"Proč si kupovat auto, když ho můžete sdílet," radí evropská města
 |
|
|
Sdílené automobily na rezervovaných parkovacích místech - Atlanta, Georgia
Licence: Volné dílo (public domain)
|
|
| Foto: Scott Ehardt/Wikimedia Commons |
Pro systém využívání společně vlastněných automobilů se používá anglický název carsharing. Ten v Brémách, které mají zhruba půl milionu obyvatel, využívá pět tisíc řidičů. K dispozici mají sto padesát vozů v pěti kategoriích, od malých automobilů jako je Opel Corsa, Smart nebo Ford Fiesta až po minibusy a dodávky. Automobily se otevírají pomocí čipové karty a osobního kódu. „Každý, kdo umí vybírat peníze z bankomatu, umí používat i tento systém,“ vysvětluje Glotz-Richter z úřadu pro dopravu a životní prostředí města Brémy. Auto je možné si vyzvednout po odeslání požadavku přes internet na čtyřiceti místech. Ty jsou zapojeny do systému veřejné dopravy, takže k vozu řidič dojede pohodlně autobusem nebo i na kole. Proto také funguje společná elektronická karta, kterou je možné používat jako jízdenku na veřejnou dopravu i jako přístupový klíč ke společným automobilům.
Za použití auta zaplatí zákazníci od 1,50 euro výše za hodinu, maximálně za den ale 18 euro. K tomu se připočítává ještě platba počítaná podle ujetých kilometrů, ta se pohybuje v pásmu 15 – 20 centů. V ní jsou ale započteny všechny poplatky včetně paliva, daně a pojištění. „Nemusíte platit žádnou investici na začátku a využívat auto více než potřebujete,“ vysvětluje výhody společných aut Glotz-Richter. Podle něj se soukromé auto se stává výhodnější tím více, čím více jezdíte. „Největší zájem je o malé vozy a většina cest probíhá v jednom nebo ve dvou lidech,“ vysvětluje Glotze-Richter. V Brémách nenabízejí žádná vozidla na hybridní pohon nebo biopaliva, ale běžná auta na benzín a naftu. Podle Glotze-Richtera je největší přínos pro životní prostředí v tom, že se používají auta malá a relativně nová, která splňují poslední emisní limity. Tedy výrazně mladší než běžně používaná auta. Navíc lidé více využívají veřejnou dopravu a chovají se při dopravě racionálněji. Jenom tam, kde se nedostanou veřejnou dopravou, využívají carsharing.
Zákazníky carsharingu jsou jak normální obyvatelé, tak zaměstnanci městské správy. Díky tomu je možné auta využívat co nejefektivněji, protože ve všední dny a přes pracovní hodiny využívají auta především úředníci, zatímco večer a přes víkendy je největší zájem u obyvatel města. „Soukromí zákazníci si auto nejvíce půjčují na čtyři hodiny a ujedou s ním méně než patnáct kilometrů. Prostě tak na okraj města do velkých nákupních center,“ říká Glotz-Richter. Podle vyhodnocení celého systému mají lidé 98 % pravděpodobnost, že auto, které si vybrali, bude dostupné. Řidiče láká město na jednoduché heslo. „Když si sami koupíte auto, budete mít jedno, maximálně dvě. Takhle jich máte k dispozici hned několik desítek a větší výběr,“ vysvětlil strategii Michael Glotz-Richter. Podle něj nejvíce službu využívají lidé, kteří dávají přednost nezávislosti a nechápou automobil jako výraz sociálního statusu.
Díky sdíleným automobilům podle Glotze-Richtera ubylo v ulicích města 1000 soukromých vozů a také 7,5 kilometrů parkovacích míst kolem chodníků. Podobný systém funguje i v Itálii, kde ho využívá 17 000 zákazníků ve 40 městech. Sdílení automobilů podporuje italské ministerstvo životního prostředí, které přispívá na rozjezd výpůjčního systému v jednotlivých městech a také na marketing. „Podle našich zkušeností nahradí jedno společně provozované auto dvacet soukromě vlastněných automobilů,“ říká Gianfranco Romano z italského ministerstva životního prostředí (IME).
Odborníci obecně tvrdí, že vlastnit automobil se řidičům vyplatí, až když ročně najezdí více než 15 000 kilometrů. Jinak se prý svému majiteli prodraží více, než kdyby si na potřebné jízdy půjčovali auto od carsharingové společnosti.
reklama
Carsharing: Autonapůl mohou využívat už i Pražané
