Největší problém je sehnat krmivo, říkají čeští dodavatelé biovajec
Pavel Kýr v současné době chová asi 1500 nosnic a denní produkce dosahuje 1100 kusů vajec. „Vejce dodávám do obchodní sítě bioprodejen a řetězce Billa. Zájem o vejce z ekologického chovu se postupně stále zvyšuje, i když začátky byly opravdu dost kruté. Řekl bych, že v současné době převyšuje poptávka nabídku. Ale je dost těžké vejce dostat až k prodejci či spotřebiteli,“ říká Pavel Kýr. „Kdyby nebylo obchodního řetězce, kterému dodávám vajíčka, nemohl bych si dovolit zavážet malé bioobchůdky. Ať se o řetězcích říká cokoliv, Billa mi za vajíčka nabídla dobrou cenu.“
 |
|
| Biovejce firmy Abatis. | |
| Foto: Martin Mach/Ekolist.cz |
„Naše ekofarma je zatím v plenkách, velký chov máme teprve rok. Potýkáme se hlavně s krmením našich slepic. Na trhu není dostatek pšenice v biokvalitě a produkce našich 300 hektarů zdaleka nestačí. Chybí tak komponenty, z kterých bychom si sami udělali krmivo. Letos ještě platí výjimka, která umožňuje použít 10 % krmné směsi z konvenční produkce. Podle Kotala Česká republika zapomněla o prodloužení výjimky znovu požádat, zatímco ostatní evropské státy to učinily. „U slepic to není ještě takový problém, ale větší potíže to způsobí chovům savců. Nakrmit krávy stoprocentním biožrádlem je v České republice skoro nemožné,“ tvrdí Jiří Kotal z farmy Abatis. Farma zásobuje vajíčky biokrámky v Praze a velké řetězce Albert, Hypernova, Kaufland a Makro.
I Pavel Kýr potvrzuje, že sehnat biokrmivo pro slepice je problém. „Při malém počtu slepic si ještě může člověk krmnou směs míchat sám, ale jakmile má slepic víc, už se neobejde bez profesionálních krmiv,“ říká Pavel Kýr. Krmná směs je podle něho velká alchymie. „Nechal jsem si na zkoušku namíchat směs od českého dodavatele, ale snáška slepic pak šla dolů,“ popisuje Kýr. Krmivo nyní dováží z Rakouska, kde podle něj mají s biokrmivy mnohem delší zkušenosti.
„Ekologický chov nosnic je finančně náročný. Kromě drahého krmiva taky musíme mít kvůli ptačí chřipce haly, kam můžeme nosnice v případě potřeby zavřít. Investice jsou tak v řádu milionů. Abatis si to může dovolit, protože ekofarma je jen jedna divize firmy, jejíž hlavní obor podnikání je jinde,“ říká Alena Kotalová, ředitelka Abatisu.
S tím, že jde o finančně náročné podnikání, souhlasí i Pavel Kýr. „Problém je právě cena krmiva, která se pohybuje kolem dvaceti tisíc za tunu. Také ho musím koupit najednou velké množství, aby se mi vyplatilo to ze zahraničí dovézt. Jenže mi to tu pak leží na skladě a tři měsíce v tom mám utopené peníze,“ říká Pavel Kýr. Podle jeho odhadu tvoří kolem 70 % ceny vajíčka právě náklady na krmivo.
Ekologické chovy, kde mají slepice možnost volného pohybu, jsou podle Kýra více ohroženy nemocemi, protože zvířata jsou vystavena kontaktu s divokými ptáky, včetně útokům dravců. „Nosnice musí dostat povinné vakcíny, ale nedávám jim nic víc, než je předepsáno,“ říká Kýr.
Ekologický chov je podle Kýra náročnější i v tom, že ekozemědělec musí splnit stejné požadavky na kvalitu vajec jako velkododavatelé. Ti si ale při velkých objemech mohou dovolit automatizaci provozu. V ekologickém chovu slepice snášejí jak do hnízd, tak i na zem. Vajíčka nejsou pak tak běloskvoucí jako z velkochovu, kde slepice snášení na dopravníkové pásy. „Čištění tisícovky vajec mi zabere asi pět hodin, vejce se také musí vytřídit a zabalit. Je s tím spousta práce, která se pak samozřejmě odrazí na ceně,“ vysvětluje Kýr.
Vejce z biochovu proto nejsou vždy dokonale čisté. „Vajíčko lze důkladně očistit, ale tím se sníží jeho trvanlivost. Pokud zákazník dokáže přehlédnout drobné nečistoty jako zbytky podestýlky nebo šmouhy, dostane pak vajíčko, které déle vydrží,“ uzavírá Pavel Kýr.
Dále k tématu biovajec čtěte článek V českých supermarketech se prodávají i biovejce (13.3.2008).
Přečtěte si zprávu MF DNES otestovala kvalitu vajec z klecových chovů, podestýlky i biovejce (19.3.2008).
S tématem souvisí i článek Klece – (ne)přijatelné řešení chovu nosnic (1. 4. 2008).
reklama
