Pestrý život velbloudů v Austrálii: Od mléka přes vaření piva až po závody

Daleko od arabské pouště, odkud pocházejí jejich předkové, obývají rozsáhlé vnitrozemí Austrálie, takzvaný outback, stovky tisíc dromedárů. Pro místní obyvatele jsou zdrojem příjmů a rádi se také podělí o svou vášeň pro tato zvířata. V 19. století je do země dovezli britští osadníci jako dopravní prostředek, ale s rozvojem automobilismu je vypustili do volné přírody. Dnes se v Austrálii podle odhadů vyskytuje mezi 300 000 a jedním milionem jedinců. Napsala o tom agentura AFP. Mnoho z nich žije divoce ve volné přírodě a potuluje se po vnitrozemí, někdy ale také působí problémy: někteří soupeří s dobytkem o potravu, ničí ohrady, znečišťují vodní zdroje nebo poškozují kulturní památky domorodých obyvatel, uvádějí australské úřady. Bez regulace by se podle nich mohla populace velbloudů každých osm let zdvojnásobit. Počet kusů je proto regulován jejich shromažďováním, porážkou a odchytem v blízkosti vodních zdrojů.

Jako domestikovaná zvířata však tito velbloudi představují také trh, byť skromný. Australští chovatelé prodávají jejich mléko a někdy dokonce i zvířata samotná: 68 kusů už bylo letos posláno do Malajsie nebo Indonésie. Hodnota vývozu velbloudího masa v roce 2024 podle dostupných údajů dosáhla více než 3,9 milionu dolarů (82 milionů Kč).

Warwick Hill z jihoaustralského městečka Robe chválí přednosti těchto jednohrbých živočichů: "Dají se velmi snadno domestikovat," vysvětluje agentuře AFP tento bývalý námořník na své farmě nazvané Humpalicious (podle anglického "hump" čili hrb).

Velbloudí mléko, které nabízí za 12 eur (290 Kč) za litr, má řadu přínosů pro lidské zdraví, ujišťuje Hill, zvláště pak pro alergiky. Jde podle něj o produkt mnohem vyšší kvality než zpracované výrobky určené pro širokou veřejnost. Jelikož prodej mléka však zůstává skrovný, farma se zaměřuje také na turistiku, jak na prohlídky, tak ubytování. "Cena (mléka) je neúnosná," uznává Hill a poukazuje na drahou pracovní sílu a relativně nízkou produkci mléka u těchto savců.

Nedaleko odtud přišel pivovar Robe Town Brewery s neobvyklým nápadem. Velbloudi z Hillovy farmy jsou nejen krmeni zbytky obilovin používaných při vaření piva, ale jejich trus se následně využívá k uzení sladu. Výsledkem je "plné, tmavé a velmi uzené" pivo s obsahem alkoholu 8,2 procenta, zvané Holy Smokes. "Jeho chuť a vůně ve skutečnosti připomínají spíše slad uzený rašelinou," uklidňuje majitel pivovaru Maris Biezaitis.

Dále na sever jsou pak dromedáři hvězdami každoročního závodu Marree Camel Cup. Akci pořádanou v městečku Marree, při níž se velbloudi utkávají v závodech v rychlosti, obvykle sledují stovky diváků. Trofej z posledního ročníku získal Young Gun, velbloud, na kterém jel Patrick Dennis.

Závodu se poprvé jako žokejka účastnila i Joanne Bellová. Byl to pro ni splněný sen, přestože během závodu spadla. "Žokej je žokej, ať už jede na dromedárovi, nebo na koni," tvrdí tato padesátiletá žena.

"Miluji (tento druh dostihů), protože je to prostě něco jiného," řekla agentuře AFP Kyrraley Woodhouseová, další žokejka dromedářích dostihů. Tajemství podle ní spočívá ve výběru závodního partnera se správnou povahou. "Musí v něm být trochu temperamentu, trochu ohně," vysvětluje.

Chovatelé velbloudů přišli do Austrálie v 60. letech 19. století, mnozí z nich z Afghánistánu nebo jiných částí střední nebo jižní Asie. V Marree žijí někteří z jejich potomků, například Greg Burk, jehož pradědeček se v této zemi usadil v 80. letech předminulého století. "Důvodem, proč sem byli velbloudi dovezeni, byla jejich velká odolnost," vysvětluje Burk. "Velbloudi jsou mi stále velmi drazí."

Warwick Hill na své farmě vyjadřuje naději, že právě díky iniciativám milovníků velbloudů, mezi něž se počítá, se lidé naučí vážit si těchto někdy zavrhovaných zvířat. "Jsou to opravdu milá zvířata," prohlašuje. "Lidé sem přijedou a najdou tu 50 dobře vychovaných, velmi laskavých a přítulných velbloudů."

---

reklama

---