Máte ve znaku divoké zvíře? Měli byste přispět na jeho ochranu, navrhují vědci
Celou ideu přitom vystihuje otázka: „Měli by lidé, kteří profitují na kulturní reprezentaci divokých zvířat, přispívat i na jejich ochranu?“ Lidé z oxfordské WildCRU na ni odpovídají kladně, a svou teorii rozvádí do podrobností. Hledat přitom dlouho nemuseli, zvířecí symboly jsou totiž všude kolem nás.
Například společnost British Lion Quality Seal, která prodá každý den ve Velké Británii třicet milionů vajec, má ve znaku korunovaného lva. Lva má ve znaku britská Premier League, nejvyšší místní fotbalová soutěž. A stejný „lví“ symbol naleznete i na poštovních známkách, značkách oděvů, knižních vydavatelství, hospod a pubů a politických sdružení. Lvi jsou prostě populární. Pokud by každá tato organizace přispěla na záchranu afrických lvů drobným procentem z vlastního obratu, například formou poplatku za reklamní využití zmíněného zvířete, financování záchranných programů velkých kočkovitých šelem by bylo v podstatě vyřešené.
Podobně to vidí i Caroline Goodová, další členka WildCRU. „Fotbalová Premier League je největší a nejvýnosnější ze všech fotbalových událostí. Každý rok prodá přes pět milionů lístků. I kdyby podpora této organizace spočívala jen v tom, že z každého prodaného reklamního trička se lvem dají jednu libru na ochranu lvů, budeme mít dost peněz na to, abychom zaměstnali každý rok 4000 lidí v Africe na ochranu lvů.“
Na oplátku by pak fotbalová liga získala „charitativní stopu“, která by jí mohla zajistit dobrou publicitu. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že by platba za použití jména nebo grafického ztvárnění přinášela benefity pro všechny. Jenže tak snadné to pochopitelně není.
Do popředí by se díky tomuto schématu dostali prakticky jen charismatičtí zástupci živočišných druhů, ať už šelem nebo velkých savců. A nepopulární nebo nedostatečně zajímavě vypadající zvířata, která nejsou zobrazována, by zůstala bez financování. Burnham se toho ale neobává: „Vrcholoví predátoři sdílí svůj habitat s celou řadou živočichů. A tak by z jejich zafinancované ochrany těžil celý ekosystém. Podstatné je, že je dnes zapotřebí přijít s nějakým novým mechanismem financování ochrany živočichů. Pro ně je to totiž otázka bytí a nebytí.“
Stávající schémata prý zdaleka nestačí. „A nápad, že by se zapojilo byť malou částkou několik movitých přispěvatelů by mohlo na celkovém výsledku udělat opravdu velký rozdíl,“ říká Burnham. S tím souhlasí i profesor David MacDonald, stávající ředitel skupiny WildCRU. „Když zvážíte, jak velký objem zvířecích symbolů, tisků, obrazů a log vyzvedává prodej oděvů, potravin, společností a třeba budov, zjistíte, že ta charismatická zvířata silně nedoceňujeme. Po staletí ta zvířata utvářela naše osobní, profesní a národní identity. A teď je na nás, abychom je a jejich habitaty ochránili,“ říká David MacDonald.
reklama