https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/zpravy-zd/semipalatinsk-lehnete-si-tvari-k-zemi
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

mapa uvnitřSemipalatinsk: lehněte si tváří k zemi!

2.5.2002 14:49 | PRAHA/GORNO-ALTAJSK (EkoList)
Na jihozápad pod cípkem Ruska, kde leží Altajská republika, přecházejí hory do stepí Kazachstánu. Tam leží "Semipalatinskij Ispitatěľnyj polygon" (SIP), vojenské území velké jako čtvrtina Čech, kde byla před více než padesáti lety odpálena první sovětská jaderná puma. Jak to komentoval Viktor Kianitsa v Bulletin of the Atomic Scientists: "A toho dne se naplnil sen sovětských vůdců o ‚mocném úderu'. Tento úder, naneštěstí, nedopadl na zrádné imperialisty, ale na nic netušící lid Kazachstánu."
 

Semipalatinský výzkumný polygon vznikl v srpnu 1949 jako prostor, kde mělo dojít k završení ruského výzkumu jaderné pumy. Ten byl iniciován a koordinován z podnětu Rady ministrů SSSR v roce 1943 akademikem Kurčatovem.

29. srpna 1949, tři roky po prvním pokusném výbuchu USA, byl i přes neobyčejně nepříznivé povětrnostní podmínky (hustá nízká oblačnost a silný vítr) uskutečněn první ruský jaderný výbuch. Plutoniová nálož ekvivalentní 20 kt TNT byla odpálena třicet metrů nad zemí.

Lehněte si tváří k zemi
V roce 1951 byly odpáleny další dvě pumy, 12. 8. 1953 první termojaderná puma (ekvivalent 480 kt TNT) a 22. 11. 1955 přišel první výbuch vzdušný - bomba shozená z letadla. Tentokrát byli již obyvatelé varováni. "Až uslyšíte varovný signál, běžte za vesnici, lehněte si do pole tváří k zemi a za žádných okolností nezdvihejte hlavu," znělo tehdejší varování podle knihy Kešrima Boztajeva "Semipalatinskij polygon".

Od roku 1959 probíhaly přípravy na podzemní výbuchy, v letech 1961 a 1962 testy jaderných hlavic pro mezikontinentální balistické rakety. V roce 1963 SSSR spolu s USA a Velkou Británií podepsalo "Partial Test Ban Treaty", která zakazovala testy ve vzduchu, na zemi a pod mořem. Nadzemní výbuchy byly oficiálně ukončeny. V několika (třinácti, či snad třiceti - údaje se různí podle zdrojů) případech však později došlo k únikům zplodin z podzemních výbuchů do atmosféry.

Zajímavý pokus byl podniknut v roce 1965 na řece Šagan. V rámci studie využití jaderných výbuchů k tvarování krajiny bylo vytvořeno jezero Balapan. Slovy Kešrima Boztajeva: "Na pohled první obláček modra na široké stepi oku k potěše, však slovy lidu - jezero mrtvé, děsící svou nepředvídatelností." Dnes je jezero volně přístupné.

V roce 1989 byl uskutečněn zatím poslední pokusný výbuch a 29. srpna 1991, v den čtyřicátého druhého výročí prvního sovětského výbuchu, Nursultan Nazarbajev prezidentským dekretem rozhodl o ukončení jaderných testů na SIP a jeho transformaci pro civilní využití.

Celkem bylo na SIP (zatím) uskutečněno 343 podzemních (v letech 1961 - 1989) a 118 nadzemních a vzdušných výbuchů (1949 - 1963). Přitom první nadzemní výbuch (1949) se na celkové předpokládané dávce na obyvatele podílel valnou většinou - dle odhadů 60 - 90 % v Altajském kraji a kolem 85 % v Semipalatinské oblasti.

V roce 1958 se C. B. Balmuchanovovi, toho času oblastnímu patologovi v Alma-Atě, podařilo pod hlavičkou Ministerstva zdravotnictví Kazašské SSR zorganizovat expedici, která studovala důsledky ozáření v osadách kolem polygonu.

Závěr, totiž že polovina studovaných osob vykazuje symptomy "chronického vystavení radiačnímu záření v souvislosti s jadernými pokusy na polygonu", byl v příkrém rozporu s oficiálním vysvětlením. Zvýšená nemocnost byla totiž vykládána jako důsledek "nedostatku ovoce a zeleniny a znečištění životního prostředí zplodinami zpracování kovů". Balmuchanovovi bylo sice zakázáno publikovat výsledky a pokračovat v práci, ale přesto o rok později byla samotným Ministerstva zdravotnictví SSSR vyslána komise, která měla výsledky ověřit, nebo revidovat.

Experimentální nálezy byly stejné, ale členové komise rozhodli, že Balmuchanov výsledky nesprávně interpretoval - oficiální závěr zněl "avitaminóza a zvýšený výskyt běžných vředových onemocnění". Ještě o něco dříve, v letech 1955 a 1957 byly založeny dva ústavy pro "Boj proti brucelóze" (infekční choroba hovězího dobytka přenosná na člověka), v Usť Kamenogorsku a v Semipalatinsku, které měly provádět sledování a hodnocení vlivu pokusů na zdraví obyvatelstva. Kvůli nedostatku financí a lidí začala vlastní činnost až v letech 1961 - 1962 a to pouze v Semipalatinsku. Během prvních deseti let bylo sledováno třicet tisíc lidí (zhruba desetina obyvatelstva v oblastech přiléhajících k polygonu). Materiály byly odtajněny teprve v roce 1989.

Současnost
Kazašské vládě se převádění SIP na civilní výzkum daří. Dva roky pro Nazarbajevově dekretu bylo zřízeno KNNC - Národní jaderné centrum. To se stará jednak o rušení zařízení zbylého po testech, ale také se podílí na čistě výzkumných projektech (spolupráce na projektu ITER, rozvoj státní jaderné energetiky, projekty a realizace úložišť jaderného odpadu).

Mapa vojenských průmyslových středisek v Kazachstánu. Zdroj: University of TexasOd začátku devadesátých let proběhlo mnoho dílčích studií, zaměřených na studium současné úrovně radioaktivity v polygonu a okolí. Cílem je zpětná rekonstrukce dávky, které byli obyvatelé přilehlých regionů vystaveni. Z lékařských a vojenských záznamů jsou pak shromažďovány údaje pro epidemiologické studie. Ačkoliv podle výzkumu expertů Ministerstva energetiky USA z roku 2001 bylo celkem na SIP provedeno 498 explozí, valnou většinu znečištění (až 95 %) oblastí sousedících s polygonem má na svědomí jen několik z nich (čtyři až třicet, dle autora), z toho za 60 - 85 % odpovídá první výbuch (1949).

Aktivita zplodin klesá po výbuchu jaderné zbraně téměř exponenciálně - polovinu celkové dávky obyvatelstvo obdrží během prvních několika dní a 97 % do konce prvního roku. Jsou-li zde v současnosti podle expertů nějaká zdravotní poškození, jsou důsledkem ozáření během výbuchů, nikoliv zbytkové radiace. Každopádně, bez ohledu na závěry lékařů a vědců, místní už na nehlídaných pastvinách polygonu svá stáda opět pasou.

Nebudou-li pokusy na SIP obnoveny, čeká místní oblast zřejmě postupné zlepšování situace. Je to sice trochu cynický pohled, ale jak si pochvalují autoři kazašské expertní studie z roku 1998 (V. B. Kolyado a kol.) v jejím úvodu: "Vznikly zde ideální studijní podmínky pro zkoumání účinků malých dávek radioaktivity na lidský organismus - máme dostatek lékařské dokumentace a známe hodnoty ozáření."

Autor se v roce 2001 zúčastnil výpravy do Altajské republiky. Výpravu oficiálně podpořila redakce EkoListu. Článek vyšel v tištěném EkoListu č. 4/2002.


reklama

 
Václav Štěpán

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist