Napojte se na slunce
Solární energii lze využívat třemi základními způsoby, z nichž dva jsou vlastně zdokonalené „barely“. Sluneční energie může sloužit k ohřevu teplé užitkové vody nebo na přitápění interiéru, poslední možností je výroba elektrické energie pomocí fotovoltaických článků.
Na všechny typy těchto solárních zařízení můžou občan, obec, ale i zdravotní a sociální zařízení nebo školy získat dotace ze Státního fondu životního prostředí (SFŽP). V některých obcích (například v Litoměřicích) občanům na solární systém přidá i obecní rozpočet.
Solární panel na budově ČVUT v Praze. | |
Foto: Martin Mach/EkoList |
Soutěžte se sluncem
Pokud máte nebo si hodláte nějaký solární systém pořídit, můžete se s ním přihlásit do soutěže Solární liga a třeba vyhrát některou z cen, které nějak souvisejí se solární energií.
„Solární liga má zajistit přenos zkušeností – a to jak mezi státy, tak mezi jednotlivými obcemi,“ vysvětluje Karel Merhaut z pořádajícího sdružení Liga ekologických alternativ (LEA) smysl soutěže a dodává: „Solární liga je především hra v zájmu nás všech.“ Myšlenka soutěže v instalacích systémů využívajících sluneční energii je původně z Německa, kde běží již pátým rokem a podle informací LEA je prestižní záležitostí. „V Německu je nemyslitelné, aby starosta obce neměl na svém domě solární systém,“ říká Karel Merhaut. (Karel Merhaut nás e-mailem z 18.2.2005 upozornil, že jde o zavádějící informaci. Upřesnil, že měl na mysli konkrétně obec Schalkham. Za nepřesnost se omlouváme. mm) Zřejmě i proto patří Německo spolu se sousedním Rakouskem k solárním velmocím Evropy.
Do české Solární ligy, kterou podporuje SFŽP a Česko-německý fond budoucnosti, se letos přihlásilo 249 sídel. Podle Karla Merhauta je solárních systémů v České republice mnohem víc, jejich majitelé však nejsou ochotni se do soutěže zapojit. „Například ze všech škol, zapojených do státního programu Slunce do škol, se jich do ligy přihlásilo pouze pět,“ stěžuje si Merhaut. Přitom přihlášení je zadarmo a stačí k němu jen vyplnit pár kolonek formuláře na internetových stránkách. Liga podle slov Karla Merhauta plní i funkci jakési neoficiální evidence solárních systémů v ČR. Informace o tom, kde a jaký druh solárního zařízení v ČR funguje, totiž jinak nejsou dostupné.
Solární liga má pět kategorií – termické systémy (systémy na ohřev vody), fotovoltaika (systémy na výrobu elektrické energie), obce, města a poslední kategorie je souhrnná – její vítěz se stává Solárním mistrem ČR. Tím se letos stala obec Rusava ze Zlínského kraje, která se do soutěže přihlásila s 549 m2 běžných kolektorů a 1,7 m2 solárních panelů. Rusava se stala vítězem ještě v kategorii obcí a v kategorii termických systémů.
V kategorii měst zvítězila obec Slatiňany z Pardubického kraje s instalací 193 m2 běžných kolektorů a 6 m2 solárních panelů na budově Ústavu sociální péče. Vítězem kategorie fotovoltaických systémů se stala obec Vilémov z Olomouckého kraje, kde Pravoslavná akademie Vilémov provozuje 10 m2 solárních panelů. Bodování přihlášených systémů se děje podle následujícího klíče: za 1 m2 solárního systému lze získat 100 bodů, pokud je to sluneční kolektor, 40 bodů za Fresnelovy čočky, 180 bodů za vakuový kolektor a 100 bodů za fotovoltaický systém. Bez zajímavosti není druhé místo v kategorii fotovoltaických článků, které získal Jakub Mottl za svou podomácku sestavenou fotovoltaickou instalaci na rodinné chatě. Chata Mottlových stojí na samotě, přivést k ní elektrickou přípojku by bylo drahé. Řešením bylo využít energii ze slunce. Pro akumulaci energie použil Jakub Mottl vysloužilé baterie, které dostal od hasičů, kabeláž pořídil na německých sběrných dvorech zdarma, rozvodná skříň je ze starého autovraku, také některé solární panely byly zdarma, jiné koupil za výhodné ceny. Systém je uspořádaný do dvou větví – když se vybije první akumulátor, systém se přepne na druhý, který byl do té doby dobíjen. Sluneční energie slouží ke svícení, ale pohání třeba také vrtačku. Pračku nebo televizi na chatě Mottlovi nemají. „Žít se s tím dá i dlouhodobě úplně jednoduše,“ komentuje možnosti svého systému Jakub Mottl.
Tento článek je převzat z tištěného EkoListu leden 2005.
reklama