SVS zveřejnila statistiky veterinárních kontrol
 |
|
| "Odpovědně a slušně se chovat ke zvířatům, která jsou na člověku závislá i ke zvířatům volně žijícím by mělo být samozřejmostí," říká Josef Duben, mluvčí SVS. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Náročnost státního veterinárního dozoru nad pohodou zvířat je podle Dubna čím dál tím větší, protože postihuje nejen chovy hospodářských a zájmových zvířat, jejich přepravu, ale i všemožné akce, kde se počítá s veřejným vystoupením zvířat. Zde SVS kontroluje kromě způsobu chovu především to, zda pořadatelé či vystupující plní podmínky schváleného Řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení nebo svodu zvířat, který musí být schválený Ústřední komisí pro ochranu zvířat. Pořadatel je povinen schválený Řád podat spolu s žádostí o stanovení veterinárních podmínek Státní veterinární správě, popřípadě krajským veterinárním správám a vyžádat si povolení obce k pořádání svodu zvířat.
Další povinností SVS je kontrola zásilek živých zvířat. Podle údajů SVS bylo za první pololetí zkontrolováno 5 632 zásilek živých zvířat. Z EU šlo o 1 349 zásilek a fyzicky bylo zkontrolováno 20 %. Ze třetích zemí šlo o 302 zásilky a ty byly v místech určení zkontrolovány všechny (ostatní zásilky byly odeslány z ČR a ty byly kontrolovány rovněž všechny). Podle Dubna náročnost spočívá v tom, že se kontroly provádějí v místech určení, nikoli jako před vstupem do EU na pohraničních veterinárních stanicích.
"Odpovědně a slušně se chovat ke zvířatům, která jsou na člověku závislá i ke zvířatům volně žijícím by mělo být samozřejmostí. Jelikož tomu tak v mnoha případech není, upravuje normy péče o zvířata celá řada právních předpisů. Lze jmenovat především veterinární zákon, zákon na ochranu zvířat proti týrání i zákon o ochraně přírody," říká Josef Duben
"Česká republika má zaveden dobrý systém kontrol, existuje na to celý počítačový program," říká ředitelka Nadace na ochranu zvířat Romana Šonková. "Otázkou je, jak jsou jeho možnosti využívány. Záleží na osobní zainteresovanosti jednotlivých veterinářů a návazně dalších kompetentních úředníků včetně případné dohry u soudu." Podle Šonkové jsme na tom v porovnání se světem poměrně dobře, v případě Itálie a Řecka dokonce lépe.
Jak uvádí Šonková, ochrana zvířat je uznávaným pojmem, ale realita zdaleka není uspokojivá. "Neustále dostáváme zprávy o jednotlivých, a často nepochopitelně hrůzných případech týraní zvířat, ať už v zájmovém chovu nebo na farmách. Dostáváme také stížnosti i z ciziny na některé "atrakce" se zvířaty - hipodromy, cirkusy a podobně," popisuje situaci Šonková. Podle ní bude ještě zřejmě dlouho trvat, než lidé celkově začnou chápat zvířata jako citlivé tvory s právem na dobré životní podmínky. Z tohoto pohledu jsou nejvíc problematické podmínky zvířat ve velkochovech na farmách - nosnice v klecích, brojleři nacpaní v halách, dojnice, prasnice - a také pokusy na zvířatech.
Šonková se přimlouvá, aby v rámci společné zemědělské politiky EU dostaly prioritu a podporu tzv. welfarové chovy a veřejnost dostávala ještě více informací o životních podmínkách zvířat, která slouží lidem jako potrava či pokusný a testovací model. "Ze statistiky provedené nedávno v EU vyplývá, že více než polovinu obyvatel Unie ochrana zvířat zajímá," říká Šonková.
reklama
