Nedostatek potravin: Časovaná bomba, která staví národy proti sobě

Před hrozícím nebezpečím nedostatku potravin varují organizace OSN a Oxfam. "Musíme změnit světovou průmyslovou ekonomiku, stabilizovat velikost světové populace a obnovit zásoby obilí,“ tvrdí analytik Lester Brown v článku na serveru Guardian.

Brandon Hunnicutt si bude letošní rok pamatovat. Mladý zemědělec z Hamilton County v Nebrasce obhospodařuje se svým otcem a bratrem 2.600 akrů půdy. Ještě v květnu to vypadalo na "fenomenální" sklizeň kukuřice a sóji. Léto ale přineslo skoro katastrofu.

Tříměsíční vlny veder a sucho spojené s teplotami často přesahujícími 38 °C spálily třetinu úrody, zbytek zachránili jen za cenu čerpání podzemní vody.

"Od 1. července do 1. října zde spadlo pouze 100 mm srážek a vyskytovaly se i dlouhá období úplně bez srážek. Lidem na východě státu však nepršelo vůbec a způsobilo jim to značné škody. My si teď klademe otázku, jestli se taková extrémní situace bude opakovat," říká Hunnicutt.

Na opačné straně světa, v obci Mphaka poblíž města Nambuma v Malawi, žije Mary Bandaová. Během minulého roku měla problémy sehnat dostatek jídla pro své děti, z nichž jedno je právě v nemocnici kvůli podvýživě.

Státní sociální a zdravotní pracovník Patrick Kamzitu říká: "Přibývá případů dětské podvýživy. Cena kukuřice se za poslední rok zdvojnásobila, a rodiny, které mívaly jedno nebo dvě jídla denně, si nyní stěží obstarají jedno."

Brandona Hunnicutta a Mary Bandaovou spojuje jídlo. Cenu, kterou Bandaová zaplatí za kukuřici, určuje především skutečnost, kolik plodin zemědělci jako Brandon vypěstují a exportují. Letošní sklizeň kukuřice v USA klesla o 15 % a téměř 40 % z ní bylo využito na výrobu pohonných hmot. Z toho potom vyplývá menší množství potravin na mezinárodním trhu, vysoké ceny a utrpení lidí na celém světě.

"Tato situace se jen tak nezlepší," říká Lester Brown, analytik životního prostředí a prezident Earth Policy Institute ve Washingtonu. Ve své knize Full Planet, Empty plates (Plná planeta, prázdné talíře), předpovídá stále rostoucí ceny potravin vedoucí k politické nestabilitě, šíření hladu. a pokud vláda nezakročí, také katastrofickému selhání potravinového trhu. "Potraviny jsou nová ropa a půda je nové zlato," říká. "Počáteční příznaky rozpadu potravinového systému jsme pozorovali již v roce 2008 po náhlém zdvojnásobení světové ceny obilí. S nárůstem cen začaly vyvážející země (např. Rusko) omezovat vývoz, aby si udržely své domácí ceny nízké. Dovážející země následkem toho zpanikařily a začaly si nakupovat nebo pronajímat pozemky v jiných zemích, na kterých mohou produkovat potraviny pro sebe."

"Kvůli tomu se objevila nová geopolitika potravin, ve které svádíme konkurenční boj o půdu a vodu a každá země se stará sama o sebe," tvrdí Lester Brown.

Brownův názor podpořila zpráva Oxfamu vydaná na začátku října. Podle výpočtů by mohlo být na pozemcích, které byly v posledním desetiletí prodány či pronajaty bohatším zemím, vypěstováno dost potravin k nasycení miliardy lidí – což téměř přesně odpovídá počtu podvyživených lidí v dnešním světě. Téměř na 60 % celosvětových pozemků byly v posledním desetiletí pěstovány plodiny na výrobu biopaliva, vyplývá ze studie Oxfamu.

Podle Browna jsou dalším nebezpečím rostoucí ceny potravin. Během posledních 10 let se zdvojnásobily, kvůli zvyšující se poptávce po potravinách vzniklé v důsledku populační exploze. Miliony lidí konzumují nadbytečné množství masa, k jehož zajištění je potřeba vypěstovat více obilí na velkých plochách půdy.

Cena obilí letos po období sucha a vlnách veder na Ukrajině, v Austrálii, v USA i na jiných místech po světě vzrostla o 10 % až 25 %. Podle OSN dosahují dnešní ceny téměř úrovně cen během krize v roce 2008. Cena masa a mléčných výrobků se v novém roce pravděpodobně ještě zvýší, protože zemědělcům rostou náklady za krmivo pro dobytek a drůbež. „Obyvatel Spojených států, kde 9 % z příjmu připadá na jídlo, se tyto změny v cenách nedotknou,” říká k tomu Brown.

"Ale jak se s nimi vypořádají ti, kteří žijí na nižších příčkách žebříčku globální ekonomiky? Již nyní vydávají 50 % až 70 % svých příjmů pouze na potraviny. Mnozí z nich si mohou dovolit jen jedno jídlo denně - co se s nimi stane po dalším zvyšováním cen?" ptá se Brown.

Oxfam začátkem říjne uvedl, že v následujících 20 letech očekává zdvojnásobení cen klíčových potravin, včetně pšenice a rýže.

Ale hlavní známku nejistoty v dodávce potravin můžeme podle Browna vidět v množství nadbytečných potravin, které mají země v zásobě.

"Od počátku zemědělství byly zásoby obilí nejzákladnějším ukazatelem potravinové zabezpečenosti. V letech 1986 až 2001 byl průměrný světový roční převod zásob obilí dostatečný na 107 dnů spotřeby. Potom světová spotřeba překročila výrobu a od roku 2002 do roku 2011 činil v průměru jen 74 dnů spotřeby," říká Brown. Minulý týden uvedlo OSN výskyt odhadované zásoby kukuřice v USA na historickém minimu, 6,3 % pod odhadovanou spotřebou odpovídající třítýdenní dodávce. Globální překlenovací rezervy byly minulý týden jen 20 % ve srovnání s dlouhodobými průměry vysoko nad 30 %.

Ačkoli je podle OSN teoreticky ještě dostatek potravy pro každého, celosvětové zásoby obilí klesly v letošním roce o 2,6 % (zásoby pšenice klesly o 5,2 % a pouze rýže je na stejné úrovni).

Brown říká, že není jisté, že svět může nadále zvyšovat produkci, jako tomu bylo po mnoho posledních let. "Výnosy jsou v mnoha zemích ustálené a ani díky novým lepším typům semen se nepodařilo sklizeň zvýšit."

Evan Fraser, autor Empires of Food (Impéria jídla) a přednášející zeměpisu na univerzitě Guelph v Ontariu v Kanadě, říká: "Za šest z posledních 11 let se na světě spotřebovává více jídla, než je vyprodukováno. Naše zásoby jsou velmi nízké, a pokud nastane suchá zima a bude špatná sklizeň rýže, může následovat velká potravinová krize. "

"I když k tomu nedojde letos, do příštího léta vyčerpáme zásoby a spotřebitelé v chudších částech světa budou opět vystaveni negativnímu působení jakýchkoli sil ovlivňujících produkci potravin," zamýšlí se Evan Fraser.

Podle Browna je bezprecedentní období světové potravinové bezpečnosti u konce, svět přežívá z roku na rok. Začíná nová politika nedostatku potravin, ve které bojuje každá země sama za sebe.

Uspořádání potravinového systému od roku 1950 je překvapivé. V loňském roce bylo v USA sklizeno téměř 400 milionů tun obilí, z toho celá jedna třetina šla do etanolových lihovarů na výrobu pohonných hmot. Přitom více než 130 milionů lidí pouze v Číně žije podle odhadů v oblastech, kde jsou zdroje podzemní vody vyčerpávány rekordním tempem.

Stále větší počet přírodních katastrof v posledních několika letech naznačuje, že dochází ke změně klimatu a že vedra, sucha a nadměrné srážky po celém světě nebyly pouze výkyvy, ale nová realita.

"Ignorovali jsme signály životního prostředí. Přestože víme o klesajících stavech podzemní vody, ani jedna země se neodhodlala ke snížení spotřeby vody. Pokud se neprobudíme a nezačneme jednat, budeme následovat dřívější civilizace, kterým se nepodařilo ustát změny životního prostředí narušující jejich potravinové hospodářství," míní Brown.

Brown tvrdí, že odpovědi na tuto problematiku známe. Patří mezi ně snížení spotřeby vody, nižší konzumace masa, zastavení půdní eroze, kontrola velikosti populace a změna energetického hospodářství. "Ale tyto změny se musí řešit společně a musíme jednat rychle. Času je málo. Musíme změnit světovou průmyslovou ekonomiku, stabilizovat velikost světové populace a obnovit zásoby obilí,“ tvrdí Lester Brown.

"Musíme znovu definovat bezpečnost. Převzali jsme definici z minulého století, která je téměř výhradně zaměřená na armádu. Ozbrojená agrese již není hlavní hrozbou naší budoucnosti, tou je nyní změna klimatu, populační exploze, nedostatek vody a rostoucí ceny potravin. Úkolem je zachránit samotnou civilizaci."

---

reklama

---