Fotopasti dokumentují úbytek tropických savců v přírodě

Za pokusem o zhodnocení stavu biodiverzity savců v tropických deštných lesích stojí skupina ekologů a mammalogů sdružených do Sítě pro hodnocení tropických ekosystémů (The Tropical Ecology Assessment and Monitoring Network, TEAM). Práce mezinárodního týmu poukazuje na to, že úbytek přirozeného území a fragmentace biotopů stojí za poklesem druhů tropických savců.
Pralesy zemí Ugandy, Tanzanie, Indonésie, Laosu, Surinamy, Kostariky a Brazílie se staly hostiteli týmu badatelů, kteří zkoumali druhovou pestrost společenstev savců. S šedesáti fotopastmi, jednou připadající na dva kilometry čtvereční, se pokoušeli odhalit vliv fragmentace a zmenšování rozlohy území na stávající populace savců v jednotlivých významných chráněných územích. Globálně je totiž 22 procent savců postaveno před hrozbu vyhynutí a zapsáno do Červených seznamů IUCN. Primárním problémem záchranných programů a ochranářských aktivit, pokud jde o tropické savce, je značný nedostatek dostupných informací. V průběhu monitorování bylo fotopastmi zachyceno na 105 druhů, což prakticky tvoří 2 % ze všech známých druhů savců.
„Studie potvrzuje, co jsme předpokládali. Úbytek stanovišť pomalu, ale jistě ničí druhovou rozmanitost savců,“ říká vedoucí výzkumník Jorge Ahumada. „Dále se ukázalo, že savci živící se hmyzem, například mravenečníci nebo pásovci, dále primáti a všežravci jako medvědi jsou citlivější na ztrátu přirozeného prostředí než třeba býložravci.“ Jak Ahumad vysvětluje, savci, ať malí či velcí, hrají často klíčovou roli pro udržení ekosystémů. Šelmy „drží na uzdě“ býložravce, kteří by jinak nadměrným vypásáním ohrožovali vegetaci, řada dalších savců napomáhá šíření semen rostlin.
Jako podstatná se ukázala právě nenarušenost území lidskými aktivitami: například poměrně rozlehlá laoská rezervace Nam Kading odhalila jen třináct druhů, zatímco nepřístupná chráněná oblast v centrálním Surinamu jich ukázala na 23.
Proč je ale tato studie označována za přelomovou? „Tím, že jsme poprvé vytvořili vglobálním měřítku konzistentní a vzájemně porovnatelné informace o savcích, které nám umožňují efektivně sledovat změny,“ tvrdí Ahamuda. „Můžeme tedy v dalších letech sledovat, jak jednotlivá opatření přispívají ke změně či zlepšení situace populací savců na světě, což by bez systematického a globálního přístupu k monitoringu zvířat nebylo možné.“
Že přístup monitorování rozsáhlých pralesních oblastí pomocí fotopastí získává na oblibě, je patrné i z toho, že od roku 2010 byly další kamery sloužící ke sledování pohybu savců instalovány v Panamě, Ekvádoru, Peru, Madagaskaru, Kongu, Kamerunu, Malajsii a Indii. Do roku 2013 se plánuje rozšíření monitorovacího systému na čtyři desítky tropických chráněných území po celém světě.
Článek byl uveřejněn 17. 8. 2011 na serveru Mongabay.com pod názvem Cameratraps take global snapshot of declining tropical mammals.
reklama