Prováděcí vyhláška k elektroodpadu není, povinnosti ano
 |
|
| Recyklační linka na zpracování obrazovek, kde se v kontrolovaném prostředí rozebírají obrazovky. Linka patří Pražským službám. | |
| Foto: Martin Mach/EkoList |
"Vyhláška bude zveřejněna co nejdříve," říká Karolína Šůlová, tisková mluvčí ministerstva životního prostředí (MŽP). "Snažíme se, aby to bylo do konce srpna." Důvody vrácení prováděcích vyhlášek jsou podle MŽP formálního charakteru. Legislativní radě vlády se nelíbilo, že k jedné problematice vydává MŽP dva prováděcí předpisy. Výrobci ale musí plnit své povinnosti i přes chybějící prováděcí předpis již nyní.
Například jim od 13. srpna běží dvouměsíční lhůta k povinné registraci výrobců elektrozařízení do tzv. Seznamu výrobců elektrozařízení. Nicméně podle Karolíny Šůlové by bylo lepší s registrací počkat až do zveřejnění vyhlášky. "Mohlo by se stát, že by se pak dodatečně musely doplnit některé formuláře." Podle ministerstva si však mohou některé potřebné údaje výrobci připravit již nyní, např. seznam výrobcem dodávaných elektrozařízení podle podskupin a objem těchto zařízení v kusech nebo kilogramech, které výrobci uvedli v ČR na trh v roce 2004.
Seznam výrobců elektrozařízení má mimo jiné posloužit k posouzení toho, zda bude do konce roku 2008 možné dosáhnout míry využití a materiálového využití elektroodpadu a průměrné roční míry sběru použitých elektrozařízení z domácností, která činí alespoň 4 kg na jednoho obyvatele.
Podle Jaroslava Brabce, zástupce firmy Dewarec, která se zabývá poradenstvím v oblasti odpadů, je ČR na novou situaci připravena. "Zpracovatelů je dost a dokonce si myslím, že třetina tzv. garážových demontérů zanikne, protože bude těžké zaručit kvalitu výstupu," míní Brabec.
I podle MŽP je v současné době dostatek firem na zpracovávání elektroodpadů (cca 80). Jedná se o firmy velké, ale i menší a jsou i specificky zaměřené třeba na zpracování zářivek nebo chladniček. Zpracováním elektroodpadů se také zabývají chráněné dílny, které vznikly a vznikají v různých krajích. Nové zpracovatelské kapacity vznikají i na základě podnikatelských záměrů. Větším problémem podle MŽP je v současné době získat dostatek elektroodpadu od občanů, aby zpracovatelská kapacita firem byla vytížena.
 |
||
| Žena ve spartánských podmínkách rozebírá nelegálně dovezený elektroodpad. Spodní vody v oblasti Guiyu jsou kontaminovány težkými kovy, pitná voda se musí dovážet kamiony. Prosinec 2001, Guiyu, Čína. | ||
| Ilustrační foto: Basel Action Network, www.ban.org |
Co do požadovaných technických parametrů či požadavků na značení vychází vyhlášky plně z ze směrnice o OEEZ. „Pokud jsou proto dotazy typu „jak značit“, lze vycházet z návrhu prováděcí vyhlášky,“ uklidňuje Šůlová. Vyhláška je dostupná například na stránkách ministerstva. Odborné svazy a sdružení výrobců elektrozařízení jsou podle Šůlové s návrhy vyhlášky seznámeni a v rámci vnějšího přípomínkového řízení mohli uplatnili i své připomínky.
Za historický odpad příplatek
Výrobci budou nově účtovat tzv. recyklační poplatek nebo viditelný poplatek. Ten je vybírán od spotřebitelů k úhradě tzv. historického odpadu, což je vysloužilé zařízení z domácností, které bylo uvedeno na trh před 13. srpnem 2005. Výrobce tento poplatek převede do kolektivního systému, z kterého bude následně hrazena likvidace historického odpadu. Tento poplatek mohou (ale nemusí) prodejci uvádět odděleně od ceny výrobku, poplatek nicméně je součástí ceny výrobku i základu pro výpočet DPH.
Ekodesign
Výrobci budou nově muset mimo jiné také rozvíjet design a výrobu svých elektrozařízení tak, aby usnadnili demontáž, opětovné použití součástí či materiálů a recyklaci OEEZ. „Zákon umožňuje vyjmout části použitého elektrozařízení a opětovně je užít. Musím upozornit, že většina výrobců elektrozařízení vyrobených v hromadné výrobě to nemůže akceptovat. Snížila by se tak nejen užitná hodnota výrobku, ale nebyly by také splněny podmínky jakosti a mnohdy i bezpečnosti výrobku,“ kritizuje opětovné využití František Hýbner, ředitel Českomoravské elektrotechnické asociace.
„Opětovné použití je použití výrobků, které umožňují jejich původní funkci,“ vysvětluje Karolína Šůlová. „Například z firem jsou vyřazovány monitory, které již svou kvalitou nevyhovují požadavkům firmy. Jsou však funkční a mohou sloužit někomu jinému. Jde vlastně o princip „bazarového prodeje“. Při takovém prodeji je pochopitelně záruka zboží kratší, než při nákupu nového výrobku, ale úměrně k tomu je snížena i cena, která bude pro zákazníka zajímavá.“
Podle MŽP je nereálné opětovně používat všechny součásti elektrozařízení. Ale v případě, že výrobek nebo jeho část může sloužit dále, je to nejlepší způsob, jak elektrozařízení, která se pro někoho stala nepoužitelná, dále využívat pro stejný účel. „Z pohledu výrobců jde pochopitelně o snížení prodeje nových výrobků, který je jejich prioritou. Vyhazovat elektrozařízení, která jsou funkční i třeba po jejich malé opravě, je však v rozporu s využíváním primárních zdrojů jak surovin, tak i energie při výrobě nových výrobků,“ říká Karolína Šůlová.
 |
|
| Podle Basel Action Network se v Guiyu v Číně zabývá na 100 000 lidí rozebíráním elektroodpadu dovezeného ze západních zemí. Prosinec 2001, Guiyu, Čína. | |
| Ilustrační foto: Basel Action Network, www.ban.org |
Neúčinný starý zpětný odběr
Na některá elektrozařízení, jako chladničky, mrazničky, výbojky a zářivky, se vztahoval ještě před 13. srpnem tzv. zpětný odběr, definovaných zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb. Jak vyplývalo z pravidelných ročních zpráv a jak přiznává i ministerstvo, účinnost tohoto zpětného odběru nebyla vysoká. Výhodou nového předpisu má být komplexní odpovědnost výrobců elektrozařízení za všechny tyto výrobky. Výrobci mohou prodávat výrobky na trh pouze po splnění své povinnosti uhradit náklady spojené s již nefunkčními elektrozařízeními. Směrnice klade odpovědnost na výrobce za výrobek od jeho výroby (omezení některých nebezpečných složek) až po skončení jeho životnosti. Tuto odpovědnost nesou i za výrobce, kteří již na trhu z různých důvodů nepůsobí, i například z důvodu, že byli z trhu vytlačeni konkurencí. U principu původního zpětného odběru byla odpovědnost na povinných osobách pouze za výrobky svých značek. Likvidaci ostatních pak platil Státní fond životního prostředí.
Za rok bez nebezpečných látek
Evropská směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních zavádí výrobcům a prodejcům celou řadu povinností. Hlavním důvodem je snaha zachovat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí, chránit lidské zdraví a využívat přírodní zdroje šetrně a racionálně.
Směrnice o OEEZ souvisí s další evropskou směrnicí 2002/95/ES o omezování nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Účelem této směrnice je sblížit právní předpisy členských států o omezení používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních a přispět k ochraně lidského zdraví a k využití a environmentálně šetrnému odstranění odpadních elektrických a elektronických zařízení.
Od 1. července 2006 nebudou smět nová elektrická a elektronická zařízení uváděná na trh obsahovat olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chróm, polybromované bifenyly (PBB) a polybromovaný difenylether (PBDE). Tyto látky se mají nahradit bezpečnými, nebo alespoň bezpečnějšími materiály. Evropská unie si od omezení používání těchto látek mimo jiné slibuje zvýšení možností a ekonomické prospěšnosti recyklace OEEZ, chce také přispět k ochraně lidského zdraví a k environmentálně šetrnému odstraňování odpadních elektrických a elektronických zařízení.
Jak bude vypadat značení na elektrozařízeních, jak je definováno elektrozařízení a jaké má kategorie se dočtete ve zprávě Na elektrozařízeních od půlky srpna přibudou nové značky ze 4. srpna 2005.
reklama
