením mikroklimatu v halách s klecemi zajistit. V alternativních chovech je to velmi složité, především výběhové chovy to neumožňují. Velké rozdíly v teplotě, vlhkosti uvnitř haly a venku slepice stresuje,“ vysvětluje Eva Tůmová.

„Klecové technologie byly vyvíjeny několik desetiletí a souběžně se provádělo i šlechtění drůbeže pro chov právě v podmínkách klecových technologií. Výsledkem je hybrid, který je přizpůsoben podmínkám chovu klecových technologií,“ tvrdí František Novák. Jak dále říká, při dodržování technologického postupu chovu drůbeže dosahují nosnice chované v klecích mnohdy i vyšší užitkovosti, než uvádí dodavatel kuřat. „Pokud by technologie byla pro nosnice stresující, nikdy by tuto užitkovost nedosáhly. V přepočtu vyprodukuje nosnice v klecích až 330 ks vajec za rok při úhynu do několika procent,“ argumentuje František Novák.

„Klecové chovy umožňují vyšší využití podlahové plochy haly, lepší pracovní prostředí pro obsluhu. Nevýhodou je, že nosnice mají relativně méně prostoru,“ přiznává Novák. Podle něj myslivci tvrdí, že velká část uměle odchovaných bažantů (i přes to, že jsou odchovávány ve voliérách) po vypuštění do volného prostoru nemá potřebu létat a stávají se z nich tzv. pěšáci. „A proto si kladu otázku, je pro nosnici to nejdůležitější mít volný prostor a možnost si protáhnout křídla?,“ klade řečnickou otázku Novák.

Alternativní způsoby, tedy chov na podestýlce či ve volném výběhu, znamenají podle Nováka složitější systém chovu. „Část kuřic se na začátku těžko přizpůsobuje podmínkám chovu, což může způsobit vyšší úhyn. Velmi často je v těchto chovech dosahována nižší užitkovost, je vyšší spotřeba na vyrobené vejce, méně zvířat na jednotku podlahové plochy. Část vajec je snášena mimo hnízda, což znamená kontaminaci trusem a tím vyšší riziko mikrobiálního znečištění vajec. Jsou tu i horší podmínky prostředí pro obsluhu. U volného výběhu je navíc problém s dravci, možný je únik kontaminované vody do prostředí, u volného výběhu se slepice pohybují v bezprostředním okolí haly a nevyužívají většinou celý prostor výběhu,“ vypočítává nevýhody František Novák. „Nejsem přesvědčen o tom, že alternativní chovy jsou lepší než klecové.“

	Nosnice v klecovém velkochovu, ČR.
	Foto: www.realita.tv

Z pohledu chovatelů je základním kamenem celé debaty ekonomika, tedy jakou cenu je konečný zákazník ochoten zaplatit. „Obohacené klece znamenají vyšší náklady na výrobu jednoho vejce. Ale náš trh tyto náklady nezaplatí. Český spotřebitel kupuje podle ceny, nikoliv podle kvality. A skupina uvědomělých spotřebitelů je jen velmi malá a nedá se na ní v současné době vůbec stavět,“ říká Dana Tůmová.

Podle Tůmové museli čeští chovatelé do svých chovů investovat už při vstupu do EU, kdy se přizpůsobovali unijním předpisům. „Chovatelé se domnívali, že se jim tyto investice postupně vrátí. Životnost klecí je totiž kolem 20-25 let. V ČR je v současné době v konvenčních klecích 90 % užitkových nosnic. Z těchto klecových technologií se do roku 2012 zhruba polovina vymění, neboť skončí jejich životnost. Ale ty, které se stavěly po roce 2000, jsou ještě relativně nové,“ vysvětluje Tůmová z ČMDU.

Podle údajů Františka Nováka je u nás v současné době soběstačnost ve výrobě vajec na úrovni zhruba 60 % a to i kvůli levným dovozům z Polska, Litvy a dalších zemí. „V souvislosti s výměnou technologií se sníží stávající kapacita o cca 30 % a to pouze za předpokladu, že všichni producenti půjdou do rekonstrukcí. Realita může být i horší a některé podniky do rekonstrukcí nepůjdou a pak může výroba vajec u nás klesnout i o dalších 20 %,“ varuje Novák.

Výsledky výzkumu, zda jsou lepší klasické klecové nebo alternativní chovy, jsou podle Evy Tůmové z ČZU velice často protichůdné. Někdy prý vycházejí příznivě klecové chovy, jindy některé alternativní. „Problém alternativních chovů však zůstává kvalita produktu, vejce z podestýlky nebo z výběhu mají většinou nižší kvalitu než z klecí. Ukazuje se, že u těchto vajec je i kratší doba skladovatelnosti. Vejce z alternativních chovů jsou více než stonásobně kontaminována mikroorganismy a tím se výrazně zvyšuje nebezpečí průniku škodlivých bakterií do vejce a přenosu na člověka,“ tvrdí Eva Tůmová. Jak však uvádí Josef Duben a potvrzuje to i Dana Tůmová, kvalita vajec je dána především krmnou směsí, která je u většiny chovů podobná. „Poměrně problematické jsou v současné době produkty ekologického chovu drůbeže, protože EFSA (European Food Safety Authority) vydala varování, že vejce i maso z ekologických chovů v Evropě jsou silně kontaminovány dioxiny a PCB, což je způsobeno výběhovým způsobem chovu,“ tvrdí Eva Tůmová z ČZU.

Ve zprávě EFSA stojí (strana 91 a dál), že vejce z klecových chovů jsou obvykle hluboko pod povolenými limity dioxinů a furanů, zatímco téměř 10 % vajec z alternativních chovů včetně chovů ekologického zemědělství limity překročilo. Kontaminace PCB je u alternativních chovů v průměru vyšší než v klecových. Podle zprávy tato kontaminace pochází pravděpodobně z půdy či z dřevěných hoblin, používaných k podestýlce. Hobliny mohou být vyrobeny ze dřeva impregnovaného pentachlorfenolem, který obsahuje dioxiny a furany. Úroveň kontaminace půdy závisí na lokalitě, nízká úroveň kontaminace v zemědělských oblastech pochází z dálkového přenosu znečištění vzduchem, vyšší kontaminace v průmyslových oblastech pochází z lokálních zdrojů emisí.

Ministerstvo zemědělství poskytuje drůbežárnám dotace z Programu rozvoje venkova, které umožňují investovat do výstavby či rekonstrukce zemědělských staveb a pořízení příslušných technologií. Podle sdělení Ivany Holé z MZe jsou významným způsobem upřednostňováni žadatelé hospodařící v ekologickém režimu. „V prvním kole příjmu žádostí bylo podáno cca 30 žádostí, jejichž předmětem projektu byla investice v sektoru drůbeže,“ říká Holá. Drůbežářský průmysl je podle slov Holé o dotačních titulech informován prostřednictvím internetových stránek MZe či prostřednictvím odborného tisku.

Zavážení drůbežího velkochovu.
Foto: Hynek Glos/LN

„Na vytvoření dotačních titulů v Programu rozvoje venkova se ČMDU aktivně podílela a to, že tituly jsou do programu zařazeny, je také naše zásluha,“ říká Dana Tůmová. „O dotacích víme, několik drůbežářů o ně požádalo, většinou ale ne na technologie chovu nosnic pro produkci konzumních vajec. A podle informací, které jsou k dispozici, nebyli moc úspěšní,“ tvrdí Novák. Pokud se prý nezmění stávající podmínky pro dotační tituly, obává se Novák, že pro velký zájem se na všechny žadatele nedostane. „Proto navrhujeme vyčlenit na výměnu klecových technologií prostředky zvlášť.“

Často se hovoří o tom, že maso zvířat, která jsou stresována a nemají dobrou životní pohodu, má horší kvalitu. Je tomu tak i u vajec? „Pokud se porovnává kvalita vajec z různých způsobů chovu, pak se žádné podstatné rozdíly nezjistí. Záleží totiž především na kvalitě krmné směsi, kterou dnes chovatelé používají téměř všichni stejnou. To, jestli je slepice šťastná nebo ne, je vědecky těžko uchopitelné. Je to ale snadno uchopitelné eticky. Jistě se dá říci, že sama pohoda zvířat je součástí kvality,“ říká Josef Duben, tiskový mluvčí Státní veterinární správy (SVS).

Podle Josefa Dubna může hodně změnit právě přístup lidí. „Lidé by měli být zákazníky a ne se nechat degradovat na pouhé spotřebitele. Spotřebitel dává přednost ceně a kupuje co nejlevnější zboží. Ale za ty peníze, za jaké se některé zboží prodává, to nemůže být kvalitní. Zákazník si koupí raději malý kousek opravdového masa než pět kilo buřtů, ve kterých vlastně ani žádné maso není,“ tvrdí Josef Duben a dodává: „Veterinární správa dozoruje to, aby člověk po potravinách – když to řeknu s nadsázkou – neumřel, tedy že jsou zdravotně nezávadné. Ale jestli si na nich pochutná, to už je věc jiná“. Podle Dubna je důležité, aby zákazníci věděli, že se mohou rozhodnout a vybrat si vejce podle značení, které se na nich povinně uvádí.

„SVS kontroluje všechny chovy hospodářských zvířat, tudíž i chovy nosnic. Jelikož jsou orgány státního veterinárního dozoru opravdu dozorem, kontrolují, jak je současná platná veterinární legislativa dodržována. V té se v poslední době čím dál více klade důraz na pohodu zvířat. To samozřejmě veterinární lékař jako každý soudný člověk vítá,“ říká Josef Duben. „Je jasné, že chov nosnic v klecích je eticky neúnosný, přestože zastánci oprávněně tvrdí, že zde riziko kontaminace vajec různými mikroorganismy je minimální.“ Josef Duben souhlasí s tím, že při chovu v přirozenějších podmínkách pro drůbež jako je výběh, podestýlka, apod. se zvyšují zdravotní rizika. „V alternativním chovu je pro chovatele více náročné, aby dobré zoohygienické podmínky udržel,“ říká Josef Duben a připomíná, že každý chov lze dělat jak dobře, tak i špatně.

Slepice jsou sociální zvířata, která spolu v hejnu komunikují pomocí volání, kontaktů a vizuálních projevů. Má-li slepice možnost, projevuje se širokou škálou aktivit spojených s péčí o své tělo. Jako každý vyšší živočich cítí bolest. Masový chov slepic, stejně jako obecně chov jakýchkoliv zvířat, s sebou nutně nese etické otázky.

„Argumenty chovatelů a ochránců zvířat jsou naprosto opačné, neboť ochránci jako hlavní hájí slepici a chovatelé mají jako hlavní výživu člověka,“ popisuje rozdílné přístupy Dana Tůmová z ČMDU. „Jsem přesvědčena, že slepice v klecích mohou spokojeně žít.“

„Pokud jsou dodržovány všechny požadavky zvířat, vytváří chov slepic v klecích podstatně lepší pohodu zvířat, než řada alternativních systémů,“ myslí si Eva Tůmová z ČZU. „Proto není nutné zpochybňovat etiku chovu. Je jasné, že žádný ze současných způsobů ustájení nemůže úplně splňovat požadavky zvířat. Je nezbytné hledat kompromisy mezi pohledem ochránců zvířat, ekonomikou produkce a výsledky výzkumu, protože pouze jednostranný pohled dané problematice může uškodit,“ říká Eva Tůmová z ČZU

Náhled na klecové chovy z jiného úhlu nabízí filozof Erazim Kohák. „Na celé té debatě mi připadá něco nelidsky monstrózního, podobně jako na americké debatě o výhodách a nevýhodách mučení vězňů. Pro civilizovaného člověka je to přece naprosto jednoznačné: o svévolném působení utrpení druhým se nediskutuje. Tady se pohybujeme na morální úrovni, na které nic neospravedlňuje svévolné působení utrpení,“ říká Erazim Kohák. „Vejce z chovu v klecích naprosto odmítám. Kupuji nejraději z ekologického chovu, když nejsou, tak aspoň z výběhů a na podestýlce. Než klece, to raději vejce oželím,“ popisuje svou volbu Kohák.

Otázka finanční výhodnosti patří podle něho jen tam, kde se nebavíme o bytostech, které cítí bolest. „Žijeme jako vtělené bytosti a to nás nutí ke kompromisům. Ale porušit pro ekonomickou výhodnost základ všeho morálního jednání, tedy zásadu úcty a dobré vůle k druhému, považuji za zcela neospravedlnitelné,“ zamýšlí se nad tématem Erazim Kohák.

„Život patří jenom tomu, kdo jej žije,“ říká Kolesár. Na snímku Michal Kolesár odnáší slepici z klecového velkochovu. Listopad 2007.
Foto: www.realita.tv

Pro některé lidi je způsob chovu drůbeže a dalších zvířat zcela nepřijatelným týráním a případná snaha o změnu legislativy nekonečně zdlouhavá. Jedním z nich je Michal Kolesár, který společně s několika dalšími lidmi osvobozuje slepice „ze společností tolerovaného pekla“ a nechává je u lidí, ke kterým má důvěru, že slepicím dopřejí lepší zbytek života. Součástí akcí bývá i pořízení videa, které má zdokumentovat podmínky v drůbežárnách. Záznamy jsou pak na webových stránkách michalkolesar.net/. Jak uvádí Kolesár, zatím žádná z akcí nebyla řešena jako přestupek ani jako trestní čin. „Myslím, že vzhledem k podmínkám, v jakých jsou nuceny slepice žít, nestojí ani drůbežářský průmysl, ani státní represivní orgány o žádnou medializaci neupravenou do podoby šťastného kuřátka,“ říká Michal Kolesár.

Své konání nevnímá Kolesár jako krádež. „Život patří jenom tomu, kdo jej žije. A to bez ohledu na to, kdo si ten život přivlastňuje do svého majetku a čím toto přivlastnění ospravedlňuje,“ vysvětluje Kolesár. Od srpna 2006 odnesl s několika dalšími lidmi z drůbežáren asi 150 slepic. „Může se zdát, že dopad těchto akcím je vzhledem k počtu zachráněných zvířat minimální, ale pro každé z těchto zvířat je to záchrana života. Těmto zvířatům nelze pomoci možnou lepší budoucností. Tím, že za deset, padesát nebo sto let bude něco jinak,“ vysvětluje své pohnutky Michal Kolesár. „Nevidím důvod, proč rezignovat na pomoc konkrétním zvířatům v konkrétním okamžiku a nevidím jiný způsob, než jít tam, kde je jim zle, a vzít je někam, kde jim bude lépe. Nevidím důvod, proč bych měl přitom skrývat svou tvář.“

(Fotografie použité v textu získala redakce serveru Ekolist.cz od drůbežářského průmyslu (fotografie Petra Krula poskytla Českomoravská drůbežářská unie), od anarchistických aktivistů provozujících server realita.tv a fotoreportéra Lidových novin Hynka Glose.)

S tématem souvisí článek V českých supermarketech se prodávají i biovejce (13. 3. 2008).

Nepřehlédněte článek Největší problém je sehnat krmivo, říkají čeští dodavatelé biovajec (14. 3. 2008).

Přečtěte si zprávu MF DNES otestovala kvalitu vajec z klecových chovů, podestýlky i biovejce (19. 3. 2008).

Tento článek vznikl díky projektu Environmentální občanské poradenství, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Za obsah článku je výhradně zodpovědná redakce serveru Ekolist.cz a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.

 

---

reklama

---