https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/zpravy-zd/priroda-pro-predskolaky
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Příroda pro předškoláky

5.1.2005 16:10 | PRAHA (EkoList)
První mateřská školka vznikla na našem území už v roce 1869. Po stěnách v ní visely obrazy zvířat a rostlin, podle vzoru Komenského se děti vše učily názorně – i péči o přírodu. Jak je to s ekologickou výchovou dnes? Malé děti baví, brání jí jen předsudky a předpisy nás dospělých.
 

Ekologická mateřská školka Semínko.
Foto: Iva Nachtmannová/EkoList

První školky měly velkou zahradu, kde se pěstovala zelenina, květiny, obilí a chovala domácí zvířata. Mnohé zahrady měly dokonce svůj ovocný sad a včelí úl, o který se staral učitel. Každé dítě mohlo pečovat o „svůj“ záhonek a přinést si domů to, co vypěstovalo.

A dnes? „Nemůžeme do jídel dát vejce od zdejších zdravých slepic, protože nemají razítko. Nemůžeme dětem udělat salát z naší zahrádky, nemůžou si ani ozdobit chleba pažitkou, ačkoliv je pěstovaná ekologicky. Hygienik to neschválil,“ stěžuje si Emilie Strejčková, zakladatelka ekologického střediska hlavního města Prahy, Toulcova dvora. Ona iniciovala i vznik ekologické mateřské školky Semínko, přestavěné z bývalé stodoly. „Když tu byl hygienik naposledy, dostali jsme pokutu za to, že v kuchyni byly mouchy. Vedle nás jsou stáje s koňmi, tak sem občas mouchy vletí. Nemůžu jim to zakázat …,“ poznamenává ironicky Emilie Strejčková.

Toulcův dvůr chová skutečně pestrou směsici zvířat od hus a králíků, přes ovce a kozy, až po prase a tele, ač se pár kroků od něj rozprostírá panelové sídliště Košík. Právě na hospodářská zvířata se sem chodí pražští rodiče s dětmi podívat – městskému dítěti se to jen tak nepoštěstí, pokud nemá prarodiče na venkově. Menší děti zase chodívají do klubu „Mámo, táto, nauč mě“, kde se s pomocí učitelek učí lecčemu, třeba mletí obilí na kamenném mlýnku a pečení placek nebo vyrábění přáníček z ručního papíru. Kluby, tvůrčí dílny nebo výlety o víkendech do lesa poučí i spoustu rodičů.

Lidem z Toulcova dvora jde hlavně o to, aby hravou formou vtáhli děti do přírody a vytvořili v nich pouto, které přetrvá do dospělosti. A nedovolí jim přírodní prostředí ničit, naopak, spíš se budou snažit ho bránit. Jak dokázaly nejen vědecké výzkumy, ale i prostá lidská zkušenost, malé děti jsou citlivé a tvárné a pozitivní vztah k životnímu prostředí jim pomůžeme vytvořit snadněji než „puberťákům“, kteří už přejali plno stereotypů. Tomu se vznešeně říká ekologická výchova.

Kvůli ekologické výchově a kvůli ekologickému přístupu v mateřských školkách se v nové školce Toulcova dvora sešly v půli listopadu na semináři víc než čtyři desítky pedagogů a ředitelů školek, úředníků i architektů. Společně jej pořádal Toulcův dvůr a Společnost pro ekologickou výchovu Bádensko Württembersko.

Hra na detektivy
Na semináři se výrazně prezentovali představitelé evangelické mateřské školky z Hamburku. „Jméno naší školky vymyslely děti. Má název WackelZahn, Viklající se zoubek,“ představil své zařízení ředitel Oliver Rohloff. „Děti mají velmi svobodný režim: ráno mohou přijít až do půl desáté, smí si zvolit, co chtějí dělat, jestli si hrát nebo sportovat nebo se učit anglicky. Máme tu i potomky tureckých či ruských rodičů, které se učí německy. Pro ruské děti je tu polská učitelka, která ještě umí ruštinu z dob minulého režimu.“ Když jsou děti unavené, mohou si jít odpočinout do ložnice, i kdyby to bylo hned po ránu. Neexistuje ani příkaz spaní po obědě, který dodnes trápí mnohé holky a kluky v českých školkách.

Ekologická školka Semínko.
Foto: Iva Nachtmannová/EkoList

Ale nejen to. Děti mají své konference, kde hlasují o tom, co jim učitelé navrhli jako program pro budoucí dny. „Jednou si namísto dílen k ročnímu období odhlasovali téma dinosauři. Dobrá, věnovali jsme se tedy dinosaurům,“ říká Oliver Rohloff. Jindy je zase zaujalo být „odpadovými detektivy“. Znamenalo to, že musí „vypátrat“ odpadky ze zahrady u svého domu nebo v sousedství a pak je roztřídit a vyhodit. Bavilo je to ale natolik, že se vydaly i do okolních čtvrtí. Anebo je učitelé vzali na loďky a pluly jednou z hamburských řek, z níž také lovily odpadky.

Snaha o ekologický přístup přivedla duchovní i administrativní vedení školky k tomu, aby se přihlásili do Kita Ökoplus – certifikačního programu, který posuzuje kritéria, jako jsou environmentální vzdělávání, zacházení s odpady, úspory energie a vody, plus zapojení sociálního elementu. Sociální požadavky spolu se vzděláváním v ekologii snadno splnili díky propojení s domem seniorů a rodiči dětí. Náročnější bylo vyhovět technickým kritériím, protože to znamenalo finanční náklady – izolace budovy, úsporné žárovky a splachovače, vysazení nové zeleně, odstranění betonu apod.

Svačinka mezi stromy
Opravdu přírodním příkladem jsou mateřské školky ve Švédsku. Tam tráví děti až 80 % času venku, ale jsou dokonce školky, které jsou jen pod širým nebem. Mají pouze malý srub, ve kterém je kuchyňka a sociální zařízení, jinak jsou děti stále na čerstvém vzduchu. „Zavírají až při dvaceti pod nulou a fungují za každého počasí. Jejich kredo totiž zní: Neexistuje špatné počasí, ale jen špatně oblečený člověk,“ říká Tereza Herotová ze Státního zdravotního ústavu. Podle výzkumu švédských psychologů děti z venkovních školek mají lepší psychomotorické dovednosti a jsou bystřejší než děti, které prošly školkou městskou.

Oproti českým školkám tamější děti nedostanou – ať už v městské školce či ve volné přírodě – teplý oběd. Svačinu si děti nosí z domova a čaj jim uvaří učitelé, kuchařku školky vůbec nemají. Švédové jsou totiž zvyklí na vydatné snídaně, lehký oběd a teplé syté večeře. „Vzhledem k tomu, jak málo světla mají přes zimu, by je dlouhé stravování přes poledne zdržovalo,“ vysvětluje odlišnou tradici Tereza Herotová. Švédská vláda se snaží v rámci vyváženosti zapojit do výchovy dětí otce, proto je v mateřských školkách aspoň pětina učitelů mužů a každý otec musí povinně strávit půl roku s dítětem na mateřské. Pokud to nesplní, čekají ho finanční sankce. Uživí však učitel v mateřské školce rodinu? Ano, protože povolání učitele je ve švédské společnosti vážené a patřičně oceňované. Kromě toho mají zdejší učitelé k sobě na pomoc asistenty a na každého připadá míň dětí než u nás, většinou 9–12. V českých školkách může být až 25 dětí na učitele. Nemluvě o nízkém ohodnocení učitelů.

Ilustrační kresba: Karel Stibral

Ani ve školce Semínko nepřipadá na učitelku míň dětí. Pokud v současnosti ano, je to jen tím, že začala poskytovat své služby teprve nedávno a ještě nemá naplněnu kapacitu. „K dnešnímu datu máme 35 dětí, ale rádi bychom jich měli 45,“ říká Magdalena Kapuciánová, učitelka a koordinátorka semináře o ekologické výchově ve školkách. „Některé rodiče asi odradilo, že se u nás platí školné osmnáct set korun namísto obvyklých tří set ve školkách provozovaných městskými úřady. Kde jinde v Praze se ale mohou svézt na huculském koni nebo si pohladit ovci?“ ptá se paní učitelka. Na procházku se mohou vydat meandry Botiče (chráněnou rezervací), kolem malebných domků staré Hostivaře nebo si prohlédnout mokřady s rákosím a žábami jako z Rákosníčka.

Příroda všemi smysly
Na dotaz EkoListu, zda při rekonstrukci staré stodoly na školku bral architekt ohled i na životní prostředí, Kapuciánová odpověděla: „Bohužel ne, rekonstrukci financoval magistrát a pro jeho architekta byly důležité jen ceny.“ Škoda, protože v Drážďanech vznikla nedávno ekologická školka z bývalé stodoly a opravny aut – financovaná z obecních peněz. Kvůli stavbě bylo dokonce nutné sanovat část pozemku kvůli vyjetým olejům v půdě. „Naším záměrem bylo, aby školka byla vnímána jako společenský prostor, a ne místo, kam rodiče nesmějí. Chtěli jsme rodiče zapojit už do procesu vzniku školky, aby k ní získali vztah. Proto jsme už na začátku uspořádali společnou tvůrčí dílnu dětí a rodičů,“ říká Olaf Reiter, architekt ateliéru Reiter & Rentzsch. Úkolem dobrovolných zedníků bylo vyplnit dřevěné trámoví nepálenými cihlami a slepit jílem. „Děti byly upatlané od hlavy k patě, ale šťastné,“ říká Reiter.

Podobně postupovali architekti v interiéru školky, třeba tak, že koupili raději nepálené kachličky do umývárny, děti je pomalovaly veselými náměty, a teprve poté kachličky nechali vypálit. Co se týče dalších použitých materiálů, na izolaci použili rákos a papír, v herně je všechen nábytek ze dřeva od místního truhláře. Přestože herna v přízemí školky je směrem ven prosklená, nedochází k téměř žádným ztrátám energie. Při větrání je vzduch přiváděný zvenčí v zimě předehříván pomocí tepelného čerpadla. A topení v herně je zabudováno ve stěně, což zaprvé šetří prostorem a zadruhé nevíří prach jako klasické radiátory. „Funguje to jako kachlová kamna za časů našich předků, děti se mohou opřít o zeď a vyhřívat.“

Svou fantazii dal „do služeb“ ekologické výchovy i Udo Lange z pedagogické dílny nápadů Bagage ve Freiburgu. Tento spolek pedagogů, umělců, architektů a řemeslníků pořádá semináře pro děti různého věku, ale i pro pedagogy, kde hravou formou podněcuje jejich představivost, ať už při práci s jílem, dřevem, pískem či proutím. Učí je vztahu k životnímu prostředí přes všechny smysly. „Dětem nestačí, když jim o něčem jen vyprávíte nebo jim to ukážete na obrázku. Ony si potřebují všechno zblízka prohlédnout, ohmatat, všechno posbírat. Zažil jsem třeba kluka, který nosil v kapse mrtvého krtka. Byl takový měkký a příjemný, tak si ho vzal jako plyšovou hračku. Dokud nepřišla maminka neřekla mu, že se to nesmí,“ vypráví Udo Lange. „Právě takové setkání si ale zapamatuje navždycky.“

Tento článek je převzat z tištěného EkoListu prosinec 2004.

Další informace: http://www.toulcuvdvur.cz/seminko


reklama

 
Iva Nachtmannová

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist