https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/zpravy-zd/o-pitne-vode-v-cr-bez-iluzi
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

O pitné vodě v ČR bez iluzí

19.12.2000 16:56 | PRAHA (EkoList)
Za dobu mé práce v českém vodárenství od konce 50. let jsem zažil platnost čtyř norem pro pitnou vodu. Ta první - ČSN 567900 (1959-64) měla 36 fyzikálních, chemických, mikrobiálních .... atd. ukazatelů. Ta předposlední - ČSN 830611 (1975-91) měla 45 ukazatelů a 7 stránek. Ta nyní platná má více než 80 ukazatelů a 21 stránek.
 

Cena jednoho rozboru vody v rozsahu celé normy je cca 15 000 Kč. V roce 2000 normu nahradí nový standard, vyhláška ministerstva zdravotnictví o jakosti vody pro lidskou spotřebu. Bude vycházet ze Směrnice EU 98/83/EC, ze dne 3. 11. 1998. Přinese další zpřísnění a zvýšení počtu ukazatelů, podle kterých bude posuzována kvalita pitné vody.

PROČ SE STANDARDY STÁLE ZPŘÍSŇUJÍ?
Je to důsledek zvyšující se chemizace životního prostředí na jedné straně a obrany proti poškozování lidského zdraví na straně opačné. V roce 1998 vyrobil světový chemický průmysl 800 miliónů tun chemických látek, přičemž jeho produkce se každých 7-8 let zdvojnásobuje. Potenciální toxicita odpadů z této výroby i toxicita výrobků se často vůbec netestuje. Ve významném množství se vyrábí 80 000 druhů látek. Současné standardy pro pitnou vodu na toto závratné množství chemikálií v životním prostředí reagují mimojiné i tzv. skupinovými stanoveními koncentrace řady škodlivých organických látek v pitné vodě. Příkladem rozsáhlých skupin škodlivin (kontaminantů) jsou dnes všudypřítomné ropné látky (NEL) z nichž některé jsou toxické již v nízkých koncentracích. Podobně tzv. polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), pocházející mimojiné z provozu motorových vozidel i ze splachů asfaltových vozovek, jsou dnes přítomny ve všech vodách prakticky bez vyjímky. Významnou skupinou kontaminantů jsou sloučeniny obsahující chlor organicky vázaný (OCl). Ty poškozují lidské zdraví "bezprahově", což znamená, že poškozují zdraví v jakémkoliv, tedy i nepatrném množství.

Účinky kontaminantů hledaných v pitných vodách bývají toxické, karcinogenní, mutagenní (vliv na potomstvo), teratogenní (zrůdný vývoj plodu) a často kombinované. V sedmdesátých letech bylo v USA zjištěno, že v chlorovaných pitných vodách vznikají tzv. trihalometany, tedy chlorované organické látky s karcinogenními a mutagenními účinky. Stanovení těchto - a dalších - specifických organických látek je velmi náročné a drahé. Proto se o jejich přítomnosti či nepřítomnosti ve Vaší pitné vodě nedovíte z obvyklého tzv. zkráceného rozboru vody, který se běžně na požádání občanů provádí za cca 800 - 1000 Kč.

JAKOST VODY Z VEŘEJNÝCH VODOVODŮ ČR
Poslední celoplošný průzkum kvality pitné vody na všech vodárenských zdrojích (nikoliv sítích) ČR byl proveden v r. 1991. Z přiloženého grafu, převzatého z ročenky MZ ČR "Vodovody a kanalizace České republiky" vyplývá, že podíl obyvatel zásobovaných ze zdrojů s vodou trvale nevyhovující nebo občas vyhovující ČSN 757111 Pitná voda, byl dvě třetiny. Trvale vyhovující vodou pak jedna třetina obyvatel.

Graf jakosti vody z veřejných vodovodů
V následujících letech bylo celoplošné sledování kvality vody nahrazeno tzv. monitoringem jakosti pitné vody. Ten je prováděn Státním zdravotním ústavem v Praze. Vychází z několika set tisíc analýz pitných vod, které jsou k dispozici asi padesáti procentům všech obyvatel zásobovaných vodárenskými společnostmi. Monitoring za rok 1994 uvádí, že na výstupu z vodáren bylo zjištěno v 73 % odebraných vzorků přechlorování vyráběné vody, v 52% vzorků překročení limitního obsahu fenolů, ve 38 % limitů pro vanad, ve 21 % limitů pro obsah arsenu, barya a rtuti, v 18 % limity obsahu chloru.... atd. Na vodovodních sítích bylo zjištěno 53 % vzorků s překročením již zmíněného organicky vázaného chloru, 51 % překročení limitu fenolů a 50 % nedodržení mezních koncentrací chloru .... atd.

"Kontrola jakosti vod při úpravě na pitnou vodu". To je název ČSN 757212. Ta určuje minimální četnost rozborů, kterou jsou povinni zajistit výrobci pitné vody, na úpravnách vody nebo na zdrojích. Provedení úplného rozboru v celém rozsahu normy pro pitnou vodu je v ní pro oblasti:

· čítající 500 až 200 000 zásobovaných obyvatel předepsáno pouze 2x ročně
· pro velkoměsta, tedy oblasti s více než 200.000 obyvatel je předepsaná minimální četnost vzorků pro úplný rozbor 4x ročně.

Předepsaná četnost je nedostačující i pro velmi dobře zajištěné zdroje podzemních vod. Zcela nedostačující je pro rizikovější úpravny povrchové vody s břehovým odběrem. V tocích se v případech náhlého zvýšení průtoků mění složení a tím i kontaminace odebírané vody v průběhu třiceti minut.

Stát se stará o kvalitu vodovodní vody. Tak zní nejrozšířenější omyl spotřebitelů. Toto tvrzení ztratilo i své zcela formální opodstatnění již v roce 1993. Tehdy došlo k odstátnění původních osmi krajských podniků vodovodů a kanalizací. Vzniklo 3.000 privátních vlastníků vodovodů a pouze významných provozovatelů je dnes 111. Tento "velký třesk" po sobě zanechal škody i v péči o kvalitu pitné vody. Pověra o péči státu však houževnatě přetrvává z dob minulých, kdy se stát staral nejen o kvalitu pitné vody, ale i o daně, bydlení a světový názor českého občana. Dnes i o ten názor aby se občan staral sám.

Zavedených omylů je více: Převařením zbavíte pitnou vodu pouze bakterií, nikoliv ostatního znečištění. Chlorový zápach není znakem kvalitní pitné vody, atd........

KVALITA VODY ZE STUDNÍ
..není centrálně sledována, pouze odhadována. V roce 1994 byl proveden průzkum na 125 studnách okresu Plzeň-jih. Při srovnání výsledků analýz s celým rozsahem ČSN 757111 nevyhovovala normě ani jedna studna. Nejčastějším výsledkem bylo, že norma je překračována ve 3-7 ukazatelích v jedné studni. S využitím řady dalších lokálních sledování dospěl Státní zdravotní ústav Praha (1999) k tomuto kvalifikovanému odhadu: Zdravotně rizikových je asi 70 % studní. Tento odhad se týká cca 800 tisíc studní veřejných, neveřejných i soukromých, kterými je na území ČR zásobováno cca 1,44 miliónu spotřebitelů. Odhad je nižší než dosud udávaných více než 95 % studní nevyhovujících normě. To proto, že autoři při hodnocení nevycházeli striktně ze znění normy, ale do úvah zahrnuli i skutečnou závažnost jednotlivých ukazatelů kvality studniční vody. Autoři studie zároveň zdůrazňují, že tento snížený odhad není důvodem k uspokojení zvláště v době, kdy řada majitelů studní obnovuje jejich provoz.

Základním předpisem pro uživatele budoucích i stávajících studní je ČSN 755115 "Studny individuálního zásobování vodou" (1993). Zdařilým komentářem k této normě, ale i návodem k řadě dalších činností kolem studní je čtivá příručka MUDr. Františka Kožíška "Studna jako zdroj pitné vody" (SZÚ,1998). Technologické postupy a zařízení k nápravě kvality studniční vody se však bohužel v této jinak velmi zdařilé příručce omezují pouze na desinfekci. Opomíjí se tak skutečnost, že řadu kontaminantů (dusičnany, železo, mangan, organické znečištění atd.) zpravidla nelze odstranit prostým uvedením studny do řádného stavu či desinfekcí vody.

Příručka by měla být k dispozici na všech OHS zdarma, případně ve Státním zdravotním ústavu, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 - Vinohrady u paní Císařové (budova 11, 1. patro dveře 136, tel.:02/67 08 25 77)

KOLIK PITNÉ VODY SKUTEČNĚ VYPIJEME?
Řada lidí odpovídá na tuto otázku poněkud scestně: "Já vodu nepiju, já piju pivo .... čaj .... kávu", aniž by vnímali, že i tyto nápoje se připravují z pitné vody. Voda vstupuje i do dehydratovaných potravin jako je rýže, těstoviny, ovesné vločky atd., o polévkách, omáčkách a zmrzlinách ani nemluvě.

Přesnější otázka tedy zní: Kolik pitné vody denně pozřeme v nápojích a potravě? Podle statistik průměrně 2 litry na osobu a den vody, odborně nazývané "voda přímé spotřeby". To je méně než 2 % z pitné vody, kterou v domácnosti spotřebujeme. Více než 98 % pitné vody je použito pro splachování WC, mytí nádobí a podlah, koupání a ostatní známé technické účely. Při jednom spláchnutí WC spotřebujeme vodu pro pětidenní lidskou spotřebu.

KVALITA PITNÉ VODY PŘÍMÉ SPOTŘEBY
Je v silách (nejen českého) vodárenství docílit vysoké kvality stále dražší pitné vody podle stále přísnějších standardů?? A dopravit ji na místo spotřeby bez úhony na kvalitě, aby se jen nepatrná část z ní skutečně "vypila"??

Na přímý dotaz u Vaší vodárenské společnosti budete nepochybně ubezpečeni, že ano, že Vaše voda vyhovuje současnému platnému závaznému standardu. Odkud se tedy berou čísla z oficiálních statistik o špatné kvalitě pitné vody? A jaká bude nepřikrášlená skutečnost po převzetí přísnějšího předpisu EU?

Lidové noviny (26. 11. 1999, str. 17) zveřejnily zprávu, že bude nutno vynaložit 100 - 120 miliard Kč na to, aby se české vodárny dostaly na technologickou úroveň obvyklou v EU. A že cílová cena vodného + stočného je odhadována na více než 140 Kč za m3. Že by další novinářská kachna nesvědomitých novinářů honících se za senzacemi?

Lze ale z vypouštění novinářských kachen podezírat vodárenské odborníky publikující v odborném vodárenském tisku? Autor z MZ ČR (časopis SOVAK č. 2/00) referuje o nutnosti znovuvzkříšení výzkumné a vývojové základny vodovodů a kanalizací, rozprášené počátkem devadesátých let.... "jestliže nechceme být jen odbytištěm technologií a výrobků pro zahraniční firmy." Jiní vodárenští odborníci naléhavě upozorňují na často nevyhovující kvalitu pitné vody na zdrojích a především na vodárenských sítích. Podle nich bylo v roce 1998 trvale, či občasně nacházeno na sítích překračování kvalitativních limitů normy pro pitnou vodu na značném počtu vodárenských lokalit: u obsahu železa na 68 %, koliformních bakterií na 56 %, pH na 20 %, obsahu dusitanů na 15 %, CHSK - Mn na 13 % lokalit atd... (SOVAK č. 3/00).

Pro splachování WC jsou tyto aktuální údaje nezajímavé. Pro lidskou potřebu oněch necelých 2 % pitné vody přímé spotřeby jsou tyto údaje zarážející. Žádná ze statistik přitom neudává věrohodné údaje o pachových a chuťových vlastnostech vodovodní vody. Určení pachu a chutí je požadováno v čl. 27 a 32 normy pro pitnou vodu. Až na výjimky se ale předepsaným - ani jiným - způsobem v kontrolních laboratořích neprovádí. Přitom právě smyslové hodnocení kvality vody je pro zákazníka rozhodující. Pachem či chutí se navíc prozrazují některé kontaminanty vážně ohrožující lidské zdraví.

Přesvědčení či tušení o nedokonalé kvalitě pitné vody z veřejných vodárenských sítí a ze studní přivádí stále více spotřebitelů k přechodu na požívání pitné vody, upravené v domácnostech vodními filtry nebo na balenou vodu.

Rady k zapamatování:
· rada první:
Přechod na filtrovanou nebo na balenou vodu má smysl pouze tehdy, jestliže takto bude pořizována všechna (alespoň skoro všechna) voda, ze které připravujete nápoje a jídlo.
· rada druhá:
Naučte se rozlišovat dobré vodní filtry a dobré balené vody od špatných.
· rada třetí:
Soustavné nahrazování pitné vody minerálkami nebo naopak vodou, upravovanou tzv. reversní osmózou či vodou destilovanou, povede k poruchám Vašeho zdraví. V prvém případě pro nadměrný příjem minerálních solí, v druhém případě pro jejich naprostou absenci.

BALENÉ VODY
Podle legislativní úpravy z roku 1997 patří do pojmu "balené vody":
· vody minerální
· vody kojenecké
· vody stolní
· vody pitné, balené v lahvích.

Balené pitné vody dle ČSN 75 7111 nejsou v ČR v běžném prodeji. S jejich využitím se počítá pouze v případech přírodních katastrof jako s dočasnou náhradou za vyřazené obvyklé zdroje pitných vod.

Dalším důvodem - mimo nadměrného obsahu minerálních solí - proč jsou balené minerální vody nevhodné k soustavnému používání je přítomnost látek problematické povahy v řadě minerálek. Takovou látkou je např. arsen, nervový jed kumulativního charakteru, podezřelý karcinogen. Na etiketě jedné ze známých minerálek, která byla v sedmdesátých až osmdesátých letech doporučována pediatry a hygieniky k přípravě kojenecké stravy byla do roku 1985 uváděna koncentrace 1,05 mg/l HAsO4 2-. To je po přepočtu na As (arsen) koncentrace 11 x převyšující ukazatel normy pro pitnou vodu. Po roce 1985 byla udávána koncentrace převyšující normu "pouze" 2,1 x.

Kojenecké a stolní balené vody jsou vyráběny s použitím přísnějších limitů než jsou limity kontaminantů pro vody pitné. A pro vody kojenecké jsou přísnější než pro vody stolní. Přítomnost kojeneckých vod na trhu je řešením pro přípravu stravy kojencům do 6 měsíců věku. Právě potřebou kojenecké balené vody byly zdůvodňovány snahy o zavedení výroby balené vody, které vyvíjelo české ministerstvo zdravotnictví již od 70. let. Že se z výroby balených vod v ČR stane ekologická pohroma, tehdy nikdo nepředpokládal. V dalším textu budeme věnovat pozornost pouze baleným, stolním a kojeneckým vodám, protože pouze těmito balenými vodami lze nahrazovat vodu pitnou. Příznivě lze posuzovat tyto balené vody v tom, že jsou na trhu konkurenčním zbožím pro přeslazené a překyselené limonády, často obsahující stabilizační a jiné chemikálie. To je ale v kostce vše, co příznivého lze říci o balených vodách jako alternativním zdroji vody přímé spotřeby.

Prodej a požívání balených vod je činnost vzorově neekologická. Ke krytí celé své potřeby "vody přímé spotřeby" zkonzumuje 4členná rodina: 4 os. x 2 l/os. den x 365 dní/rok = 2920 litrů ročně. Baleno v PET lahvích objemu 1,5 litru to znamená 1 950 lahví/rok. Tyto lahve, za které rodina zaplatila v ceně balené vody cca 7 000 Kč se vyhodí. Je paradoxem dnešní "společnosti na jedno použití", že pilně hromadí velké množství odpadků z materiálů, které jsou přírodě cizí a tedy přírodními pochody nerozložitelné. Po jednom použití odhozené PET lahve zdobí příkopy našich silnic, v lepším případě ucpávají skládky komunálního odpadu na věčné časy. Jejich recyklace byla v ČR zavedena s mnohaletým zpožděním a funguje velmi nedokonale (z cca 10 %).

Skrytějším ekologickým problémem jsou škody, způsobené přepravou balené vody od výrobny do obchodu a z obchodu ke spotřebiteli. Jeden z předních českých hygieniků se .... "netají preferencí balených vod domácího původu, protože dovoz vody (ne vždy ideální jakosti) přes půl Evropy považuje za jednu ze zhovadilostí tzv. tržní ekonomiky...". Ekologické aspekty (jakéhokoliv) problému však - bohužel - nepatří do středu pozornosti průměrného českého občana. Jak je to tedy s náklady za 1 950 lahví balené vody již zmíněné čtyřčlenné rodiny?

V naší předměstské samoobsluze se prodává 1 láhev balené vody za 10,90 Kč, nejnižší cena, kterou jsem zaznamenal, byla 7,90 Kč. Roční rodinné náklady na 2 920 l vody tak vycházejí na 17 300 až 21 300 Kč, tedy měsíčně na 1 440 až 1 780 Kč. To je položka za vodu, která převyšuje značně zvyklosti a možnosti i nadprůměrně situované české čtyřčlenné rodiny. Balená stolní nebo kojenecká voda není tedy cenově přístupnou náhradou pitné vody k pití a k vaření. Můžete však potřebovat kojeneckou vodu pro své dítě nebo stolní vodu pro výlet na horu Říp (Říp není podmínkou). Jak tedy odlišit dobrou balenou vodu od špatné nebo podezřelé?

1. Všímejte si data výroby (spotřeby): nakupováním co nejčerstvější balené vody snížíte riziko nejen z výskytu nadbytku bakterií, ale i riziko z přítomnosti výluhů z obalů a víček.
2. Byla kupovaná voda skladována v chladu a temnu?
3. Je na etiketě lahve uvedeno kromě obchodního názvu typu "Pramen zdraví" označení stolní nebo kojenecká voda?
4. Kojeneckou vodu sycenou oxidem uhličitým zbavte před přípravou kojenecké stravy "bublinek" převařením
5. Z otevřené lahve, kterou bezprostředně nespotřebujete, nepijte přímo. Ukládejte ji do chladničky (chladno a temno) nejdéle na 3-4 dny.
6. Údaj o chemickém složení "voda a oxid uhličitý" by vás měl vést k podezření, že se nejspíš jedná o sodovku - nikoliv o stolní nebo kojeneckou vodu.
7. Upřednostňujte balené vody, které uvádí alespoň stručný výtah z jejich chemického složení, nejlépe i včetně údaje o celkové mineralizaci vody.

Konkrétní doporučení:
Celková mineralizace stolní nebo kojenecké vody by měla být v rozmezí cca 200-600 mg/l solí. Z dosažitelných údajů českých výrobců nebo hodnotitelů vyplývá, že tomuto souhrnnému kriteriu vyhovují např. ČESKÁ VODA (494), DRNKA (485), AQUILLA (430), OASA (350), ČESKOMORAVSKÁ VODA (322), BLANICKÝ PRAMEN (299),NIKO (263) a HORSKÝ PRAMEN (230).

VODNÍ FILTRY
Tímto celosvětově srozumitelným, byť nepřesným názvem jsou označována zařízení pro dodatečnou úpravu vody v místě spotřeby. Tato zařízení jsou používána v mnoha odvětvích lidské činnosti a využívají k úpravě vody dlouhou řadu různých technologií - nejen filtrace. Pro stručnost se omezme pouze na vodní filtry používané pro získávání vysoce kvalitní pitné vody k vaření a k pití v domácnostech.

Pořízení tisíce litrů balené vody předpokládá vytěžení a zabalení 1.000 litrů vody výrobcem, přepravu více než jedné tuny zboží nejprve přepravcem a následně spotřebitelem a nakonec vyhození 1000 litrů obalů vyrobených z trvanlivých materiálů + jejich likvidaci.

Pořízení 1 000 litrů filtrované vody předpokládá výrobu a přepravu cca 0,08 až 1 kg (0,001 tuny) zařízení, které bude vyhozeno do odpadu po cca 8 letech používání. Z toho vysvítá nesouměřitelnost ekologické škodlivosti, nákladovosti i technické složitosti obou nevodárenských postupů zásobování kvalitní vodou přímé spotřeby. Zatímco roznašeč kvalitní pramenité vody je zaměstnáním biblickým, konstruktéři vodních filtrů nalezli své řemeslo až ve dvacátém století. Vývoj úpravárenských technologií urychlily obě světové války a především rozpoznané dopady globální ekologické krize posledních desetiletí na kvalitu pitné vody.

Vývoj vodních filtrů vlastní koncepce započal v České republice již v 70. letech. Již v roce 1981 získal český autor zlatou medaili na mezinárodní výstavě vynálezů MUBA´81 ve švýcarské Basileji za technologii, odstraňující z pitné vody dusičnany. Výroba však mohla být zahájena až v polovině devadesátých let.

Vodní filtry vtrhly na pulty českých obchodů po roce 1989. Do té doby byly v podstatě zakázány. Zaznamenaly nebývalý a neslýchaný prodejní boom pro zahraniční dovozce filtrů, které byly v zahraničí často již zastaralé nebo z různých důvodů neprodejné či zakázané. Čeští prodejci bez jakékoliv kvalifikace a prodejní etiky prodávali bez výběru naivním českým spotřebitelům, nezvyklým na západní způsob reklamy a často dosud nezbaveným "tuzexového komplexu", vodní filtry "na všechno". Často byly záměrně nesprávně překládány do češtiny cizojazyčné prospekty. Nejoblíbenějším trikem bylo rozmnožení schopností dodávaného zařízení právě o schopnost odstraňovat dusičnany, přestože se originální texty o něčem takovém vůbec nezmiňovaly. Byl jsem u toho, když jedna renomovaná japonská firma s poukazem na krajní neserióznost českého trhu upustila od svého úmyslu na takovýto trh svými filtry vstoupit.

Velký boom skončil v prvé polovině 90. let. Zbyla po něm řada rozčarovaných zákazníků a (pečlivě udržovaná) nedůvěra k vodním filtrům vůbec, přestože dodavatelé výprodejových ležáků z trhu odešli a zbyli pouze seriózní vytrvalci. Dnešní trh nabízí zpravidla seriózní technologie a zařízení, prakticky pro všechny potřebné případy nápravy vlastností pitné vody.

Stále však platí, že vodní filtry používají pestrou řadu konstrukčních a technologických řešení, provozovanou v různých provozních režimech. Přetrvává tedy i řada otázek zájemců o kvalitní pitnou vodu: Jak se v tom mám orientovat, podle čeho se mám řídit, jak odlišit dobré vodní filtry od špatných? Stabilizovaný český trh s vodními filtry přece sám o sobě nedává záruku nejlepšího řešení!

JAK VYBRAT SPRÁVNÝ VODNÍ FILTR?
Při hledání optimálního řešení se ptejte na tyto záležitosti:

1. má vodní filtr atest hlavního hygienika ČR? Tento tzv. atest - přesněji závazný posudek - je vždy označen písmeny HEM + následujícími čísly. Výrobci (dovozci) je vždy uváděn - pokud jej mají - v průvodních písemných materiálech filtru. Bez tohoto schválení se nesmí filtry v ČR prodávat. Málo se ví, že hygienický atest neznamená nic více ani méně než že filtr nepoškodí Vaše zdraví! Není tedy zárukou jeho účinnosti, výkonnosti, účelnosti nebo výjimečnosti. Uvádí-li výrobce (dovozce) značku HEM..... jako doporučení hlavního hygienika ČR, pak klame!

2. Nejdůležitější podmínkou vysoké a stálé účinnosti vodních filtrů je jejich nepřetěžování nadměrným průtokem vody. K porozumění tohoto pravidla vám vystačí vaše vlastní životní zkušenost. Soustavným přetěžováním vychováte z vašeho dítěte neurotika, přetěžováním motoru vašeho auta jej brzy zničíte..... přetěžovat se prostě nemá nikdy nic. Hranice hydraulického přetěžování nejobvyklejších (tj. sorpčních nebo výměnných) hmot je překročena tehdy, jestliže číselná hodnota průtoku vody v litrech za minutu je významně, tj. o více než 30 % vyšší, než je číselná hodnota objemu těchto hmot v litrech. Pravidlo neplatí pro mechanické filtry, u kterých se (zpravidla) se zvyšujícím průtokem zvyšuje tlaková ztráta, nikoliv kvalita filtrátu. Věnujte tedy pozornost nízkozatěžovaným vodním filtrům.

3. vodní filtr by dále měl:
· umožnit snadný odhad průtoku vody
· umožnit jímání filtrátu nejen do podstavené skleničky, ale i do kuchyňského hrnce: už víte, že z kvalitní vody budete i vařit!
4. Žádná filtrační vložka nefunguje věčně. Preferujte takové filtry, u kterých je zřetelný pokyn, kdy máte filtrační vložku vyměnit.
5. V Americe se vyhazují celé vodní filtry, v Evropě se zahazují pouze filtrační vložky. U filtračních vložek objemů větších než 0,5 litru je ale ekonomicky realizovatelná i jejich recyklace a regenerace! Preferujte tedy firmy, které nabízejí regeneraci a recyklaci filtračních vložek. Nabízejí-li vám zároveň zpětný prodej regenerovaných vložek za sníženou cenu, jsou to takové firmy, které to s ochranou životního prostředí myslí vážně. Že vás to životní prostředí nezajímá?? Nevadí! I tak na tom vyděláte.
6. Preferujte výrobce, kteří vás sami v průvodních textech upozorňují, kterými z ukazatelů rozboru vody - nebo kterými jinými okolnostmi - je používání jejich filtrů ohraničeno nebo limitováno.
7. Většina dobrých a nepřetěžovaných vodních filtrů pro domácnost skutečně odstraňuje (snižuje) široké spektrum kontaminantů. Budete-li však informováni, že "tento filtr je na všechno", změňte buď informátora nebo značku filtru vašeho zájmu.
8. Kupujte jen takový filtr, jehož zaměření, výkon a účinnost odpovídají vašim potřebám. Jste-li na rozpacích, vyhledávejte nezávislé odborné informace. Jako zdroj objektivních odborných informací nefungují hygienické stanice! Není to v jejich poslání ani v jejich zaměření.
9. Řiďte se návodem a pečlivě jej dodržujte!
10. Dodavatele zařízení pro dodatečnou úpravu vody naleznete ve Zlatých stránkách v rubrice VODA-ÚPRAVA, ČIŠŤENÍ
11. V případě studní prověřte stav vaší studny a jejího okolí - dle již zmíněné ČSN 755115 - vždy dříve, než sáhnete k vodnímu filtru pro úpravu (zpravidla části) studniční vody. Studna a její okolí si zaslouží vaši péči i tehdy, jestliže se jejich vyčištěním a uvedením do řádného stavu neodstraní právě hledaná závada. Důvod je jednoduchý: kvalita vody z vaší studny není nikdy tak špatná, aby zanedbáním stavu studny nemohla být horší.

Až když provedená stavební a asanační opatření nevedou k odstranění závady v kvalitě vody, až potom použijte vhodného vodního filtru.

NÁKLADY NA FILTRACI VODY
jsou závislé na stupni a druhu znečištění vody, na pořizovací ceně vhodně vybraného vodního filtru, na možnosti recyklace filtračních vložek atd.. atd.. Proto je nelze vyčíslit jednoduše a obecně. Pomožme si tedy konkrétním příkladem. Pro ten jsme zvolili vodní filtr, vyhodnocený časopisem na ochranu spotřebitelů TEST (č. 11/98) jako nejlepší na českém trhu. Je jím filtr vyráběný firmou Auqua Aurea pod názvem FONTANUS nebo Dionela, napojený na tlakovou vodu u kuchyňského dřezu. Jeho filtrační vložka č. 1 vodu všestranně dekontaminuje a zlepšuje její smyslové vlastnosti, ale neodstraňuje dusičnany. Vložka č. 2 má tytéž vlastnosti, ale navíc odstraňuje dusičnany na nejvyšší světové technologické úrovni. Náklady opět vztáhněme na roční spotřebu čtyřčlenné rodiny, která všechnu svou spotřebu vody k pití a vaření kryje vodou z filtru Fontanus

· Vložka č. 1: 0,17 Kč/litr. Roční rodinné náklady: 0,17 x 8 x 365 = 496 Kč/rok, tj. 41 Kč/měs.
· Vložka č. 2: vysoká vstupní koncentrace dusičnanů 100 mg/l NO3-, tedy dvojnásobek horního limitu normy a sedminásobek koncentrace, kterou norma doporučuje: 1,59 Kč/l. Rodinné náklady 4 640 Kč/rok, tj. 387 Kč/měsíc. To je cca 2/3 částky, kterou by rodina zaplatila v ceně balené vody jenom za vyhazované PET lahve.

Náklady na pořízení filtrované vody jsou tedy přiměřené možnostem průměrné české rodiny k pokrytí celého množství vody pro pití a vaření.

Účelem tohoto textu je stručná informace o stavu kontaminace pitné vody u nás a o vám přístupných možnostech soustavné sebeobrany proti kontaminantům. Hlavní důvod proč bychom si měli najít cestičku ke kvalitní a osvěžující pitné vodě, nepokažené civilizačními vlivy jsem vám ale dosud nestačil sdělit - ačkoliv je to důvod jednoduchý a všem srozumitelný: Pouze taková pitná voda přináší dennodenní drobné radosti do našeho života.

Ing. Václav Michek
Autor je vodárenský technolog, zakládající člen Československé asociace vodárenských expertů a pracuje ve firmě Aqua Aurea.

Další zdroje informací o problematice pitné vody můžete nalézt na stránkách
EkoList po drátě - Zelený knihomol - Voda
Seznam literatury na www.fontanus.cz


reklama

 

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist