New Scientist: Špinavé tajemství vodních elektráren
reklama
Zelený image vodní energetiky jako vhodné náhrady za fosilní paliva je falešný, říká na stránkách New Scientistu Eric Duchemin, konzultant Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC). Kvůli přehradám se totiž do atmosféry uvolňuje oxid uhličitý a metan - v některých případech dokonce ve větším množství než z elektráren na fosilní paliva. Objem emisí se liší přehradu od přehrady, říká Philips Fearnside z brazilského národního institutu pro výzkum v Manausu. „Jisté ale je, že nejde o zanedbatelné množství.“
Fearnside odhaduje, že v roce 1990 byly emise skleníkových plynů z vodní elektrárny na přehradě Curuá-Una v brazilském státě Pará přibližně třiapůlkrát vyšší, než kdyby se stejné množství energie vyrobilo z ropy.
Důvodem je velký objem uhlíku ze stromů a rostlin, který se uvolňuje při počátečním zaplavení přehrady a následném hnití rostlin. Rozklad zbytků rostlin usazených na dně přehrady vede ke vzniku metanu - ten se pak při průchodu vody turbínou uvolňuje do ovzduší, píše New Scientist. Sezónní změny ve výšce vodní hladiny zajišťují přehradám neustálý přísun materiálu k rozkládání. Během suchých období s nízkou vodní hladinou zarůstají břehy a okraje nádrží všelijakými rostlinami - a po jejich opětovném zaplavení startuje hnití znova. U přehrad s rozsáhlými mělkými okraji mohou být takové oblasti veliké až tisíce kilometrů čtverečních. Lidmi postavené přehrady tak vlastně přeměňují oxid uhličitý z atmosféry na metan. Vliv metanu na klimatické změny přitom vědci považují za mnohem silnější (přibližně dvacetkrát) než vliv oxidu uhličitého.
Při dalších jednáních IPCC v roce 2006 by se mělo rokovat i o sledování emisí z vodních elektráren a jejich započítávání do statistik jednotlivých zemí. Započítávány přitom mají být pouze emise pocházející z počátečních deseti let provozu přehrady a pouze emise, které se uvolňují hladinou přehrady. Produkce metanu v hlubinách se započítávat nebude, protože si vědci nejsou jisti, zda skutečně hraje významnou roli.
I tak by mohl celkový úhrn emisí u některých tropických zemí výrazně vzrůst - v případě třeba Brazílie možná až o sedm procent. Států s chladnějším podnebím by se započítávání emisí z vodní energie dotklo míň, protože chladnější podmínky tvorbu emisí skleníkových plynů ve vodních nádržích ztěžují.
reklama
reklama
Online diskuse
Ad kachna, rozklad metanu, magor, panikativnost - 7. 3. 2005 - Radek SvitilDěkuji za reakce, nejsem sice autorem ani původního článku, ani našeho článku o něm, ale dovolil bych si reagovat na některé poznámky:1. Kachny (úmyslné) nepíšeme. 2. New Scientist je poměrně prestižní britský časopis. Tvrdit, že v něm publikují senzacechtiví magoři, je myslím poněkud odvážné tvrzení, které by si žádalo přesnější důkazy. 3. Napsat, že je něco blbost, je snadné, ale zajímavější je vysvětlit, proč to blbost má být. 4. Nejsem klimatolog ani biolog, ale domnívám se, že problém je v tom, že metan má podstatně vyšší skleníkový potenciál než oxid uhličitý (tuším asi 20x - teď koukám, že je to i v původním článku). Při hnití v lesích se předpokládám moc metanu nevytváří, ten vzniká při anaerobním rozkladu, ne při aerobním. 5. Jak je to s tím rozkladem v atmosféře se zkusím podívat, někde jsem to četl, ale nepamatuji si to. Mám neurčitý pocit, že ta doba rozkladu je poměrně dlouhá, ale přesnější číslo bych si fakt vymýšlel. |