Mořští ptáci zamořují pobřežní jezera těžkými kovy, píše ScienceDaily
 |
|
|
Víme, kdo to tady znečistil rtutí! Na snímku kajky mořské
|
|
| Foto: Andreas Trepte/Wikimedia Commons |
„Ptáci mají rozdílné potravní nároky a různé chutě – proto do sebe dostávají rozdílně namíchaný koktejl kovových znečišťujících látek z oceánů. Tyto jednou sesbírané jedy se pak dostávají zpět do suchozemského ekosystému, což následně ovlivňuje další živé organismy,“ říká vedoucí výzkumu Neil Michelutti z univerzity Queen´s. Závěry výzkumu byly publikovány v žurnálu Proceedings of the Natioanl Academy of Sciences USA.
Tým sesbíral vzorky sedimentů z břehů dvou menších jezer na malém ostrově v kanadské Arktidě, kde jsou hnízdiště dvou druhů mořských ptáků: rybáků dlouhoocasých (Sterna paradisaea), jejichž hlavní potravou jsou rybky, a kajkami mořskými (Somateria mollissima), které se živí převážně měkkýši. Výzkumníci zkoumali v sedimentech přítomnost kovů a další ukazatele aktivity ptáků.
Našli průkazné odlišnosti u vzorků s přímou souvislostí s dietou výše zmíněných druhů ptáků. Jednoznačně vyšší podíl koncentrace kovů rtuti a kadmia se vyskytovaly v oblastech obývaných rybáky, sedimenty na pobřeží osídleném kajkami obsahovaly více olova, manganu a hliníku. Složení kovů v sedimentech pak odpovídalo výskytu kovů v tkáních ptáků.
John Smol, profesor biologie a nositel ocenění NSERC z roku 2004, říká, že tato zjištění jsou platná i pro ostatní místa s výskytem mořských ptáků. „Arktická oblast je naprosto excelentní ´přírodní laboratoř´ pro podobné výzkumy, protože zde není žádný těžký průmysl.“
„Obáváme se, že oblasti se zvýšeným výskytem těžkých kovů se vyskytují přesně tam, kde je biologická aktivita ptáků největší,“ dodal Smol. „Ze zvyšování koncentrace v jezerech nelze samozřejmě vinit ptáky,“ říká Jules Blais, profesor biologie z univerzity v Ottawě „Ptáci se chovají podle své přirozenosti. Jen se v čím dál více průmyslové době stali nechtěnými šiřiteli znečisťujících látek.“
Podle článku Coastal Birds Carry Toxic Ocean Metals Inland z 30. března 2010 vydaného na ScienceDaily.
reklama
