Příliš horliví zachránci divoké zvěře přírodě škodí, říkají ochránci přírody
 |
|
|
Vodní želvy nádherné jsou nádherné, když jsou malé. Když jsou velké, lehce zapáchají. Chovatelé se jich pak zbavují. V Praze je pak v každé vodní ploše nějaká želva nádherná.
|
|
| Foto: ČSOP |
V roce 2009 přijal Český svaz ochránců přírody (ČSOP) 10 358 volně žijících živočichů 195 druhů. Ze zvířat přijatých loňský rok bylo již zhruba 4 800 vyléčeno a po následné přípravě ve stanici vypuštěno zpět do volné přírody, přes 1 500 jedinců se v současnosti ještě léčí nebo dokončuje zimní spánek a čeká na jaro, kdy se vrátí do volné přírody, zbytek uhynul nebo byl usmrcen. Nejčastěji ochránci přijímali minulý rok ježky (1 721), netopýry rezavé a veverky (242). Z ptáků byly přijímány nejvíce poštolky obecné (1 201), káňata lesní (611) a rorýsy obecní (483). Se zraněním skončilo v záchranných stanicích přes 3 500 zvířat.
Ochranáře podle Petra Stýbla, ředitele kanceláře Českého svazu ochránců přírody, především trápí příliš snaživý občané, kteří chtějí v dobré víře pomáhat. „Lidé si často myslí, že když najdou opuštěné mládě, je v nouzi. Odnesou ho od matky k nám do stanice a my jej už do přírody zpátky vrátit nemůžeme. Je naprosto normální, že je v lese mladý zajíc sám. Mláďata vydrží bez rodičů běžně 12 hodin," říká Stýblo. Podle něho také funguje to, že když se člověk přiblíží k mláděti, rodiče u něj nebudou. "Je to kvůli jejich strachu z přítomnosti lidí,“ vysvětlil Stýblo s tím, že tisíce zvířat ročně přijde do stanice úplně zbytečně. Stejně tak je to s malými kosy, období jejich líhnutí už se blíží. „Radíme nesbírat kosáčky na trávníku. Jde jen o mláďata, která se teprve učí létat.“
Kromě přílišné aktivity lidí škodí zvěři také pytláci, kteří zvěř jen postřelí. Nebo traviči užívající karbofuran. Tento jed je u nás zakázaný. Doplatí na něj prý především zvířata, která se živí mršinami. „Jelikož se u nás nyní nevyskytuje vzteklina, množí se lišky, které jsou pro myslivce největšími nepřáteli. Buď je hubí za pomoci jezevčíků nebo si možná vypomáhají i jinak. Odnáší to následně bohužel i další zvěř,“ dodal Stýblo.
Další časté nebezpečí představuje pro divokou zvěř srážka s dopravními prostředky, pro ptáky náraz do elektrického vedení nebo popálení elektrickým proudem. Mnoho sloupů vysokého napětí má takovou konstrukci, že ptáci, kteří na ně dosedají, jsou zraněni nebo zabiti elektrickým proudem. Do deseti let by díky rekonstrukci a instalaci nových sloupů měly podle Stýbla tyto případy zmizet.
Zvláštní situace, kterou musí na stanicích ochránci řešit, souvisí s nepůvodními živočišnými druhy. Ty u nás likvidují původní druhy a ničí jejich biotopy. „Jde například o americké vodní želvy nádherné. Mláďata mají velikost pětikoruny a jsou velice roztomilá. Lidé se jich ale časem zbavují, protože když želvy vyrostou, začnou zapáchat. Lidi je pak vypouštějí do jakýchkoli vodních nádrží. Kvůli tomu najdete třeba v Praze na jakékoli vodní ploše nějakou želvu,“ uvedl Petr Stýblo. Želvy nádherné jsou masožravé a tam, kde se objeví, vyžerou všechny obojživelníky. Ničí tím tak přirozené prostředí typické pro naše podnebí. Pokud se nenajde chovatel, který by se těchto zvířat ujal, jsou na ochranářských stanicích utraceny.
Náklady sítě záchranných stanic dosáhly minulý rok 9 milionů korun. Pro tento rok mají ochranáři slíbeno zatím 1, 5 milionů korun. „Poprvé za deset let nás letos finančně nepodpoří ministerstvo životního prostředí. Jinak nás sponzoruje Česká spořitelna, Lesy ČR a soukromí dárci,“ řekl Stýblo.
Síť záchranných stanic funguje již 11. rokem. Původně se začínalo v počtu pěti stanic, dnes je jich po celé České republice 26. Podle Stýbla jsou všechny oblasti republiky pokryty a na každém území je někdo zodpovědný za odběr zraněné divoké zvěře. Hendikepovaným živočichům je poskytnuta kompletní péče od první pomoci, přes zajištění veterináře, léčbu a rehabilitaci až po vypuštění zpět do volné přírody v případě, kdy jsou toho zvířata schopna.
reklama
